Chmel otáčivý (Humulus lupulus) do volné české přírody však skutečně patří. Bývá součástí vlhkomilných křovin podél vodních toků či lužních lesů.

Chmel otáčivý je vytrvalá rostlina, kterou řadíme do čeledi konopovité (Cannabaceae). Jedná se o pravotočivou liánu, která dosahuje pěti až deseti metrů a porůstá keře a stromy. Listy vytváří rostlina dvojího typu: na střední části lodyhy jsou dlouze řápíkaté, dlanitě dělené na 3 – 5 laloků. V horní části lodyhy jsou spíše celistvé. Na bázi listů nalezneme ještě 1,5 cm dlouhé palisty.


Chmel patří mezi rostliny dvoudomé, rostliny tedy nesou buď samčí, nebo samičí květy. Květy jsou drobné, žluté a světle zelené, v případě samčích uspořádané v laty, v případě samičích v hustých svazečcích. Plodem jsou nažky uložené ve všeobecně známých šišticovitých plodenstvích.

Chmel se pro produkci hořkých látek používaných při výrobě piva pěstuje v Čechách již od 9. století našeho letopočtu. Na chmelnicích se pěstují pouze samičí rostliny, které nažky nevytvářejí. Naopak ale, dnes pěstované odrůdy vytvářejí větší šištice. Ty obsahují hořké látky a silice využívané k ochucení i mírné konzervaci piva.

Chmel jako medicína
Chmel se ale využívá po staletí i v lidovém léčitelství, medicíně i kosmetice. Podporuje trávení, má antibakteriální a uklidňující účinky. Obsahuje látky podobné ženským hormonům, dá se tedy využívat při léčbě klimakterických potíží či nepravidelnosti menstruačního cyklu. Pro muže ale tento fakt může mít nepříjemné následky: tlumí samčí pohlavní pud. Chmel je možno použít i pro přímou konzumaci: mladé, ještě nepichlavé, konce rašících lodyh se upravují podobně jako chřest.

V herbáři RMaG v Jičíně se chmel otáčivý vyskytuje hned třináctkrát. Byl sbírán na několika lokalitách Jičínska (Ostroměř, Staré Hrady, Sběř, Tábor,…) a to zejména RNDr. Dohnalem.

Dnes ho můžete vidět např. na levém břehu rybníka Šibeňák nebo u silnice Řeheč – Úlibice, kde každoročně hustě porůstá dopravní značku.    Petra Zíková