O jeho posledním vítězství vypovídá film Devět kil, který mohli diváci zhlédnout o víkendu v packém kině. Přibližuje vítězství extrémního sportovce Dana Polmana v závodě Slovakia Ring 24 Cycling Race v červenci 2016. Svým výkonem 911,68 km mimo jiné posunul hranici českého rekordu v cyklistické čtyřiadvacetihodinovce a stal se jedním z mála lidí na světě, kteří během jednoho dne na kole urazili vzdálenost delší než 900 kilometrů.

„Jel jsem na doraz," vypráví novopacký cyklista, který svoji první čtyřiadvacetihodinovku absolvovala v roce 2003 právě v Nové Pace.
„V roce 2012 jsem na podobném závodě ujel 880 kilometrů, ale připletl jsem se do hromadného pádu, pak jsem měl v noci suché oči a vypadly mně čočky a já neviděl. Nevyšlo to. Ale pořád mi to leželo v hlavě, dřímalo to tam. Vloni jsem si řekl, že bych mohl natrénovat a zkusit hranici devět set kilometrů překonat," přibližuje táta dvou dcer své rozhodnutí.

Ze závodů Daniela Polmana.Závod se jel na asfaltovém okruhu u Dunajské Stredy. „Okruh je dlouhý necelých šest kilometrů, má stoupání, dvě prudké zatáčky. Stále se nastupuje a brzdí, takže při vytrvalostní akci je to náročnější," popisuje „místo činu" nadšený sportovec. Na startu stálo 40 jednotlivců a pak čtyř až šestičlenné týmy, celkem asi sto cyklistů.

Jezdit stále dokola prý ale není nuda, při každém okruhu se něco děje – konflikty mezi cyklisty, někdo se snaží utrhnout, musíte být pořád ve střehu.
„Moje průměrná rychlost byla 38 kilometrů v hodině, často se jezdí přes padesát. Propočítáváte si, řešíte stravu, pití, co si dáte v příštím kole," vtahuje nás Polman do zákulisí cyklistického běsnění.

Dan Polman jel jako jednotlivec bez podpůrného týmu na trati, ale jak přiznává, bez pomoci kamarádů a rodiny by tak náročný start nezvládl. „Musíte mít za zády někoho, kdo vám podá jídlo, pití, zajišťuje servis." Řešíme i nezbytnou otázku vyprazdňování. „To je jediná věc, která mě nutí sesednout z kola. Nikdy to nebylo vyčerpáním. No, a jelikož bylo na Slovensku hodně velké teplo, zvolil jsem speciální techniku, kdy jsem šel na start s pocitem žízně, dehydratovaný a podařilo se mi kontrolovat přísun tekutin, abych mohl podávat slušný výkon. Jel jsem díky tomu 18,5 hodiny bez toho, abych musel udělat pauzu," popisuje Daniel svoji jízdu s tím, že zastavil sotva na dvě minuty.

Největší krize je prý psychická, tělesná se dá překonat když zvolníte tempo. Nejhorší je, když si přestanete věřit. „A to se mi stalo jednu chvíli, kdy mi jeden slovenský závodník začal líčit, že hranici 900 kilometrů asi nepřekročíme. To byla blbá zpráva. Zadíval jsem se do měsíce. Věděl jsem, že musím za každou cenu ujet 153 okruhů, což mi počítali kluci na boxové zdi. Nakonec těch okruhů bylo 154."

SVĚTOVÝ REKORD

Světový rekord je 990 kilometrů za 24 hodin s tím, že cyklista má na trati pomocníky. „Pro mě to byl cyklistický Everest, rozhodl jsem se, že na něho vystoupím bez kyslíku. Zvolil jsem si, že si to vybojuji sám, že nebudu mít žádného nosiče vody, a toho si moc vážím. Jsem první Čech, který překonal za 24 hodin hranici 800 kilometrů a nyní 900 kilometrů. Pyšný na sebe nejsem, spíš mám pocit uvolnění a radost z toho, že jsem zdolal nějakou výzvu. Když mám být na něco pyšný, tak na to, že dokážu na takové věci natrénovat a přitom zůstat v první řadě tátou. Znamená to, že nejvíce času trávím se svými dětmi, cyklistika nejde na úkor mého profesního a osobního života. Samozřejmě trénuji méně, než bych chtěl, v průměru hodinu a půl denně," přibližuje Dan Polman svůj denní itinerář.

Devítiletá a čtyřletá dcera už dupou s tátou na kole taky. „Chci, aby je to bavilo, nenutím je, spíš je vedu k tomu, aby poznaly víc sportů. Ani bych si nepřál, aby z nich byly profesionální sportovkyně," zamýšlí se Daniel.

Když probíráme jeho další výzvy, usmívá se a pak prozrazuje. „Přemýšlím nad závodem v Rakousku na tisíc kilometrů, v budoucnu bych chtěl zvládnout také projekty, spojené s horama."

Když si Dan plní sny, plní tím i sny druhých. „Parta hendikepovaných kolem Ládi Kratiny a Honzy Pelikána má obrovský tah na bránu a musím říct, že je obdivuji. Vytyčili si cíl, jdou za ním, já jim fandím a jsem rád, že je můžu podpořit," přiznává skromně svoji charitativní činnost, kdy část ze vstupného věnuje sdružení Sportem proti bariérám na projekt Domeček plný koleček. Šikovný kameraman Petr Novák natočil a sestříhal krásný film, na který je Dan hrdý. Pavel Polman, Aleš Sekota a Petr Novák pak tvořili servisní tým a za Danem běhali se vším, na co si vzpomněl. Byli turbem, bez něhož by závod nevyhrál.

„Jel jsem nadoraz, byl to extrémní závod, nejtěžší sprint na silničním kole, co jsem kdy jel," ohlíží se Dan za svým výkonem.