Nikoliv 11. června jako celá republika, ale už na konci května by Východočeši mohli slavit Den daňové svobody.
Tedy pomyslný okamžik, od kterého přestávají pracovat pro stát ve formě daní, a svůj výdělek začínají mít sami pro vlastní potřebu.
Oficiálně připadl Den daňové svobody podle výpočtů ekonomů na včerejšek. Ten byl ale určen jako průměr celé země. Ve východních Čechách, kde však jsou podobně jako ve většině ostatních krajů podprůměrné mzdy a lidé platí nižší daně, už ho nejspíš máme zhruba čtrnáct dní za sebou.
„Nedá se to určit přesně, ale v Královéhradeckém a Pardubickém kraji byl jakýsi Den daňové svobody už řádově před čtrnácti dny,“ uvedl ředitel pražského Liberálního institutu Miroslav Ševčík.

Příčina

Důvod je jasný: ve východních Čechách jsou o tři tisíce nižší platy, než činí dvacetitisícový republikový průměr. A z nižších mezd lidé logicky platí nižší daně. Nejen v absolutních číslech, ale i procentuálním podílem z platu. Druhou příčinou je více sociálních dávek a podpor, které se vyplácejí v regionech mimo samotnou Prahu.
Většina Východočechů prostě na fungování státu pracuje mnohem kratší dobu, než kupříkladu movití Pražáci.
Podobně jako východ Čech na tom jsou všechny kraje. S výjimkou zmíněné Prahy, která je ve mzdách jediná nad celorepublikovým průměrem. Například chudé a venkovské oblasti, jako Karlovarský a Olomoucký kraj či Vysočina měly Den daňové svobody nejspíš ještě dřív než náš region.


„Je to ovšem velmi individuální, závislé na každém poplatníkovi. Víc státu přispívá ten, kdo má vysoký plat a kouří, pije alkohol a často jezdí autem. Vedle vysokých přímých daní totiž ještě platí vysoké částky na spotřebních daních. Den daňové svobody tak u něj může připadnout až na srpen či září,“ podotkl Ševčík.
Naopak už v dubnu nebo ještě dřív končí se sponzorováním státu nezaměstnaní či lidé s nízkými mzdami, pobírající dávky a bez výdajů na alkohol, cigarety či benzin.