V první vlně přijely do dvou středně velkých místností dvě rodiny, ženy s dětmi od útlého věku až po středoškoláky. V létě jejich řady prořídly, jak se někteří přestěhovali nebo se vrátili zpět domů, k jedné rodině naopak přibyl otec.
„Babička s vnukem se vrátili na Ukrajinu, její dcera se přestěhovala k bratrovi a dva týdny na jaře tu krátce přebývala ještě jedna maminka s dcerkou. Nyní tu máme šestičlennou rodinu - matku se čtyřmi dětmi, ke kterým se o prázdninách přidal ještě otec. Díky tomu, že mají čtyři děti, nemusel narukovat do armády a mohl se připojit k nim,“ vysvětluje Novák.
"Pomoc Ukrajině nesmí být na úkor našincům"
Život na faře se za poslední měsíce ustálil. Nejstarší dívka získala místo ve druhém ročníku pražské konzervatoře ve hře na klavír.
„Byla velká výzva sehnat pro ni v Praze ubytování. Oslovil jsem několik křesťanských míst a nakonec se podařilo pro ni najít pokoj. Otci se podařilo najít práci, takže matka s nejmenším robátkem mohla zůstat doma. Na jaře totiž musela chodit do práce ona, takže hlídání zbylo na třináctiletou dívku, která tak zanedbávala školní docházku,“ popisuje farář každodenní starosti.
Zprvu naráželi na bariéru v dorozumívání, dobré jazykové schopnosti maminky ale pomohly a brzy se snadno domluvili česky.
Život na staveništi
Na všechny obyvatele fary navíc čekala další výzva v podobě dlouho plánované rekonstrukce střechy, která z přízemí budovy udělala dočasné staveniště. „Nejtěžší pro mě někdy je najít ve všem tom chaosu čas a přívětivost na řešení některých jejich problémů, které ale nesnesou odkladu, takže musím. Do zimy bychom ale měli mít střechu hotovou,“ dodává duchovní.
Pro Václava Nováka bylo ubytování ukrajinské rodiny výzvou ještě v další rovině. Jako kněží je zvyklý na svůj klid. „My kněží obvykle žijeme sami, případně s rodiči nebo třeba se sestrou. Na faře jsem od loňského srpna bydlel sám, takže pro mě bylo nezvyklé mít spolubydlící. Ale máme oddělené domácnosti, takže do sebe nenarážíme a můžeme hospodařit samostatně,“ vysvětluje.
„Mrzí mě, že vnímám pokles podpory vůči Ukrajincům ze strany veřejnosti. V tom plně stojím za vládou, vždyť skutečně bojují i za nás a sami jsme invazi v šedesátém osmém zažili.“
Ubytování na faře si rodina nemusí platit, což jejich rozpočtu z jediného platu značně ulevuje. Provoz fary hradí církev a stejně jako všichni, kteří uprchlíky z Ukrajiny ubytovali, i tady dostávají od kraje finanční kompenzaci. To se bude hodit i s přicházející zimou, která hrozí zvyšováním cen energií. „Mám nyní zafixovaný plyn, ale to brzy končí a pak se uvidí. Už jsme začali topit, i když se teď venku trochu oteplilo. V tak starém domě je výhodnější postupně vytápět než topení úplně vypnout a nechat zdi prochladnout,“ připomíná Novák.
Vnímá i nedostatky
Jak se bude situace pro rodinu nadále vyvíjet, farář neví. „Nemyslím, že by tu chtěli zůstat na stálo. Možná se budou chtít vrátit domů, možná se posunou někam dál. Bude to jejich rozhodnutí a uvidíme, jak bude vypadat situace na Ukrajině. Sleduju to a nemám z toho dobrý pocit,“ krčí rameny.
Sám zaznamenává ze svého okolí jisté roztrpčení nad chováním některých Ukrajinců. „Já naštěstí takovou zkušenost s nikým nemám. Ale třeba náš farník ubytoval patnáct lidí a prý cítí z jejich strany nevděčnost a pocit, že pomoc je samozřejmost,“ dodává. V další pomoci Ukrajině a uprchlíkům prý plně podporuje vládu, ale v systémové pomoci vnímá i nedostatky.
„Nikdy to nesmí být na úkor pomoci našim obyvatelům v nouzi. A to se podle mě na jaře trochu dělo,“ zmiňuje.
Pokud by se farář Václav Novák mohl rozhodnout, šel by prý do toho znovu. „Mrzí mě, že vnímám pokles podpory vůči Ukrajincům ze strany veřejnosti. V tom plně stojím za vládou, vždyť skutečně bojují i za nás a sami jsme invazi v šedesátém osmém zažili,“ uzavírá kněží.
