Domeček plný koleček je projekt víceúčelového centra v objektu tiskárny Fitos a domku, který stojí vedle areálu tiskárny.
„Budujeme zde bezbariérové bydlení s osobní asistencí nejen pro vozíčkáře, odlehčovací služby pro rodiny, které se starají o své nesoběstačné členy, chráněné dílny a kanceláře, prostory pro sportovní a volnočasové aktivity pro postižené," uvádí garant projektu Ladislav Kratina a pokračuje: „Hlavní myšlenkou záměru je, aby lidé s různým druhem postižení vytvořili komunitu, kde si budou navzájem pomáhat, pracovat, bydlet a budou mít zároveň možnost sportovního, kulturního a společenského vyžití."
Jan Pelikán za sdružení říká: „Dar od Dana nás mile překvapil a samozřejmě velmi potěšil. Velice za něj děkujeme." Proč se Dan Polman rozhodl podpořit právě staropacké sdružení hendikepovaných odůvodňuje slovy. „Veškeré prostředky, které získají, dokáží dobře proinvestovat, takže to jsou dobří hospodáři. Jsou zkrátka fajn lidi a já jim fandím. Zároveň jsem našel paralelu mezi mými sny a jejich snem."
Peníze okamžitě podpoří instalaci evakuačního výtahu, který bude obsluhovat celý objekt. Jde o první fázi projektu, stavbu výtahu uhradil výtěžek z adventních koncertů ve výši 1,8 milionu korun. Už na podzim se do Staré Paky přijede podívat Česká televize, aby doložila, jak sdružení s darem od diváků naložilo.
„Doufám, že vše stihneme. V další fázi chceme zrekonstruovat stávající byt na bezbariérový. Jsou tam i další prostory, které bychom chtěli přebudovat na bytové," doplňuje Ladislav Kratina.
Prohlížíme si jednotlivá patra objektu, v přízemí má vzniknout prostor pro chráněné dílny, další patro je určeno na chráněné bydlení, ve třetím podlaží budou sídlit kanceláře a své zázemí tu budou mít sociální služby. Těsně pod střechou vzniknou nové prostory rovněž pro bydlení.
„Tam jsme se s vozíkem ještě nepodívali. Tady to známe jen z fotografií," líčí Ladislav Kratina.
Hrubý rozpočet na první etapu je více jak šest milionů korun.
„Chtěli jsme získat evropské dotace, věříme, že budeme úspěšní. Jednáme se zástupci kraje a čekáme na podmínky dalších výzev. První etapu dokážeme realizovat díky podpoře sponzorů. Máme ukončenu i veřejnou sbírku, jejíž větší část zisku pochází z prodeje našich výrobků. Nyní chceme požádat o její obnovení," popisuje ekonomickou stránku projektu Ladislav Kratina.
Jan Pelikán připomíná, že část prací zvládají členové organizace svépomocí.
Daniel Polman: Naše sny tvoří paralely
Biker z Nové Paky Daniel Polman pokořil za necelých sto hodin 14 krajů, během adrenalínové jízdy vyzval veřejnost k dárcovství
Kdo rychle dává, ten dvakrát dává. Daniel Polman, extrémní sportovec z Nové Paky a zároveň šéfredaktor časopisu Lidé a Hory už podruhé v krátkém čase obdaroval staropacké sdružení Sportem proti bariérám. V úterý mu věnoval 30 303 korun.
Proč podporujete právě občanské sdružení Sportem proti bariérám?
Těch důvodů je víc. Hlavní, že jsem sdružení poznal jako dobrou partu schopných a organizovaných lidí. Veškeré prostředky, které získají, dokáží dobře proinvestovat, takže to jsou dobří hospodáři. Jsou zkrátka fajn lidi a já jim fandím. Zároveň jsem našel paralelu mezi mými sny a jejich snem, což je Domeček plný koleček, který je velkou výzvou do budoucnosti. A právě velké výzvy oceňuji a jdu za nimi cílevědomě, což oni také činí. Jak slyšíme z chodby sbíječky, tak jejich sen se rozběhl na plné obrátky. Mám z toho dobrý pocit, když člověk může svým veřejným vystoupením zatáhnout do hry i veřejnost, která zároveň sdružení podpoří.
Vy už jste sdružení podpořil mnohokrát, tentokráte v rámci projektu Praha – Sněžka. O co šlo?
Propojit Prahu se Sněžkou, a aby to nebylo málo, tak jsem si řekl, že cesta můžu vést všemi čtrnácti kraji a přes všechny vrcholy. Výzvou pro mě je pomocí vlastních sil trasu zdolat v co nejkratším čase. Vždycky jsem realizoval projekty do čtyřiadvaceti hodin, tohle byla výjimka, ale všechno jsme zvládl za necelých sto hodin, tedy přesně za 98. Takže tím se mně splnil i tajný sen.
Jak byla cesta, kterou jste zvládl na kole a pěšky, dlouhá?
1463 kilometrů s převýšením přes 24 tisíc metrů, takže jsem každý den nastoupal přes šest tisíc výškových metrů.
Byl to jeden z vašich nejnáročnějších projektů?
Byl extrémní v tom, že se uskutečnil během čtyř dnů, kdy člověk zvažuje, zda bude či nebude spát. Odpověděl jsem si i na otázku, jak dokážu fungovat déle než dvacet čtyři hodin a zjistil jsem, že to jde docela dobře.
Dane, jak jste „vyjezdil" peníze pro sdružení?
Projekt byl zajímavý tím, že šlo o živou šou, protože jsem vezl přístroj, který každých pět minut sledoval moji pozici. Spousta kamarádů a známých mě tak sledovalo a fandilo mi. Akce tak strhla spoustu lidí po celé republice, a tak se podařilo vybrat částku, v kterou jsem vůbec nedoufal. Dal jsem především výzvu na web, v časopise Lidé a Hory, aby veřejnost mohla projekt Domeček plný koleček podpořit.
Fungovalo to tak, že například dva nadšenci se inspirovali výškou Sněžky a darovali 1 603 korun, někdo poslal 1 400 korun jako za každý kraj stokorunu. Můj kamarád z Kadaně bydlí pod Klínovcem, věnoval 1 244 korun. Stejně měří Klínovec. Lidé se při částkách inspirovali vždy nějakým číslem. Díky tomu, že byl projekt hodně sledovaný, se podařilo vybrat sumu, která mě zaskočila. Představoval jsem si tak deset tisíc.
A ono to bylo mnohem víc.
Ano, třicet tisíc tři sta tři koruny. Částka vyšla tak perfektně, že na konci, kdy jsem přihodil 14 korun, tedy korunu za každý kraj, to bylo 30 303 korun. Mám z toho dobrý pocit. Díky projektu jsem dospěl k názoru, že Češi jsou v tomto ohledu hodně štědří, charita je na vysoké úrovni. Na to, jak nadávají, že nemají peníze, tak je mají. Druhou věcí jsou problémy s řidiči a musím říct, že mě překvapil malý počet konfliktů, jen dva. V tomhle pohledu se český řidič zlepšuje.
Dane, jak vás znám, určitě už nosíte v hlavě další projekt?
No, právě že ne, nosil jsem letošní šílenost, tu jsem splnil, jinak o víkendech většinou závodím. Co chci zrealizovat, tak to je třeba v zimních měsících promítnout dokument o projektu Praha – Sněžka. Už mám nějaké nápady. Jeden den to ale přijde, a asi se zase vrátím do Alp.