Snahy po založení první veřejné knihovny v Železnici se datují rokem 1848, kdy jí dal skromný základ železnický kaplan Josef Svoboda. Byla doplňována dary občanstva a knihy byly půjčovány vždy v neděli po bohoslužbách. Po odchodu jejího zakladatele ze Železnice však knihovna zanikla a znovu se objevuje až ve druhé polovině 18. století jako soukromá knihovna Antonína Tvrského, místního pekaře. Knihy byly tehdy velkou vzácností a jmenovaná knihovna měla několik set svazků, které pan Tvrský svázal a ochotně půjčoval nejen sousedům, ale i tkalcům z okolních obcí, kteří přicházeli každou neděli do Železnice odvádět faktorům hotové dílo.

Veřejná knihovna byla v Železnici založena v roce 1893 zásluhou místního lékaře MUDr Václava Nohejla a železnického mlynáře Jana Haratického. Tato knihovna plnila své poslání až do roku 1920, kdy byla podle zákona o veřejných knihovnách z roku 1919 předána městu. Zákon byl na svou dobu velmi pokrokový. Jako první na světě nařizoval všem obcím v tehdejší ČSR zřídit veřejnou knihovnu a finančně zajišťovat její provoz. Zákon se stal vzorem pro vydání podobných zákonů ve skandinávských a dalších zemích.

V sobotu 16.6. v rámci oslav 700 let města Železnice uspořádala knihovna v Železnici ve svých prostorách zajímavou výstavu. Téměř 200 návštěvníků se dozvědělo o historii knihovny a její činnosti v současnosti. Výstava nesla název Umělecký život v Železnici a jejím okolí. Připomněla návštěvníkům slavné rodáky – malíře i spisovatele, kteří zde žili a tvořili nebo jsou pochováni na zdejším hřbitově. Jmenujme například malíře a ilustrátora Věnceslava Černého, akademického malíře Tavíka Františka Šimona, akad. Malíře Františka Zikmunda, slavného malíře Františka Kavána, spisovatele Karla Václava Raise, který zde v roce 1891 napsal svůj Kalibův zločin, Josefa Knapa, osobnost ruralistického hnutí, Františka Palu, hudebního kritika či Išu Krejčího, hudebního skladatele atd.

Součástí výstavy byla ukázka prací současných výtvarníků, kteří v Železnici žijí.

Potěšilo nás, že přišli lidé nejen ze Železnice, ale i z Liberce, Ostravy, Teplic, Prahy. Někteří přinesli dokonce i rodný list, aby dokázali místo narození.
Celá akce byla milým místem setkávání lidí, kteří si měli co říci. A taková je i dnešní knihovna. Setkávaji se zde maminky s dětmi, pořádají se zde besedy. Knihovna je nejen místem vzdělání, ale komunikativním centrem. A tak tomu má být.   Eva Trojanová, knihovnice