Edinburgh – Po dvou měsících pobytu ve Skotsku jsem se konečně odvážila ochutnat skotské národní jídlo – haggis. Dlouho jsem chodila kolem restaurací, co haggis připravují, ale psychicky jsem na to neměla. Pak na mě ale jednou přišla „riskovací" nálada a taky hlad – a domů daleko.

Haggis je jídlo složené z ovčích vnitřností (srdce, játra, plíce), ovčího sádla, cibule a spousty soli a koření; to asi aby se přehlušila chuť hlavních ingrediencí. Pak se to všechno hodinu vaří v ovčím žaludku. Ne, opravdu to není recept na lektvar z Harryho Pottera.

Abych nebyla nefér: jedla jsem i horší věci. V průběhu jídla jsem cítila hlavně pepř, tak to docela šlo. Chutnalo to jako taková nedovařená překořeněná sekaná. Vcelku bez přemáhání jsem snědla celou porci, samozřejmě jsem si při tom ale musela představovat, že jím běžné mleté maso. Vůbec ale nechápu svoje předsudky – jaký je rozdíl v tom, jestli jím hladkou nebo příčně pruhovanou svalovinu? A o kvalitě a složení běžně dostupného mletého masa si také iluze nedělám. Přesto mě představa složení haggisu odpuzovala.

Ještě tři hodiny po dojedení jsem cítila žaludek v žaludku a srdce skoro na jazyku a jenom jsem doufala, že nebudu muset vyzvracet plíce. Od onoho osudového dne se řídím heslem: „Když maj jenom haggis kolem, domů mazej vařit honem!" Ale třeba jsem jen narazila na nešikovného šéfkuchaře. Nebo příště vyzkouším vegetariánskou verzi – taky byla na jídelním lístku – opravdu by mě zajímalo, z čeho to připravují. Z ovce vegetariánky?

Kromě haggisu Skotové prosluli ještě další specialitou, a to fritovanou tyčinkou Mars v trojobalu. Takto „vylepšenou" čokoládu jsem se vyzkoušet neodvážila, dokonce nemá podporu ani u výrobce tyčinky, který tuto „inovaci" považuje za zvěrstvo. ⋌(vk)