Koupaliště se stylovými dřevěnými kabinami, písečnou pláží (tzv. slunečními lázněmi) a hřištěm vzniklo v roce 1925 podle projektu profesora hořické sochařsko-kamenické školy a cestovatele Karla Bachury (1878 — 1961) na místě bývalého dachovského rybníka. Koupaliště je vybaveno dvoumetrovým skokánkem, tobogánem a oblíbeným dřevěným ostrůvkem uprostřed.

Rozloha vodní plochy je 8000 m2, maximální hloubka v okolí skokánku pak 3 metry, v okrajové části je zvláštní oddělení pro neplavce a brouzdaliště pro děti. Obvykle silný přítok z okolního zalesněného svahu a kamenný podklad koupaliště zajišťují kvalitní a křišťálově čistou vodu. Důkazem toho je zdejší výskyt vzácného a na čistou vodu citlivého mloka horského, jehož odchyt je ovšem přísně zakázán a trestán.

O kráse a popularitě dachovského koupaliště svědčí průměrná roční návštěvnost 30 tisíc osob i fakt, že se zde natáčel film režiséra Otakára Schmidta Eliška má ráda divočinu.

Ve slunných dnech sem zavítají i čtyři stovky návštěvníků denně, vstupné je pro dospělé 30 korun, pro děti polovic. Možné je také ubytování ve stanech či chatkách za velmi příznivé ceny, rezervaci lze učinit na telefonu 493 624 114 (provozovateli jsou Technické služby města Hořice).

Okolí koupaliště je protkáno několika turistickými stezkami, z nichž nejznámější jsou Malátova a Fléglova, které dovedou lesními zátišími turistu zpět do Hořic. V blízkosti koupaliště při Malátově stezce vyvěrá pramen Kalíšek, v dobách Temna místo tajných schůzek nekatolíků.