Houpali se nad hlavami lidí, nad cestou k parkovišti i nad skalní propadlinou. Občas spadli z výšky tří desítek metrů a šplhali se zpátky.

Hrad Kost u Sobotky žil o víkendu festivalem slacklinerů, moderních provazochodců. Více než stovka adrenalinových nadšenců tu předváděla akrobatické umění na patnácti „lajnách“, dva a půl centimetrů širokých popruzích natažených přes hradní nádvoří i přírodní zákoutí.

HLEDÁNÍ STŘEDU TĚLA

„Pořád hledáš střed těla, který na lajně musíš rovnat. Mávání rukama je vlastně jenom poslední pomoc,“ vysvětluje Milan Dostál z Olomouce. Do Českého ráje přijel s přáteli, slacklinu se věnuje čtyři roky.

Na Kosti se střetla evropská špička s amatéry, kteří se snažili pochytit každý detail. Sportovci si vyměňovali zkušenosti a při komentovaných ukázkách předváděli úžasnou show.

„Mezi provazochodci a slacklinery je velký rozdíl,“ upozorňuje Jiří Kerner ze Sobotky, který festival organizuje. Divácky atraktivní disciplína má svá specifika. Od nekompromisního jištění až po styl přecházení. „My si necháváme lajnu prověšenou, zatímco ocelové lano se napíná napevno. Každá chyba je potom znát úplně jinak. Rozdíl je i v tom, že provazochodci chodí s tyčí, my na držení balancu máme maximálně ruce,“ nachází rozdíly Jiří Šnýdr, další z pořadatelů.

SVĚTOVÝ REKORDMAN

Přímo z Číny, kde natahoval jednu z nejdelších lajn na světě, přijel na Kost také Daniel Menšík. Možná nejúspěšnější tuzemský slackliner vloni překonal světový rekord. Ve francouzském kaňonu přešel 1020 metrů dlouhý úsek. „Byl to dálkový rekord, takový sen. Tehdy jsme zdvojnásobili dosavadní maximum, ale dneska už jsem zase překonaný,“ usmívá se mladík, kterého lidé oslovují Danny.

Jinak se ale posouvají rekordy hlavně ve výšce. Slacklineři si vybírají atraktivní místa v přírodě. „Teď mě baví natahování lajn v nepřístupných místech. Jezdíme do Francie a Itálie do hor, tam jsou hezká místa a člověk má neuvěřitelné zážitky,“ usmívá se Danny.

To potvrzuje i pořadatel festivalu Jiří Kerner. Sám má ještě v živé paměti svůj přechod ve Švýcarsku. „Lajnu jsme natáhli ve výšce 2500 metrů nad mořem. Vidíš z ní celé údolí v úplně jiné perspektivě. Je to úžasný zážitek,“ vzpomíná.

Zajímavé je, že slacklineři nejsou ve svém sportu konkurenty. Naopak se mohutně podporují, radí si a vysvětlují. „Není důležité dojít do konce, přejít celou lajnu, která se často tahá mnoho hodin i dnů. Chůze samotná je cílem, který nás žene dopředu,“ říká Danny, jeden z nejuznávanějších lezců na světě. Na podzim se prý chystá do Yosemitského národního parku v USA, kde tento sport vznikl.

V České republice má zhruba desetiletou historii.

A co by zkušení sportovci poradili začínajícím? „Nejlepší je, když se ze začátku učíš chodit po lajně a čumíš do blba,“ směje se Lukáš Černý z Prahy, který právě přelezl nejdelší lano na hradě. „Musíš se dívat do jednoho bodu, to je nejlepší způsob, jak se na lajně naučíš chodit. Posouvat se pak začneš, když odbouráš strach a věříš materiálu,“ doplnil Milan Dostál.