Při pronásledování křesťanů (legenda neříká, v kterém roce se tak stalo) byl kněz Sapricius zatčen a odsouzen k smrti. Cestou na popraviště byl zastaven Nikeforem, který jej znova žádal o odpuštění. Kněz jej však znovu odmítl, což neudělal katovi, který mu nabídl zachování života i majetku, zřekne-li se křesťanské víry, takže se z křesťanského kněze stal modloslužebník. Nikeforos jej v tom okamžiku začal prosit, aby vytrval ve víře a přijal mučednictví. Po knězově odmítnutí se sám přihlásil jako křesťan a nechal se místo odpadlého kněze umučit. Obsah příběhu, zasazeného do maloasijského města Antiochie, je inspirován textem Matoušova evangelia (Mat 18,21-22), řešícím otázku, kolikrát má člověk odpustit. Úsloví: „Umí vodpouštěť jak Saprýcijus". O učiteli, který byl za první republiky křesťanem a Masarykovcem, za okupace se hlásil k němectví, po ní se opět stal českým křesťanem a po roce 1948 vstoupil do KSČ, říkal pan Podhorský z Haratic, že „je na něj stejnej spolech, jak na Saprýcijovu víru."

22. února – první postní neděle, tradičně nazývaná „Invocavit" (Vzývati) dle textu Žalmu 91,15 „Vzývati mě bude a já ho vyslyším". Její lidový název „Černá" je odvozen z oblečení žen, které počínaje touto nedělí, nahrazovaly jinak běžně nošené pestré šátky a doplňky černými fěrtochy. Na horách se jí říkalo i „Pučálková" podle tradičního postního jídla z namočeného, vyklíčeného a následně osmaženého hrachu, tzv. pučálky. V německých Sudetech pekly ženy preclíky, které navlékaly na vrbové proutky a ty pak v noci věšely na větvě stromů. Takto ozdobených proutků bylo tolik, kolik měla dotyčná žena dětí, které je ráno hledaly s tím, že jim je dala liška. Z této tradice vycházel i její lidový německý název Fuchssonag (Liščí neděle).

24. února – sv. Matěj. Patron tesařů a řezníků.
Po Kristově nanebevstoupení byl místo zrádce Jidáše losem zvolen za apoštola. Působil v Palestině, Malé Asii a Africe, pohřben je v italském Trevíru. Byl sťat sekerou, která se stala jeho atributem. Jako jediný apoštol, pohřbený v Evropě, se ve středověku těšil značné oblibě. Některé prameny z té doby mluví o Matějově evangeliu, které se však nedochovalo a protože jej neuvádí žádné starší spisy, tak zřejmě jde o fikci nebo falsum. Modlitba k sv. Matějovi měla zajistit bohatou úrodu ovoce, a proto v tento den hospodář s dětmi chodil sadem, třásl stromy a modlil se: "Prosím prosím svatého Matěje, ať nám hojně ovoce naděje, kamkoli se můj hlas rozleje".
Na Příchovicku při této prosbě tloukly děti do stromů ověnčenou vařečkou, což mělo zajistit superúrodu ovoce. Proč musely děti jít bosé, a to i ve sněhu, kterého bývalo dost, pamětníci neuměli vysvětlit… Pranostika: „Svatý Matěj láme led, není-li ho, udělá si ho hned." Zajímavá je i pranostika „Na svatýho Matěje rampouchy – bohatý rok na mouchy". Stejně tak je zajímavá průpovídka „Svatý Matěj šel sekat led, zastavil se v hospodě, svatý Josef šel za ním a oba je vyhnala panna Maria." (Josefa je 19. března, pak 25. března se slavilo Zvěstování Panně Marii.)
Úsloví: "Tá můšíla vo Matějoj dostať kverlikem" o prvorodičce, která porodila trojčata. Kverlik je místním názvem vařečky. „Lenochoj je perd platný na Matěje vřískať" o hospodáři, který spíš než na poctivou dřinu spoléhá na zázračné zásahy nadpřirozených sil.

1. března – druhá postní neděle - tradičně nazývaná „Reminiscere" (Rozpomeň se) dle textu Žalmu 25,6 „Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine". Lidově nazývaná „Pražná" podle tradičního postního jídla z praženého obilí. Pražma patřila k oblíbeným staroslovanským jídlům.
Na tento den připadá svátek sv. Albína. Tento francouzský biskup velmi ostře káral příbuzenské sňatky, a to i mezi vládci. Odtud i úsloví, známé z trubadůrských písní říkajících o sourozencích, žijících v incestu, že „jest se před biskupem Albínem pod houni utekli." Svatý Albín zemřel roku 549.   Aleš Jaluška