V roce 1933 zkoumal ing. J. Bernard při silnici z Vitiněvsi do Popovic žárové pohřebiště slezkoplatěnické kultury (10. – 6. stol. př. n. l.). Objeveno bylo více než 17 žárových hrobů, které byly uložené v mělkých jámách nebo snad překryté nízkými mohylami.

Dna hrobových jam byla pokrytá vrstvou uhlíků se zlomky bronzových milodarů. Mezi další dary zemřelému patřily různé keramické nádoby, které mohly sloužit k uchování potravin. Taktéž byly využívány jako urny pro popel zemřelého. Z výzkumů se bohužel dochoval jen zlomek předmětů. Většina z nich je pak vystavena v prvním sále stálé expozice jičínského muzea. Je tomu tak i v případě dvou chřestítek.

Popis nálezů
Chřestítko s inventárním číslem A 368 dosahuje výšky 3 centimetrů. Má výrazné vysoké hrdlo a tmavě šedý povrch. Pod hrdlem je zdobeno trojicí vodorovných rýh. Horní rýha na sobě nese šikmé vrypy. Pod výdutí se nachází další dvě rýhy. Prostor mezi nimi vyplňují ryté šrafované trojúhelníky. Na vodorovné stříšce je artefakt opatřen malým otvorem. Druhé chřestítko s inventárním číslem A 373 má světlešedě zbarvený povrch. Ten je bohužel natolik poškozený, že výzdoba rytými šrafovanými trojúhelníky je skoro neznatelná. Chřestítko má na výšku přes 6 centimetrů a pravděpodobně pochází z hrobu číslo 10.

Chřestítka řadí archeologové k tzv. zvláštním keramickým předmětům. Uvnitř malé keramické nádobky se většinou nacházejí hliněné kuličky či malé kamínky. Často mají, stejně jako chřestítka z Vitiněvsi, hruškovitý tvar a jsou zdobené. Objevují se však také ty tvarované jako cívky, válečky, taštičky nebo polštářky. Méně se pak vyskytuje tvar ptáka (labutě nebo kachny). Nalézané jsou tyto předměty hlavně v hrobech zemřelých a minimálně přímo na sídlištích slezkoplatěnické kultury.

I když se k významu chřestítek vyjádřilo už mnoho badatelů, přesné využití není dodnes jasné. Spíše méně se objevuje názor, že se jedná o dětské hračky. Artefakty se objevují totiž i v hrobech dospělých. Zde ale narážíme na problém, zda milodary vložené do hrobu mrtvého jsou jeho osobními předměty, které za života využíval či dary truchlících. Malé dítě by potom mohlo svou oblíbenou hračku věnovat do hrobu blízké dospělé osoby. Převládá však spíše mínění, že se jedná o hudební nástroj, který byl používán při rituálních tancích. Někteří badatelé dále zastávají názor, že chřestítka sloužila jako vykuřovadla nebo aquamanile, tedy jako nádoba na mytí rukou používána při stolování. Mohla však být také ochranou proti zlým duchům. Například rolničky, potažmo zvuk z nich, měl ve středověku odhánět ďábla, a proto je nosily bohaté děti zavěšené na šatech.
  Martina Pajerová