Dvě velké postavy počátku křesťanství mají mnoho společného, mimo jiné i změnu jmen: galilejský rybář Simeon (Šimon) byl prvním člověkem, který vyznal, že jeho mistr Ježíš je vykupitelem. Za to mu bylo změněno jméno na Kéfas (aramejsky) čili Petrus (řecky) – Skála (česky) a byl určen za vůdce apoštolů. Protože byl hlavou dolů ukřižován v Římě, tak z tohoto jeho určení začali jeho nástupci odvozovat svůj nárok na vedoucí postavení v církvi a časem vznikl římský papežský primát.

Petr nebyl bez vady: nejprve chtěl dokázat to, co Ježíš, a když mu byla dána možnost, tak sice vyrazil, ale jakmile začalo jít do tuhého, tak začal křičet a volat o pomoc - což je současné, že i dnes kdekdo křičí - to nic není, to bych dokázal také, ale jakmile dojde na ně, tak se po…

V den Ježíšova zatčení dokonce svého mistra třikrát zapřel, ačkoli se před tím vytahoval, že i kdyby měl být posledním věrným, tak on nikdy nezradí. Po Ježíšově smrti se spolu s Pavlem zasloužil o rozšíření křesťanství mimo okruh jeruzalémských Židů. Byl prvním biskupem v turecké Antiochii, po návratu do Jeruzaléma byl udán a zatčen, z vězení se však zázračně dostal a odešel do Říma, kde 25 let organizoval křesťanské misie.

Co praví legenda

Dle staré legendy před zatčením utíkal do Ostie, cestou se potkal se vzkříšeným Ježíšem, který mu na otázku „Quo vadis, Domine?" („Kam kráčíš, Pane?") odpověděl „Do Říma, dát se znova ukřižovat". Tehdy Petrovi došlo, že nemá utíkat, ale „Oslavit svého Mistra smrtí" a vrátil se zpět. Dle lidových pověstí chodí Petr s Ježíšem po zemi a hledají čisté a upřímné duše. Až jich bude méně než 10, tak Petr zahodí klíče od nebeské brány a vydá svět Ďáblu – čili z řetězu utrženému člověku. Lidové pověsti počítají s tím, že Petr vede nebeskou účetní evidenci hříchů, na což existuje mnoho vtipů.  

Vzdělaný rabín Saul z Tarsu se s živým Ježíšem nikdy nesetkal. Byl důkladně vzdělán v potírání bludů jeho učedníků a s tímto posláním vyjel i do Damašku. Před jeho branami se mu zjevil vzkříšený Ježíš a od tohoto okamžiku se z něj stal horlivý šiřitel křesťanství – Pavel. Pro svou misijní horlivost byl pronásledován a několikrát vězněn i kamenován. Je autorem několika Novozákonních epištol, z nichž je asi nejznámější 1. list Korintským, obsahující Hymnus na lásku. Po jednom ze zatčení byl eskortován do Říma, kde byl 29. června 69 sťat. Na místě jeho popravy dnes stojí klášter Abbazia della tre fontane, nazvaný podle tří pramenů, které vytryskly na místech, kam dopadla a dvakrát se odrazila jeho sťatá hlava.

Dle lidové pověry si v tento den voda žádá svou oběť, proto se nikdo nekoupal, a až do konce 19. století nemuseli královští ani městští převozníci na vodu. Lidé v Sudetech věřili, že ukradený a o tomto svátku po vodě poslaný střevíc zajistí, aby okradená osoba do roka nenávratně z vesnice zmizela – podle horší varianty se utopila. Pranostika: Petr a Pavel chodí s nůší a kopřínky i houby suší. Petr a Pavel sejí houby do kysela. Na Petra a Pavla den čistý – plný stodoly jistý. Úsloví: „Pokusila by se svísť i nebeskýho portýra" o ženě, která své postavení získávala přes postel. „Ukecal by aji svatýho Petra" o člověku schopném „vymluviť z jalovýho vola tele".    Aleš Jaluška