Do sálu už od počátku vtrhli s energií, která téměř stoletou budovou otřásala téměř viditelně. "Cítím to dunění až v kostech, jsem neskutečně ráda, že jsem zase na koncertě," říká Helena. Ve středu večer se navzdory zhoršující se epidemické situaci vypravila na zahájení hořického festivalu JazzNights, na který prý chodí každý rok. Nyní s ní hudba po dvouleté pauze konečně zase šije.

Kultura nyní kvůli zpřísnění proticovidových pravidel obecně zažívá velkou nejistotu. "Festival většinou připravujeme celý rok. Loni nebyl a letos nám někteří říkali, že jsme hodně odvážní, že do toho jdeme," říká ředitel Domu kultury Tibor Gál, zatímco u vchodu pomocí mobilní aplikace kontroluje platnost očkovacích certifikátů a testů. Přestože si pořadatelé JazzNights byli od začátku vědomi, že lpění na opatřeních je pravděpodobně připraví o část diváků a tím i o výdělek, nemohou si podle Gála dovolit to nedělat. "Dnes ráno byla vedle v hospodě kontrola. Nechceme nic nechat náhodě," říká.

Přesto se za pár desítek minut, co u vstupu opatření kontroluje, našlo několik lidí, kteří se v nové sadě pravidel nevyznají, nebo na ně zkouší vyzrát. Přišli například s podepsaným čestným prohlášením, které sice do nedávna stačilo, nyní je ale nutné buď předložit oficiální potvrzení o negativním testu, nebo přinést samotest. Pořadatelé proto mají u vstupu nachystané erární testy, které si návštěvníci mohou za 60 korun koupit a na místě udělat. Pak teprve mohou dovnitř.

První noc festivalu bývá vždycky žánrově trochu odlišná. Letos se pořadatelé rozhodli odstartovat poctivým bigbítem a pozvali legendární veterány české rockové scény, kapelu Krausberry.
OBRAZEM: Legendární český bigbít odstartoval hořické JazzNights

I ten, kdo festival JazzNights nezná, při vstupu do sálu okamžitě zjistí, jakou tradici tady má. Natěšení lidé sedící kolem stolů v hledišti s napětím očekávají první údery do strun. Jakmile Krausberry spustí svou extravagantní show, lidé začínají podupávat, pokyvovat a někteří brzy volání rytmu nevydrží a jdou do tmy tancovat. Loni se festival kvůli lockdownu neuskutečnil. Helenina koncertová prodleva ale sahá ještě dál. "Naposledy jsem byla tuším na Gottovi v O2 aréně. Ale jazz miluju a ještě víc se mi líbí zahajovací večery, které jsou vždy něčím jiné," říká žena. Podobně je na tom i její kamarádka Marie. "Nechce se mi věřit, že jsme v Hořicích a skoro nikdo tu netancuje. Pojď, jdeme to dozadu rozjet," směje se a skutečně brzy odchází tancovat.

Zatímco pátek a sobota patří již tradičně jazzovým a bluesovým melodiím, divokým rytmům a tónům saxofonů, první večer je vždy něčím jiný. "Kapela Krausberry sice vychází z blues, ale je to spíš rock, klasický bigbít. Sám hraju v bigbítové kapele, takže je mi to blízké. Ale i jazz mám rád. Obecně jsem velký fanoušek hudby," vypráví Gál. Jazzový festival převzal po svém předchůdci, ale úspěšně v jeho pořádání pokračuje už několik let.

Na zahajovací večer letos přišlo okolo sto lidí. "Mám z toho velkou radost. Opravdu jsme se báli, že lidi opatření odradí. Je sice pravda, že za normálních okolností by jich tu nejspíš bylo ještě třikrát tolik, ale i tohle v současné době považuju za úspěch. Hlavně když se baví. Kdo ví, jestli už za týden nebude zase utrum," říká Gál, když při koncertu prochází sálem a pozoruje bavící se diváky. Zatím jsou sice teprve ve třetině festivalu, ale ta hlavní část je teprve čeká a momentálně je důležité hlavně to, aby se jí i dočkali. Když ale kapela Krausberry protáhla středeční koncert téměř na dvojnásobek plánované délky a za hlasitého nadšení diváků hrála téměř tři hodiny, chmury a obavy se alespoň na jeden večer rozplynuly.