Za dvanáct dnů musí na svém kole našlapat pět tisíc kilometrů. Závodníci spí většinou maximálně dvě hodiny denně, jinak jedou prakticky non-stop. Na trase čeká závodníky brutální vedro ve dvou pouštích, úseky s nepříjemným silným větrem a nekonečnými rovinami a také horská sedla přesahující výšku tři tisíce metrů. Pokud Dan závod dojede, stane se třetím Čechem, kterému se to podařilo.

Přípravy byly v plném proudu, když přišel pád.

Stalo se to na závodě Horských kol v Hradci Králové. „Měl to být můj osvědčený tréninkový den před ultra sezónou – z Paky na kole do Hradce na závod a pak zase zpět. Na pátém kilometru přede mnou lehli dva závodníci a já se stačil kolu vyhnout jen předním kolem. Jak jsem v rychlosti najel na překážku zadním, vystřelilo mě to přes řidítka. Takže sanita, fakultka a domů s autem. Místo pocitu z dobrého tréninku jsem si přivezl prasklou helmu, odřeniny a bohužel i tříštivou zlomeninu klíční kosti,“ popisuje cyklista drama na silnici. Celé se to odehrálo ani ne dva měsíce před startem v Americe, který se uskuteční 11. června. „Moji první zlomeninu v životě mi osud přihrál ve fakt blbou dobu, před největší sportovní výzvou a v době, kdy jsem chtěl dávat ty největší tréninkové dávky,“ postesknul si potlučený sportovec, který se chystal na závod Race Across Italia, který mu měl umožnit začít si zvykat na vedra a hlavně najet poctivých 800 kilometrů non stop. Místo toho byl doma a nebyl si schopen si ani zavázat tkaničky u bot.

Operace se doktoru Horáčkovi v Mladé Boleslavi podařila. Kost šrouboval prý 1,5 hodiny a takhle rozlámanou kličku ještě neviděl. Dlaha je přidělaná osmi šrouby. „Doufám, že to vše vydrží pohromadě. Zotavování po takové ne zrovna jednoduché zlomenině jde pomalu, ale od první sekundy, kdy jsem si nahmatal zlomenou kost, jsem věřil v to, že do USA odjedeme. I můj skvělý doprovodný tým se k tomu takto hned postavil,“ hlásí odhodlaný závodník. Kluci prý prošli tímto nečekaným testem na jedničku a Dan začal postupně procházkami, pak šlapal na trenažéru v garáži. No a když už mohl pomalu začít jezdit venku, začalo fakt otřesné počasí. Tak ošklivý květen nepamatuje. Na horách sněžilo, tady dole pršelo a foukal silný vítr. Ale i v těchto podmínkách byl rád za jízdu venku.

Měl představu, kolik natrénuje, ale ze svých plánů musel hodně slevit. Místo skoro 800 kilometrů dlouhého závodu v Itálii, což byl takový tréninkový vrchol, ležel v nemocnici. Takže nějaké čtyři týdny měl výpadek. „Až teď v druhé půlce května jsem našel asi osm dní, během kterých jsem jel třikrát třísetkilometrový trénink a pár dvěstěkilometrových. Byl to takový zoufalý „rychlokurz“, ale věřím, že jsem se díky němu vrátil alespoň na takovou úroveň, která mi RAAM umožní jet. Teď před startem je třeba už zase trochu odpočívat, protože jít do takového extrému ze zátěže je sebevražda. Člověk musí být řádně odpočatý,“ říká sportovec, který 1. června odlétá na závod do Ameriky. Rodina schvaluje, že Dan i přes zranění pojede do USA splnit si svůj velký sen. „Tedy spíš sen celého Ultra Paka Racing Teamu a zároveň skvělých fanoušků a sponzorů, kterým budu navždy vděčný. A doktor mi po kontrole 22. května dal zelenou. Srůstá to prý lépe, než čekal,“ usmívá se Daniel.

Z čeho má největší obavy?

„Ze zdravotních problémů, které jsou nejčastější příčinou odstoupení ze závodu. V týmu nemáme žádného doktora ani fyzioterapeuta, což je docela troufalá výjimka a důkaz toho, že jsme ryze amatérský tým na vrcholné akci.“