I sebemenší rýpnutí do země může současníkům vytvořit náhled do dob dávno minulých. Nejinak tomu bylo i v Hořicích, kde se jen 70 centimetrů pod povrchem Maixnerovy ulice ukrývala středověká hrnčířská pec. Její objev byl spojen s takřka rutinní operací položení nového plynového potrubí. A co se ze začátku zdálo jen jako rumiště s kousky střepů, se nakonec ukázalo jako zcela ojedinělý nález.

Ojedinělý nález

„Původně jsme si mysleli, že se jedná jen o střepiště, popřípadě běžné středověké vrstvy s obsahem kuchyňského odpadu, což nejsou zas tak mimořádné nálezy," sdělil Deníku archeolog Radek Novák s tím, že teprve podrobný průzkum ukázal, že se jedná o nález v českých zemích zcela výjimečný. „Nakonec se ukázalo, že jde o jednu z nejlépe dochovaných pecí v Čechách z vrcholného až pozdního středověku," uvedl k nálezu, který učinil v polovině loňského roku, archeolog, jehož původně s pecí napadlo, že se v případě cirka sedmdesáti kusů vypálených hliněných výrobků jedná o takzvanou vsádku, kterou pohltila spadlá pec. Nakonec se však ukázalo, že pec sice spadla, ale její plášť tvořily právě hrnce, které vsazené do sebe jako „matrjoška" vytvořily její žebroví.

Zajímavostí je i místo samotného nálezu. To se totiž nachází nedaleko hořického zámku, který vznikl na místě středověké tvrze. Naskytla se tak otázka, zda hrnčíř, který pec používal, nedodával svá díla i hradnímu pánovi. Podle archeologa totiž nebývalo ve středověku zvykem, aby pec, která mohla v okamžiku způsobit vyhoření města, stála tak blízko obydlených částí.

„Podle prvotních výsledků to vypadá, že nalezené nádoby sloužily k běžnému stolování na počátku patnáctého století. V případě asi dvou džbánů, které jsou trošku lépe zpracovány, máme tušení, že se mohlo jednat o zboží určené pro movitějšího zájemce," uvedl Radek Novák s tím, že se nemuselo jednat výhradně o džbány určené pro hradního pána, ale i o nádoby pro významnějšího hořického měšťana.

Jestli však tento movitý čekatel „lepšího" zboží očekával džbány v době před či pohusitské, badatelé netuší. „A možná se to nedozvíme nikdy," přiznal Radek Novák, který se v případě nálezu setkal ještě s jednou záhadou. Mezi střepy se totiž objevil malý kahan, který se od střepů lišil jiným způsobem vypálení.

Záhadný kahan

„Nakonec se ukázalo, že kahánek sloužil hrnčíři coby světlo při vsázce do pece," uvedl Radek Novák a přidal i parametry vypalovacího zařízení: „Půdorys pece je pět na tři metry. Samotná se pak tyčila do asi dvoumetrové výšky." Po průzkumu putovaly střepy i celé nádoby do rukou restaurátorky.

Výsledek její práce, ale i práce středověkého hrnčíře, je od dnešního dne až do konce ledna příštího roku k vidění v prostorách hořického muzea.