"Pojďte, tady se vejdete. Dáte si teplý čaj, nebo něco ostřejšího?" volá na probíhající lidi komparzista Přemek. Jeho úkolem je hrát na oslavě provozovatele stánku s nápoji. Pojal svou roli tak zodpovědně, že se neběžel schovat s ostatními do radnice, ZUŠ nebo jiné blízké budovy, ale rozhodl se svěřený stánek chránit vlastním tělem. Před nenechavci, ale hlavně před vodou hromadící se v plátěné střeše. To vše za cenu promočených zad a bot.

Přemek žije v Železnici u Jičína. Když se dozvěděl o tom, že se bude ve městě točit, neváhal se přihlásit do komparzu spolu s desítkami místních. "V Železnici se nám točí skvěle. S radnicí je rozumná domluva, lidé jsou vstřícní. A podívejte se na to náměstí. Je fotogenické ze všech stran," vykládá lokační filmu Ondřej Havlík. Spolu se čtyřicetičlenným štábem natáčí na Jičínsku nový český film Láska na špičkách.

Jeho práce spočívá právě v propojení štábu s místem, kde se zrovna točí, a lidmi. Právě Železnici si nemůže vynachválit. Předem dali filmaři městu avízo, kdy a kde se bude natáčet, a požádali je, aby v tu dobu na místě nejezdili auty nebo neřezali cirkulárkou. "Jsou ukáznění a nelezou do záběrů. Jen jeden starší pán, který nejspíš náš dopis ani nečetl, začal sekat trávu přímo v době natáčení ostré. Ale když jsme za ním šli, odložil to kvůli nám o tři dny," říká Havlík.

Natáčení může být pro místní náročné. běžný film se točí kolem třiceti dnů, ale třeba seriály se často natáčejí několik měsíců. To už jsou potom lidé dost podráždění ze všech omezení. Stejně tak je tomu i v Praze, často vyhledávané filmařské lokalitě. "Pražáci jsou už z filmařů otrávení. Vadí jim omezení a zábory, protože se tam stále něco točí," směje se Havlík. Ale nechat natáčení náhodě a nevypořádat se se záborem prostor a zvědavci se nevyplácí. Jedno projíždějící auto může pokazit celý ostrý záběr, který se pak musí přerušit. A každá minuta je drahá.

V sobotu v podvečer utíká minut asi šedesát, než přestává pršet. A hlavně se neúprosně blíží tma a zbývá natočit poslední denní záběry. Na natáčení dnes přijela většina herců, dvě kamery i velká osvětlovací plošina. Je tedy potřeba toho využít. Proto ve chvíli, kdy déšť utichá, rojí se ze stanů členové čtyřicetičlenného štábu, aby všechno rychle nachystali.

Ubrusy na stolech, promáčené židle i sklenice s půl napůl zředěným pivem zůstávají. Naštěstí nejsou pro následující scény důležité. Část štábu vymetá ze scény vodu a bláto, část se vypořádává s mokrým pódiem, někteří se snaží poshánět herce a komparz a zbytek vytahuje z pod plachet kamery a další techniku. Dosud prázdný plac se najednou hemží jako mraveniště.

Vedle pódia si chystají své nástroje hudebníci. Jičínská kapela The Others se na výzvu štábu nabídla, že zahraje hudební komparz. To ale není všechno, kapelník Marek Holý spolu se zpěvačkou Terezou Vaňkovou složil pro film ve velmi krátkém čase písničku, která právě ve scéně na oslavě zazní. "Tereza přišla s tím, že filmaři hledají kapelu jako komparz k novému filmu. Přihlásili jsme se a už to jelo. Pracovali jsme intenzivně a písnička vznikla na zakázku v rekordním čase," říká Marek, který vystupuje pod uměleckým jménem UnHoly Mark. Kapela strávila propršenou pauzu povzbudivým jamováním ve stanu, nyní je ale čeká pouze předstírané hraní. Při natáčení hudebních scén totiž přidají filmaři hudbu až v postprodukci, aby byly slyšet dialogy herců.

Z úkrytů se pomalu vracejí i herci. Zabalení v zimních bundách, županech a pohodlných botách se snaží udržet si alespoň trochu tepla. Dnešní scény se totiž odehrávají v létě, nezávisle na tom, že je ve skutečnosti venku asi pět stupňů. Poslední pokyny z produkce, poslední požadavky režiséra a poslední úpravy vlasů a make-upu a pak už zní z tlampače obávaný povel "Bundy dolů, jedem naostro!". Kamera, klapka, akce. V tu chvíli šrumec utichá. Všichni jedou jako na klíček. V tichosti a bez hudby tancují malí i velcí, aby mikrofony měly šanci zřetelně zabrat dialogy ústřední dvojice v podání Vicy Kerekes a Ondřeje Veselého.

Čas od času z reproduktorů zazní další pokyny režiséra. "Pavle, nemluv furt do toho! Jitka trochu doleva, ať vidíme na Lindu!" Režisér Petr Zahrádka se s herci rozhodně nemaže. A stop! Šrumec je zpátky. Všichni se balí do kabátů, nalévají si horký čaj a shromažďují se kolem ohniště, aby nasáli co nejvíce žáru. Pojede se totiž ještě jednou. Nebo dokonce pětkrát, zkrátka tak dlouho, dokud nebude záběr perfektní, dialogy zřetelné a režisér spokojený.

Jednu takovou scénu točí filmaři klidně hodinu, na plátně ale nezabere víc než tři minuty. Když jsou uspokojivě natočeny všechny dialogy, pokračuje se dál. Nyní kameramani snímají jednotlivé části scény a detaily. Už nikdo nemluví, jen se "sbírají kousky". Z dálky celý výjev působí až komicky. Desítky lidí tancují na ticho a kapela je zacyklená v módu ztlumení. Dokud nezazní konečné "Stop!".

Sobotní natáčení bylo původně plánované do tří hodin ráno. "Uvidíme, jak moc nás zdržel déšť. Ale je možné, že tu budeme až do pěti," povzdychne si Ondřej Havlík. Na delší debaty ale nemá moc času. Každou chvíli z vysílačky zazní "Ondro?" a on musí odběhnout řešit další problém. V mezičase si ale stíhá domluvit s Markem Holým další jamování v Jičínské zkušebně. "Trochu jsme si spolu zahráli a bylo to super," pochvaluje si.

O dvě scény později jsou asi dvě hodiny ráno. Dětští herci a komparzisté to zabalili kolem půlnoci, nyní si své nástroje pomalu balí i kapela. Filmaře ale čeká ještě několik hodin práce. Herečky v letních šatech setřásají husí kůži a nasazují okouzlující úsměvy. Zima prolézá promoklým oblečením a botami až do morku kostí a ke klepotu zubů se postupně přidává i zívání. Ale show musí pokračovat. V neděli má štáb den volna a zbývá poslední natáčecí týden. V něm zavítají filmaři i do Jičína, kde budou točit v Masarykově divadle. Tak velké natáčení jako to sobotní už je ale nečeká. Natočený materiál následně poputuje do střižny k postprodukci, všechny dílky se složí dohromady a výsledné dílo by měli diváci shlédnout na plátnech kin letos v říjnu. Zatímco z plakátů budou shlížet hlavní herecké hvězdy, někteří hrdinové zůstanou anonymní. Kdo ale někdy viděl kameramany, zvukaře, osvětlovače a další členy štábu při práci, pochopí, jak tvrdé řemeslo filmařina opravdu je.