„Byla to krásná dovolená, hodně zkušeností, odehrál jsem sice jen jeden zápas, ale bylo to úžasné, byl jsem poprvé s reprezentací v zahraničí, nabral jsem spoustu zkušeností, povzbudil manšaft. Ze začátku jsem měl trému, nakonec jsem hrál jen jeden zápas, který jsme vyhráli sedm jedna. V celkovém umístění jsme skončili za Belgií. "

David původně studoval hradeckou uměleckou školu hudebních nástrojů a nábytku. Odtud utekl na cukrařinu, ale do Hradce má chuť se vrátit.
K sálovému fotbalu přišel jako slepý k houslím. „Můj nevlastní brácha ho hraje rok. Pozval mě na trénink, abych si vzal oblečení a zahrál si. Viděli mě trenéři a okamžitě mě pozvali na setkání reprezentace. Byl to rychlý vzestup, sálový fotbal jsem nikdy nehrál, normální čutám asi od čtrnácti let," usmívá se při svém vyprávění úspěšný reprezentant.

Davidův bratr se nakonec do reprezentace neprobojoval. David „kope" první fotbalovou ligu v Jilemnici a nad svým rychlým vzestupem sám kroutí hlavou. „Trénoval jsem jen dvakrát dva dny s reprezentací a pak už jsme odlétali. Sehrávali jsme se ještě půl hodinky před zápasem." Sálový fotbal trénuje v Čisté u Horek. „Mám toho docela dost," posteskl si. Přednost ale dává sálové hře.

„Sálový fotbal je rychlejší, je to o tom, jak si tým padne, o signálech, souhře." Podle Davida je fyzicky náročnější než klasický, je tam větší práce s balónem.

David věří, že se s reprezentací podívá na evropský turnaj opět za dva roky. Česká republika se účastní už čtyři roky a pokaždé přiveze medaili.
David jinak reprezentuje Jilemnici, tým je tu částečně omlazen a podle Davida se to zatím projevuje nesouladem. Připravuje se na reprezentaci Staré Paky, která kope okresní přebor.

„Je tam dobrý manšaft, myslím, že si s kluky sedneme."
Na otázku, co Davida k fotbalu přitáhlo, ochotně vysvětluje: „Je to týmová hra, do čtrnácti let jsem k fotbalu shlížel, hrál jsem stolní tenis, nohejbal, ale fotbal mě prostě bere, i když jsem s ním začal dost pozdě, což mě mrzí," zamýšlí se nad svoji kariérou s tím, že člověk prý musí hrát nejen tělem, ale i srdíčkem.

Na Španělsko nedá dopustit. „Bylo to zkrátka super, ubytování, rauty, koupání v moři. Hodně jsme se bavili i s členy z ostatních týmů, provětral jsem si angličtinu a zjistil, že ji zvládám docela dobře. Navíc jsme získali cenu za nejlepšího hráče a gólmana," vzpomíná „sálový virtuos," který se prý vrátil nejen s dobrými pocity, ale i dobrou náladou. Milé bylo uvítání doma a ve škole.

Mezi čtrnácti hráči měla Paka ve Španělsku dalšího zástupce, a to vyučeného kuchaře Pavla Macháta, bývalého studenta packé školy gastronomie a služeb.

Své zastoupení si škola na mistrovství Evropy odbyla už před dvěma lety, student Lukáš Brádle se svým týmem tehdy přivezl do Nové Paky zlato.