Karel Kopecký, povoláním podlahář, se už pár let věnuje řezbářství. Vytvoří naběračky, vykládané obrazy i jídelní misky. Ty také stojí za zrodem jeho záliby. „Začalo to v roce 2007, kdy jsem si koupil dvoukilový pytel buráků,“ uvádí nás řezbář do počátků jeho zájmu téměř pohádkovým tónem, „neměl jsem je ale na co dát, tak jsem si vydlabal svou první mísu. Občas k nám chodí návštěvy, a protože se jim to líbilo a známí chtěli mít doma taky takový kus nádobí, rozjel jsem jejich ‚výrobu‘. Pak začalo i všechno ostatní.“ Chalupa, v níž Karel Kopecký tráví většinu svého času, i když má trvalé bydliště v Mladé Boleslavi, hobby svého majitele nezapře.

„Vše, čeho jsem byl schopen, jsem si renovoval sám.“ Světlo světa tak spatřily knihovny či polička na televizi. Při pohledu na umně vyvedené obrazy nejednoho napadne, zda by se Karel nechtěl řezbářství věnovat na plný úvazek.

„Počítám s tím, že svůj koníček tak do tří, pěti let proměním v hlavní řemeslo, protože už nebudu moct na kolena, tak proč bych se ve svém věku plazil po zemi.“

Jak dlouho tvorba obrazu skládaného z kousků dřev zabere? Podle slov bačalského umělce je to různé. „Jeden mi zabral tři měsíce života, další tu mám teď rozdělaný snad půl roku. Pokud mám jasno, co chci tvořit, tak mě to schlamstne natolik, že spím třeba tři hodiny denně.“ Zbytek času věnuje zrodu nového díla, na které připadne jen zlomek materiálu, který je v dílně uschován.

„Obrazy většinou skládám z více druhů dřev. Osmdesát procent toho, co tu mám, nakonec stejně sežere kotel, protože si prkénka vybírám podle kreseb, které k sobě musí vzájemně pasovat.“

Pohodové atmosféry Bačalek si užívá nejen chalupář Karel, ale i několik koček, které se líně povalují po dvoře. Na zápraží se protahuje tmavý kocour Jožka Černý, za oknem si nás prohlíží sněhová krasavice Lucka Bílá.
Po dlouhém povídání je ale jisté, že největší „kočkou“ bude bezesporu Karlova přítelkyně: „Všechno, co činím, konám pro ni. Z velké lásky ke své ženě …“ ⋌Šárka Jebavá