První písemná zmínka o Dětenicích je z roku 1052 v „nadační listině" Kolegiálního kostela ve Staré Boleslavi, kterému Přemyslovec Břetislav I. obec daroval. Dětenice tedy získaly pražské biskupství a rod Markvarticů, u nichž bylo oblíbené jméno Beneš. Beneš z Valdštýna a Dětenic (1269-1318) založil v místech dřevěné tvrze pevné sídlo – dnešní zámek. Benešové byli i patrony kostela v nedalekých Osojnicích, který již v roce 1384 měl vlastního faráře. Panství od roku 1405 měnilo své majitele.

Po smrti Albrechta z Valdštejna (1634) získal panství jeho synovec Adam z Valdštejna. Adamův vnuk Oktavián (1670-1717) nechal vystavět morovou sochu sv. Salvatora (1713), sochu pany Marie u Suchánku, Barbory v zámeckém parku a Jana Nepomuckého na návsi v Dětenicích. Nechal také zřídit i zámeckou kapli. Osenický kostel stál až do r. 1865, kdy byl zbořen. Jeho kameny byly dány do základů nového kostela. Roku 1826 byla postavena nová škola v Osenicích. Po smrti dalšího majitele Filipa Wessenberka připadlo panství Řádu maltézských rytířů (1867). V té době byla v Osenicích založena cihelna (1900), otevřena železniční dráha z Bakova do Kopidlna (1882), opraven pivovar, postavena kaple na návsi (1876).

Od roku 1868 pracoval v Dětenicích divadelní spolek vedený řídícím učitelem Aloisem Foerstrem. O rok později byla založena obecní knihovna, která funguje dodnes. V roce 1900 byl převeden poštovní úřad z nádraží do vsi. Roku 1903 koupili Dětenice bratři Blochové, kteří přestavěli dvory, zřídili polní dráhu a zavedli elektrizaci. Během roku 1919 byla v obci zřízena četnická stanice a založen Sokol. Roku 1922 byla vystavěna semenárna (od roku 1977 rozdělena na SEMPRU a OSEVU), byla vybudována i úzkokolejka do cukrovaru v Libáni.

Posledním majitelem panství byl (1926 -1945) Ing. Emanuel Řehák. V roce 1938 bylo ke škole dostavěno další patro. V době okupace byla škola zabrána německými uprchlíky, žáci se v tuto dobu učili v hostinci na Brodku (každá třída 2 dny v týdnu). 2.3.1948 byl Řehákův statek zestátněn. V budově zámku byla nejprve zřízena učňovská zahradnická škola, od roku 1959 pak internátní zvláštní škola. Vybavení a památné předměty byly podle kronik převezeny do Libáně a Starých Hradů.

Poválečná historie obce je již méně pestrá a zajímavá. V podstatě se shoduje s ostatními venkovskými dějinami v našem státě, proto se o ní zmíním jen krátce. Během roku 1950 fungovala v místní škole sňatková síň. Po roce 1953 bylo založeno JZD. V roce 1956 byla vystavěna nová cesta k Libáni. Od roku 1962 se zrušila osenická škola a žáci začali docházet do Dětenic. 1974 proběhla stavba nové budovy pošty. Během roku 1979 se v Osenicích stavěly panelové domy pro zaměstnance družstva a cihelny. Od této doby je kronika obce vedena velmi nedbale, takže z ní není možné vyčíst další údaje.

Význačné osobnosti Dětenic

Dětenický rodák Josef Hamršmíd (1859 – 1939), převor Řádu maltézských rytířů, erudovaný historik, autor rozsáhlé studie Jošt z Rožmberka a jeho doba a mnoha dalších odborných děl. Napsal i stručné dějiny Dětenic.

K pedagogickým autorům patřil i rodák z Brodku Leopold Nejedlý (1855 – 1931), který učil v Praze, dětenický rodák Roman Nejedlý (1844 – 1920), navíc výborný hudebník, jehož jméno je spojeno s Litomyšlí.

Další dětenický rodák Čeněk Novotný (1845 – 1928) se kromě malování věnoval i fotografování a kronikaření. Napsal Paměti pana Čeňka Novotného, malíře v Dětenicích, a vytvořil veliký vyřezávaný betlém, který je nyní umístěn ve sboru Církve československé husitské v Libáni.

Dalším básníkem z našeho kraje byl dětenický rodák Augustin Lubas (1880 – 1951), soudní rada v Písku, autor básnických sbírek Zapadlý svět, Písně o zhořklém milování aj.

Odbornou právnickou literaturu rozmnožili Josef Haken z Osenic (1862 – 1921), okresní soudce v Nymburce, a František Xaver Veselý z Dětenic (1869 – 1900), advokát v Praze.

Z historiků byl nejznámější Václav Chaloupecký (1882 – 1951). Byl literárně nesmírně plodný, věnoval se slovenským dějinám od nejstarší doby až po současnost, ale stejně bohatě publikoval i studie z české minulosti.

Dětenickým občanem byl plukovník František Hynek (1910 – 1979), pobočník generála Ludvíka Svobody na východní frontě.

Praktiky okupantů poznali jako jedni z prvních vysokoškolští studenti. Od nás celou anabázi zažili medik Josef Procházka a František Hradecký z Osenic, právník Arnošt Špůrek z Dětenic a František Došlý ze Psinic.
Rod Foerstrů – Josef Bohuslav Foerster – hudební skladatel, Antonín Foerster (1837 – 1926) – skladatelův strýc. Josef Foerster (1833 – 1907) – skladatelův otec a Karel Foerster – skladatelův nevlastní strýc.

Zámek, kaple, Salvátor a kostel

Mezi zajímavé stavby v obci patří jednoznačně zdejší zámek. Jeho historie sahá až do 13. stol., kdy Beneš z Valdštýna a Dětenic (1269-1318) založil v místech dřevěné tvrze pevné sídlo. V roce 1503 panství koupili páni Křinečtí. Posledním z rodu „Hronoviců" čili Křineckých byl Jiří Křinecký, který nechal postavit na zámku věž s hodinami.V 18. stol. byl zámek přestaven do pozdně barokního stylu. Roku 1820 Filip Wessenberk upravil zámek do dnešní podoby. Do roku 1945 vlastnil zámek ing. Emanuel Řehák. Od 2. 3. 1948 byl objekt zestátněn. V roce 1998 ho koupil i s parkem pan Ondráček, který jej upravuje na své reprezentativní sídlo.
Kaple sv. Jana Nepomuckého – Za Řádu maltézských rytířů (1866-1903) byla postavena kaple na návsi (1876). V roce 2003 obec Dětenice kapli zrekonstruovala. Dne 17. 10. 2003 při slavnostním předání byly v kapli ve věžičce uloženy kovové mince (0,10; 0,20; 0,50…), papírová platidla (50,-; 100,-), pamětní mince 950 let obce Dětenic a spousta dalších zajímavých „pamětihodností".

Salvátor – Výjimečným artefaktem salvátorské úcty je procesní kamenný oltář postavený v roce 1713 u polní cesty před obcí Osenice na Jičínsku nákladem šlechtického rodu Valdštejnů, který s pozoruhodnou věrností přetlumočuje do jemnozrnného pískovce podobu rozvilinového oltáře se salvátorským obrazem v chrudimském kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel Narození Panny Marie v Osenicích – V roce 1650 rozšířil Oktavián z Valdštejna kostel, přeměnil ho z husitského na katolický a daroval mu tři zvony. Pak stál až do roku 1865, kdy byl zbořen a jeho kameny byly dány do základů nového kostela. Tato stavba stojí v Osenicích do dnešní doby.