V Jičíně jste byl znám jako dlouholetý náměstek ředitele Národního divadla v osmdesátých a devadesátých letech, ale také jako známý discjockey v šedesátých a sedmdesátých letech. Jak jste se dostal k motoristickému sportu?
Můj otec byl jedním ze zakládajících členů motocyklových závodů v Jičíně v padesátých letech minulého století, když se ještě závodilo v ulicích Jičína. Já jsem závody začal pořádně vnímat koncem padesátých a začátkem šedesátých let, kdy už se závodilo na klasickém okruhu „Ceny Prachovských skal". Táta v té době byl ředitelem nebo dlouhodobým tajemníkem těchto závodů v té nejslavnější éře šedesátých let.

Jaká byla tenkrát atmosféra v Jičíně?
Jedním slovem neskutečná, což vám musí potvrdit každý, kdo tuto dobu pamatuje. Jen si představte, že v dobách tuhých padesátých a začátkem šedesátých let, kdy nikdo z nás nemohl cestovat do západní ciziny, přijížděli do Jičína jezdci z Anglie, USA, Austrálie, Jižní Afriky, Nového Zélandu, Japonska, ale i ze států, které již neexistují jako byla Rhodésie, Ňasko …

To musel být pro Jičín pořádný svátek?
To bezesporu. Naši lidi měli možnost se setkat se závodníky z celého světa, vidět krásné motorky nejlepších světových značek, krásná auta, první jeans, v autech malé gramofony s rock and rollem…

Jak vy jste se v té době v závodech angažoval?
Vzhledem k tomu, že jsem v té době mluvil poměrně slušně anglicky, což nebylo tenkrát tak úplně běžné, tak jsem navázal přátelství hlavně s anglicky mluvícími jezdci, které mimochodem trvá až dodnes. Funkce tajemníka, kterou táta mnoho let zastával, je poměrně důležitá funkce, která mimo jiné zajišťovala pozvání zahraničních účastníků. Protože jsem pravidelně dostával od svých anglických přátel odborné motoristické noviny, jako byly například Motor Cycle News, tak jsem měl docela dobrý přehled o výsledcích zahraničních účastníků. Tak jsem v té době, kdy mi bylo 15 – 16 let, tátovi doporučoval pozvat jezdce typu Kel Carruthers z Austrálie, Franka Perrise z Kanady, Paddy Drivera z Jižní Afriky, Gingera Molloye z Nového Zélandu… Mnozí z nich se později stali mistry světa nebo továrními jezdci značek Yamaha, Suzuki, Bultaco apod.

Jaký ročník Ceny Prachovských skal byl podle vás nejpovedenější?
Z hlediska účasti bezesporu rok 1961, kdy se v Jičíně a poprvé v Evropě objevily tovární stroje Honda 125 a 250. Kdo slyšel zvuk čtyřválcové Hondy 250, na které jel pozdější mnohonásobný mistr světa Jim Redman, tak na to nikdy nezapomene. Tovární Hondu 125 v Jičíně představil Australan Tom Phillis, který však později zahynul na ostrově Man.

Z hlediska dramatičnosti to byl určitě závod 125 v roce 1966, kdy celý závod vedly v té době tři nejrychlejší privátní Hondy v rozmezí asi 10 metrů. Až v posledním kole v poslední zatáčce na Letné havaroval Holanďan van Dongen, první skončil Australan Kel Carruthers, druhý můj kamarád Jim Curry z Anglie.

Také ročník 1967 byl zajímavý startem továrního stroje v té době zcela neznámé značky Kawasaki. V Jičíně ji řídil mladičký Japonec Toshio Fuji, který krátce poté zahynul na ostrově Man při závodech Tourist Trophy.

Zajímal jste se o závody v Jičíně až do jejich ukončení v sedmdesátých letech?
Můj zájem o závody v Jičíně docela ochladl v roce 1970, kdy byl můj otec donucen z politických důvodů ukončit svoje angažmá v pořádání závodů. Bylo mu vytčeno, že v roce 1969 nepozval na závody jezdce ze států, které se účastnily okupace Československa v roce 1968. To však neznamenalo, že jsem dále neudržoval styk převážně s anglickými jezdci.

Platí to až dodnes?
Samozřejmě. Mnoho mých přátel se bohužel při závodech zabilo nebo umřelo, je to přece jenom dlouhá doba. Stálý kontakt udržuji například s Jimem Currym, který byl například britským šampiónem v roce 1969 ve třídě 350 na motocyklu Aermacchi. Je třeba si uvědomit, že v té době jezdci z Anglie představovali absolutní světovou špičku, tak jako nyní Španělé. Jim Curry byl v Jičíně dvakrát druhý, v roce 1966 ve třídě 125 za Australanem K. Carruthersem před Bohumilem Stašou a v roce 1967 ve třídě 250 za Australanem Jackem Findleyem. Pro zajímavost Jim přijede do Jičína na závody veteránů nyní poslední červnový víkend a po oba dny objede několik „parade" kol.

Na jaké motorce pojede?
To je docela dlouhá historie. Přestože jsem příliš nevnímal smutný konec závodů v Jičíně na obchvatu v Robousích, přesto jsem nikdy nezapomněl na atmosféru závodů Ceny Prachovských skal, kterou řada závodníků přirovnala k malé Tourist Trophy na Isle of Man. Jako vzpomínku na tuto dobu jsem před několika lety chtěl synovi do jeho designového studia koupit klasický závodní anglický motocykl Norton Manx 500. Bohužel v té době žádný takový motocykl na trhu ve Velké Británii nebyl, tak mi Jim Curry doporučil skutečný klenot – koupit od britského jezdce Froggy Frenche italsko- americký motocykl Aermacchi – Harley Davidson z roku 1963. Není to normální závodní speciál, ale první tovární prototyp s motorem 350 v rámu 250. Na základě tohoto prototypu pak začala továrna ve Varese vyrábět motocykly 350 pro taková esa jako byl Renzo Pasollini, Alberto Pagani a Gilberto Milani, tovární jezdce Aermacchi.

Máme šanci tento motocykl vidět?
Od neděle 23. června do čtvrtka 27. června je tento motocykl vystaven v kavárně Grand hotelu Praha a o víkendu bude pochopitelně na parkovišti závodů v Jičíně, kde v průběhu tréninku (29. června) a v den závodu (30. června) na něm pojede několik „parade" kol britský jezdec Jim Curry. Myslím, že je jediným účastníkem připravovaných závodů v Jičíně. který v době Ceny Prachovských skal stál na stupních vítězů.

Proč v hotelu Praha?
V době jičínských závodů byli závodníci ubytováni ve všech hotelech v Jičíně, především v hotelu Praha, Slavie a Na Košíčku. V hotelu Praha velmi často bydlel nejlepší český závodník historie – František Šťastný. Mimochodem jedno z nejhezčích apartmá tohoto hotelu mu je věnováno včetně dobových fotografií, které jsem majiteli hotelu dal.

Těšíte se na plánované závody v Jičíně?
Je bezvadné, že se našli nadšenci z Hořic a Jičína, kteří chtějí alespoň částečně připomenout atmosféru slavných jičínských závodů. I když je plánovaná trať pochopitelně značně rozdílná od původního okruhu, přesto si pořadatelé zaslouží náš obdiv. Doufám, že se celá akce podaří. ⋌ (ms)