Protože se blíží konec školního roku a naše dobrovolnická skupina se bude se svými letošními dětmi loučit, požádali jsme hostitelské rodiny našeho regionu a studenty, kteří u nich prožili bezmála rok, o krátkou zprávu otom, jak se jim letos hoštění vydařilo. A tady je první zpráva, která dorazila z Vrchlabí.
Přináším pohled rodiny z Vrchlabí mající 3 dospívající syny (nyní 17, 17, 15 let).
Já jsem technik a manželka dříve 15 let učila na gymnáziu, v současnosti pracuje
v oblasti vzdělávání dospělých.
Zamýšleli jsme se s manželkou, jak zajistit, aby naši synové období studia neproflákali. Co budou potřebovat, až budou shánět zaměstnání? Budou potřebovat znalost svého oboru a aktivní znalost JAZYKA. A na to jim pouze docházka do školy nestačí.
Jednou přijela manželka ze školení, kde se dozvěděla, že existuje organizace AFS, která zajišťuje zahraniční pobyty studentů u nás a že hledá rodiny pro jejich hoštění.
To je nápad! Ubytujeme studenta za zahraničí. Oni totiž všichni ti studenti umějí anglicky. Úroveň jejich angličtiny je rozdílná, ale vždy na solidní úrovni.
Po nezbytných administrativních procedurách se u nás ubytoval náš první zahraniční student z Mexika. Veškerá komunikace s ním probíhala pouze v angličtině.
Ani ve snu bych si nedokázal představit, jak půjde úroveň nás všech nahoru. Další přínos byl v tom, že se k nám dostala jiná kultura, nové poznatky o životě na druhé straně zeměkoule. Za těch 10 měsíců jsme zažili spoustu nových věcí a z cizího studenta se postupně stal člen naší rodiny se stejnými právy a povinnostmi jako mají naše děti.
Nyní hostíme našeho druhého studenta, a to z Něměcka. Dojmy a zážitky jsou opět silné, ale jsou zase jiné – z úplně jiné kultury.
Po téměř dvouleté spolupráci s organizací AFS jsme k ní získali důvěru a naši dva starší synové letos s AFS odjiždějí na roční pobyt do zahraničí. To sice něco stojí, ale téměř každý přece svým dětem spoří. A my jsme přesvědčeni o tom, že neexistuje lepší investice než do vzdělání?
Jirka Jón, Vrchlabí
DOPIS NĚMECKÉHO STUDENTA
Ahoj! Jsem Conrad z Německa a jsem bydlel minulých 9 měsice u rodiny Jonovích. Jak to bylo pro musikanta, který nema bratry ani sestry u rodiny která ma tři kluci a ma ráda sport?
U rodiny Jonovích jsem se naučil hodně věci. Nejvíc me dalo společny život se třemi bratry, Tady mame plan domacích praci, třeba že musím dělat každy ponděli a patek myčku a ve čtvrtek vysávat.
A o vikendu jsem měl občas vylet s kamarády nebo s AFS a pak v neděli jsme měli občas "pracovni den" a jsme třeba dělali dřevo, uklízeli garaž nebo malovali steny spolu s českymi bratry.
Myslím si že ta pracovni zkusenost mi bude pomahat v budoucnosti.
Protože Vrchlabí je v Krkonoších, taky jsem zkusil lyžovat s moji třidou
a s bratrem Kubou jsem chodil na atletiku. Jsme byli v zimě na černy hoře na tyden. S bratrem Vojtou jsem byl na tanečním kurzu v Jilemnici. A tam jsem se naučil Polku, Mazurku a klasický tanec a český holky byli sympatický.
Moje česka rodina je velmi sportovni a jsem taky začal běhat, cvičit v posilovně.
Na jaře jsme koupili běhaci pas a teďka chodim občas běhat do garaže.
Před AFS jsem nedělal žadný sport a nyní jsem se naučil jak sport může dát víc energie každý den.
Před zkouškou z českeho jazyka moje rodina mi taky pomahala s českým jazykem.
Učili jsme se spolu jazyky, třeba strejda mi učil česky jazyk a jsem ho učil
anglicky jazyk.
Myslím si že nejsem stejný kluk jako před pobytem tady v Česke republice
a že lépe vím, jaký chci být v budoucnosti.
Samozřejmě bylo to občas těšky pro mě tady protože moje česka rodina
je hodně jiná než moje německa rodina, ale jsem rád že jsem měl tady hodně času pro nové zkušenosti a víc času pro hudbu a dělal jsem, co mám rad. Nebo: Jsem rád že jsem byl tady.Doufám, že rozumíte moji češtině s německým akcentem.
Conrad, 17, student z Německa