Podhůří Orlických hor

Letohrad – Potštejn
Potštejn – Častolovice
Týniště nad Orlicí – Opočno

Letohrad – Potštejn 3. 3. 2014

V pondělí v 5.33 hodin jsem odjel vlakem přes Hradec Králové do Pardubic a dále do Chocně, kde jsem využil rychlík Hradišťan do Ústí nad Orlicí a odtud osobním vlakem do Letohradu, kde jsem vystoupil v 9 hodin. Z nádraží jsem šel do centra města, kde jsem si znovu prohlédl zajímavosti města v malebném podhůří Orlických hor na řece Tichá Orlice. Město se do roku 1950 jmenovalo Kyšperk. Má cesta vedla kolem muzea řemesel, které je umístěno v památkově chráněném areálu Nového dvora na Václavském náměstí se dvěma podloubími. Zde stojí barokní zámek, kostel sv. Václava s bohatou štukovou výzdobou, vedle něho sousoší sv. Anny a mariánský morový sloup. Na celý den jsem si ve vinotéce koupil Rulandské šedé a koblížky a začal své putování do Potštejna.

Letohrad ČD – Letohrad, náměstí 1 km – Písečné (370) 4.5 km – Žampach 8 km – Hejnice (448) 11.5 km – Česká Rybná (440) 14 km – Litice nad Orlicí (373) 18.5 km – Potštejn (327) 25 km – Potštejn, ČD 26 km

Po červené turistické značce jsem vystoupal nad město, kde je kaple sv. Jana Nepomuckého a po hřebenu pokračoval pohodlnou cestou vzrostlým smrkovým lesem a poté prudce klesal do obce Písečné. Odtud opět nahoru a střídavě polní a lesní cestou sestoupil do Žampachu, kde je barokní zámek dnes zvaný „Domov pod hradem" a překrásně udržovaný zámecký park v anglickém stylu a arboretum se vzácnými stromy. Poté jsem stoupal kolem zříceniny starého hradu a lesní cestou došel do obce Hejnice, kde je kaple sv. Antonína.

Část cesty vedla stezkou Dr. G. Jarkovského. Počasí bylo příznivé, ale velká oblačnost s teplotou 8°C a mírný vítr; teprve před obědem občas probleskly sluneční paprsky. Lesem jsem musel vystoupat do výšky více jak 500 m n.m., odkud už byl vidět bývalý gotický hrad Litice, dnes malebná zřícenina nad stejnojmennou malebnou vesnicí na řece Divoká Orlice. Pod ním se stále prášilo z velkého kamenolomu a drtiček kamene.

Sestoupil jsem až k vlakovému nádraží a po mostě přešel řeku Divokou Orlici. Cesta se klikatila malebným údolím podél meandrující řeky, kolem které je mnoho rekreačních chat. Zdejší úsek podél Divoké Orlice byl velice příjemný, zvláště když sluneční paprsky se odrážely na hladině řeky. Rád bych se sem vrátil o prázdninách s vnoučaty. Z daleka byly vidět trosky kdysi majestátního gotického hradu vysoko nad městem Potštejn, který je obklopen zalesněnými kopci. Alois Jirásek napsal historický román Poklad u příležitosti 100. výročí vydání tolerančního patentu (1781). Příběh vychází ze skutečné pověsti o hledání pokladu na hradu Potštejn.

Štěstí plyne z přibližování se k dobrému,
k cestě k dobrému. Alois Jirásek

V samém centru městečka je barokní zámek, kde se nyní opravuje jeho střecha. Přímo naproti je kostel Nejsvětější Trojice. Meandr Divoké Orlice obtéká celé městečko. Jen kilometr zbývalo na vlakové nádraží, odkud jsem odjel už v 15 hodin přes Týniště a Hradec Králové do Jičína, kde jsem cestu ukončil v 17.24 hodin.

Závěr: krásné putování malebnou krajinou a tři hrady kolem: Žampach, Litice a Potštejn, co víc jsem si za jediný den mohl přát.

Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou, slyšela jsem jeho zlatý zvon, prv než upřímnost českou starověkou rozerval lítých vášní shon.
Když pak utuchly v Čechách boží ctnosti: víra i láska s nadějí, ukryl se kostel v země hlubokosti a vody místo stápějí.
Však nezůstane věky věkův v hrobě: odtekouť jednou vody zas, i vstane kostel v bývalé ozdobě a zazní slavně zvonu hlas.
Slyšte a vězte, takto stojí psáno, tak uloženo v osudí: „Tehdáž uzříte zlatých časů ráno, až zlatý zvon je probudí.
Až z oné strany nad Orlici řeku nový les vítr zaseje, až mlází vzroste, až i svého věku boroví toto dospěje a toho lesa krajní borovice až sama sebou dožije, uschne a zetlíc padne do Orlice, a již i kořen vyhnije:
Část ze třinácté balady Věštkyně ze sbírky K.J.Erbena Kytice

Z Potštejna do Častolovic 5. března

Začal jsem cestu v Jičíně ráno v 7.33 hodin vlakem přes Hradec Králové do Potštejna, kde jsem v pondělí odpoledne ukončil své putování z Letohradu. V 9 hodin jsem z vlakového nádraží zamířil po modré turistické značce nahoru k mramorovému majestátnímu hradu ze 13. století, který nebyl nikdy dobyt.

Zřícenina hradu Potštejn vévodí širokému okolí. Kdysi tu stávalo jedno z největších opevněných šlechtických sídel. Hrad vlastnili císař Karel IV., Jiří z Poděbrad a bohatý Vilém z Pernštejna.

Potštejn ČD (301) – Potštejn, hrad (418) 1.5 km – Potštejn, most 3.5 km – Pod hradem Velešov (358) 4.5 km – Vrbice (424) 8.5 km – Suchá Rybná (388) 10 km – Kostelec nad Orlicí, Erbenka 14 km – Kostelec nad Orlicí (272) 16 km – Kostelec nad Orlicí, Nový zámek 17.5 km – Častolovice, zámek 19 km - Častolovice (268) 20 km – Častolovice, ČD 22 km

Před hradem je tzv. Kalvárie, původní dělostřelecká bašta připomínající ukřižování Krista; po stranách na křížích je sv. Marie a Josef a dva jsou volné. Kolem hradu jsou obranné hradby a zbytky tří vstupních bran. Do dubna je hrad pro veřejnost uzavřený, ale nelitoval jsem výstupu, neboť je od hradu překrásný výhled jak na městečko, tak i do okolí.

Sestupoval jsem strmě k meandru řeky Divoké Orlice kolem Bendlovky, což bylo oblíbené místo skladatele Karla Bendla a podél řeky přes most do parku pod bývalým hradem Velešov, což je zaniklý hrádek na strmém kopci vzdálený jen 1 km od hradu Potštejn. Odtud vede dálková turistická cesta PhDr. Jiřího Stanislava Gutha Jarkovského Kostelec nad Orlicí – Potštejn – Litice – Letohrad a Ústí nad Orlicí. Stoupal jsem smrkovým lesem až do výšky skoro 500 m n.m. k obci Vrbice.

V lese jsem ochutnal kromě vína i vodu z upravené studánky, kolem které je pěkné upravené sezení na odpočinek pro turisty. Před obcí jsou překrásné vzrostlé dvě lípy a mezi nimi Bednářův křížek na památku Josefa Bednáře, který zde v roce 1916 zemřel, když spadl z fůry vojtěšky ve svých 76 letech.

Dvakrát byla Vrbice vesnicí roku (2008 a 2012) a má nejen pěkně upravenou náves se zvoničkou se sochou Panny Marie s Jezulátkem, ale i mnoho opravených domů, nádherný penzion a za vsí je 30 m vysoká dřevěná rozhledna „Kastel" s ocelovým schodištěm s vyhlídkovou plošinou ve výšce 15.5 m z roku 2005. Rozhledna byla uzamčená a nechtěl jsem se vracet do obce pro klíče.

Dopoledne bylo jasno s modrou oblohou a teplota vystoupila až na 12°C. Po silnici bez provozu jsem došel do malé obce Suchá Rybná, kde je také zvonička. Překrásná pohodlná je cesta krajem lesíka, kde převažují břízy do Kostelce nad Orlicí. Před městem je lesopark a pamětní kámen, kde stála stará borovice „Erbanka" opředená pověstmi a na kamenu napsáno: „Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou…" K.J.Erben. Spisovatel se zde zotavoval z nemoci na místní faře a v Kytici píše baladu „Věštkyně", z které jsem část citoval na začátku deníčku.

Tato balada je považována za vrchol Kytice. Ožívá v ní dávná proroctví a pojednává o budoucnosti českého národa, o věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi a Libuši. Na konci parku je kaplička „Pod strání". Do centra Kostelce nad Orlicí jsem na Jiráskově náměstí fotil děkanský kostel sv. Jiří a přišel na náměstí Františka Palackého, kde je barokní Mariánský sloup, novogotický sloup Nejsvětější Trojice a empírová kašna s postavou nymfy-Orlice.

Na horním konci náměstí je Stará radnice, kde je dnes umělecká škola a na dolním rohu náměstí je Nová radnice. Skoro kilometr jsem šel na hřbitov, kde je raně barokní kostel sv. Anny. Přes Palackého náměstí jsem pokračoval směrem na Častolovice kolem Nového zámku v empírovém stylu a zámeckou zahradou, která je přírodní památkovou rezervací. Po zelené turistické značce jsem pokračoval k renesančnímu zámku s anglickým parkem v Častolovicích. V samotném městyse je dominantní stavbou barokní kostel sv. Víta.

Odtud už zbývaly poslední dva kilometry na vlakové nádraží, odkud jsem cestoval přes Týniště a Hradec Králové domů. Do Jičína jsem se vrátil opět v 17.24 hodin. Opět to byl pohodový výlet za překvapivě pěkného počasí a skoro zadarmo.

Týniště nad Orlicí – Opočno 7. března

Orlické hory a jejich podhůří s mimořádnou krásou přírody, s množstvím malebných vesniček a přírodních i historických zajímavostí mne stále láká. Proto již třetí výlet do podhůří Orlických hor v tomto týdnu. Pěkné jarní počasí přispělo k mé pohodě při toulkách v přírodě a za poznáním památek v tomto blízkém kraji..Ráno jsem odjel vlakem z Jičína v 5.33 hodin přes Hradec Králové do Týniště nad Orlicí, kde jsem v půl osmé začal své putování.

Týniště nad Orlicí ČD (253) – Týniště, náměstí 1 km – Bědovice (253) 9 km – Třebechovice (243) 11 km – Jeníkovice 14 km –Vysoký Újezd nad Dědinou (318) 16 km – Vranov (254) 18.5 km – Mochov (252) 20 km – Opočno (292) 26 km – Opočno, ČD 28 km

Z nádraží jsem šel po zelené turistické značce do centra Týniště, které leží na soutoku Divoké a Tiché Orlice, kde je dominantou barokní kostel sv. Mikuláše a vedle něho na náměstí sloup Panny Marie. Týniště mnoho památek nemá, ale je obklopené lesy a ve znaku města je borovice se zelenými větvemi. Tento znak
jsem si vyfotil na uniformě místního policisty a poté v kronice města přímo u starosty. Vrátil jsem se k nádraží a pokračoval borovým lesem po asfaltové cyklostezce směr Třebechovice.

Pohodlná příjemná cesta je jak pro cyklisty, tak pro pěší a kolem je mnoho rybníků a občas velmi staré mohutné borovice. Asi po hodině cesty jsem procházel velkou oborou, kde vlevo jsou divoká prasata a vpravo chovají bílé daňky. Třebechovice jsou proslulé muzeem betlémů a nejznámější je Proboštův betlém. Poblíž náměstí je barokní kostel sv. Ondřeje a na náměstí starobylá kašna s vodotryskem, morový sloup Panny Marie a socha Nejsvětější Trojice. Náměstí jsem opustil už po červené turistické značce, která prochází přímo Domem modlitby.

Málo příjemná byla cesta po kostkované silnici do obce Jeníkovice, kde je barokní kostel sv. Petra a Pavla a ve velmi špatném stavu bývalá pěkná zajímavá vila Ludvíkova statku, kde je nyní autovrakoviště. Lesní cestou jsem vystoupal k románskému kostelu sv. Jakuba ve Vysokém Újezdu nad Dědinou, kde poprvé vysvitlo slunce. Jsou tu pěkné chalupy a vyhlídka na Orlické hory a Krkonoše.

Polní cestou jsem pokračoval do lužního lesa Mochov kolem bývalého dvora osady Vranov. Obdivoval jsem duby, jasany a další listnáče, některé staré až 400 let! Změřil jsem průměr některých pokácených dubů u cesty a byl více jak 170 cm; některé čerstvě pokácené ještě voněly. Mnoho cest bylo značených jako cyklostezky a tak mám přání se brzy vrátit do této krajiny na kole. Do cíle cesty v Opočně jsem šel částečně po silnici a zbytek polní a lesní cestou.

Dominantou města je renesanční zámek, kde byl původně strážní hrad. Teprve v 16. století jej Trčové přestavěly. Celá oblast podhůří Orlických hor byla již v 11. století řízená z opočenského hradu. Nejprve jsem fotil hospodářské stavení a dům Kristiny Colloredo Mansfeldové před Trčkovým náměstím. Na ceduli je napsáno, že byla přechodně majitelkou zámku v letech 2003 – 2007. Blízko je děkanský kostel Nejsvětější Trojice, který stojí na místě, kde stávala zámecká kaple sv. Ondřeje a je součástí zámeckého areálu.

Před kostelem na náměstí je sousoší sv. Floriana a sousoší sv. Jana Nepomuckého. Potom jsem vstoupil na nádvoří renesančního zámku a nahlédl do zámeckého parku v anglickém stylu nad údolím Zlatého potoka, který byl ale uzavřený. Zajímavé jsou domy na náměstí u zámku. Pokračoval jsem kolem hranolové renesanční věže, což je zvonice a vedle je mariánský kostelík, který byl také nepřístupný za plotem.

Na Kupkově náměstí v centru města je klášter a mariánský sloup. V Opočně se narodil František Kupka, světoznámý umělec a jeden z průkopníků abstraktní malby. Odtud už jsem spěchal na 2 km vzdálené nádraží od centra, abych stihnul vlak už ve 14 hodin do Týniště, kde jsem přestoupil na spěšný vlak do Hradce Králové a potom do Jičína. Teprve ve vlaku jsem obědval své dobroty z domova. Už před 17 hodinou jsem se setkal v pivnici Praha se svým kamarádem Mirkem na dobrém Plzeňském, který přislíbil vložit fotky do deníčku.

Tentokráte mottem končím:
Kde je dobrá vůle, tam je i cesta.
V Jičíně 7.3.2014 I v a n Pírko