Dílnu si Jiří Havelka vytvořil v rodném domku v Jičíněvsi, přímo naproti svému vlastnímu, kde dodnes žije s manželkou Jaroslavou. "V těchto místech stála dílna mých rodičů. Maminka šila a táta opravoval stroje. S kamarádem Karlem Zítkem jsme se hrozně nadřeli, když jsme dovnitř tahali i padesátimetrákové stroje," vypráví.
Už je to třicet let, kdy si dílnu začal vybavovat. Dodnes mu v ní leží také vlastnoručně vyrobený dvouválcový motor, který postavil a hned první závod s ním vyhrál. "Pak jsme jich spolu odjeli ještě asi třináct. Takový motor nikdo široko daleko neměl, však taky všichni koukali, když jsem s ním vyjel," vzpomíná.
close
info
Zdroj: Deník/Kateřina Chládková
zoom_in
Ve své dílně skrývá Jiří Havelka všemožné stroje, součástky i vlastní vynálezy.
Všechen strojařský um se Jiří učil sám, z různých knih a s pomocí zkušenějších kolegů a kamarádů. "Zkoušeli jsme stavět, vylepšovat a jezdit. Dneska se lidé učí z internetu, tam jsou ale často tak hloupé rady, kvůli kterým si mohou i zničit vlastní auta. Ale to bylo vždycky, někteří zákeřňáci schválně dávali ostatním špatné rady, aby se jim pak nedařilo," vysvětluje.
Na závodění ho vždycky lákala rychlost. "Respektive mě bavilo nejvíc všechno technické okolo. Hledání zlepšováků a vychytávek. A to s sebou právě rychlost přináší," říká Jiří a dodává, že tato záliba mu zůstala dosud, přestože káru před třiceti lety prodal, aby měl na drahé stroje. Kvůli zdravotním komplikacím a bolesti zad už se nyní nemůže naplno věnovat broušení válců, energii tedy hodlá investovat do nových projektů.
V maličké domácí slévárně ukazuje různé způsoby, kterými se snaží vylepšit žebrování válce motoru. "Nejdříve si postavím dřevěný model a zkouším vymýšlet, jak by se dal vylepšit. Někteří závodníci si totiž koupí vadný nebo chybně zkonstruovaný kus, ten se jim při jízdě přehřívá a může prasknout. To je potom velký problém," vysvětluje, zatímco ukazuje vlastní návrhy a odlitky.
Přestože v pokročilém věku už na závodění nezbývá energie, Jiří Havelka se alespoň snaží nadále sledovat domácí motokárovou a autokrosovou scénu. "Tady v okolí je spousta šikovných lidí, kteří jsou odhodlaní a oddaní závodění. Podle mého už ale ty velké závody nejsou, co bývaly. My jsme se tam setkávali, bavili se mezi sebou, nikde nebyly ploty a zábrany. Teď je to všechno ve velkém, jsou tam polepené stany a nikdo se nemůže přijít podívat třeba do depa," říká.
Historky ze závodění, vynalézání a stavění motorů sype Jiří Havelka z rukávu. Přestože živnost už pověsil na hřebík, stále platí v okolí za odborníka a pro radu a pomoc k němu přijíždí automobiloví nadšenci z celého okolí. "Mám v hlavě spoustu nápadů a pár z nich bych ještě rád vyzkoušel vytvořit," dodává, nasedá na babetu a odjíždí z dílny naproti domů.
