Led se nemusel prořezávat, jen rozlámat. Hygienici by zajisté koupání okamžitě zakázali, ale žádný se nedostavil. Koupaliště se totiž používá jedenkrát do roka. Na Štědrý den. Nikdo ho nečistí, povrch vodní i ledový je poutavě zelený. Teplotu vody nikdo neměří. Proč taky?

Kolik lidí se namočilo, aby byli celý rok zdraví, nikdo nepočítal. Proč taky? Ale jisté je, že do půl jedenácté smočilo se, kromě mnoha pánů, už 5 děvčat širokého věku. Od maturantek, po příjemnou paní sedmapadesátnici.

Šplách, který už trvá desítky let, tuším víc než třicet, není nějakou akcí otužilců. Lidé přijíždějí auty, na kole, přibíhají. Jen vyjímečně berou si plavky. Kdo má, prosím vás, na Štědrý den doma nudistickou pláž? I v tom je Prachov jedinečný. Není známo, že by někdy někdo onemocněl. Dokonce se proslýchá, že se někteří naopak z nemoci po koupání uzdravili.

Vstupné se nevybírá, protože ho nemá kdo vybírat. Proč taky? Hospoda není otevřená, protože tam u koupaliště žádná není. Nápoje dodávány jsou samoobslužně. Letos koukalů bylo nějak víc, než koupalů. Asi odradila „čistá" voda a špinavé bláto. Ale ti, kteří okusili, ti získali zážitek. Někteří na celý rok až do příštích vánoc.

Pokud tahle sešlost připomene, že by se s koupalištěm, někdejší chloubou, mělo něco udělat, bylo by to skvělé. Víte, jak se pozná plavající žena od plavajícího muže? Navzdory ledové vodě se usmívá. Protože – co kdyby ji někdo fotil.   Bohumír Procházka