Kliknutím zvětšíteLetos v květnu otřesný případ vraždy ze severovýchodní Anglie znovu ožil, když britská televize Channel 5 odvysílala dvouhodinový dokument s názvem Záhadná vražda Ann Heronové, v němž mimo jiné připomněla, že někdejší manžel zavražděné ženy Peter Heron není stále mimo podezření. On sám se v dokumentu objevil také a trval na své nevině.
Tu se snaží hájit i jeho dcera Debbie Simpsonová, která vystoupila v předvečer vysílání zmíněného dokumentu v britských médiích s prohlášením, že podává stížnost na policii, jež případ vyšetřovala a nadále vyšetřuje. Policie totiž Herona kvůli vraždě jeho manželky už jednou (v roce 2005) zatkla, ale nakonec ho propustila, aniž by proti němu vznesla obvinění, přičemž jej však nadále ponechala v seznamu podezřelých.
„Od chvíle, kdy byl táta zatčen, jsem neúnavně bojovala, abych udržela případ Ann živý a na očích veřejnosti v naději, že jednoho dne najde durhamská policie jejího skutečného vraha a tátovo jméno bude očištěno; naděje, kterou bohužel někteří nesdílejí,“ uvedla podle titulu The Nothern Echo letos na sklonku dubna Debbie Simpsonová. „Je nelidské, že můj táta ve svých 87 letech nadále žije zatížen podezřením, jež nad ním pevně visí v důsledku činů a selhání druhých, zvláště, když přibývá důkazů o tom, že tento zločin nespáchal, a zvyšuje se veřejné povědomí o faktech,“ dodala Simpsonová.
Co se tedy v onen horký den 3. srpna 1990 v domě na předměstí města Darlington na severovýchodě Anglie vlastně odehrálo a proč celý případ obestřelo tak podivné tajemno?
Život nové rodiny
Ann Heronové bylo v roce 1990 44 let, narodila se 24. března 1946 v Glasgow. Pracovala jako pečovatelka na částečný úvazek a byla provdána za Petera Herona z North Ormesby, s nímž se potkala v roce 1984 na ostrově Bute v Argyllu, kde trávil při golfu svou dovolenou. Oba už za sebou měli jedno nevydařené manželství a oběma z něj zůstaly tři děti, proto si možná začali hned rozumět.
O dva roky později se vzali a přestěhovali se do osaměle stojícího domu u silnice A67, představující hlavní spojnici mezi městem Darlington a letištěm Teesside v Durhamském ceremonilním hrabství na severovýchodě Anglie.
Dům vyhovoval Peterovi, který z něj neměl daleko do práce (pracoval jako ředitel depa), ale Ann se v něm podle pozdějších svědectví jejích známých cítila stísněně a několikrát se zmínila o tom, že jí izolovaná poloha domu nevyhovuje. Navíc jí unvavovalo, že doma často musela trávit hodně času sama jen se psem, protože dříve byla zvyklá na velkou rodinu. V roce 1990 však byly její děti z prvního manželství už odrostlé, měla dokonce první dvě vnoučata.
„Mámu měl rád každý, kdo ji znal, a nikdo o ní nikdy neřekl křivého slova. Byla tím nejjemnějším člověkem, jakého jste kdy mohli potkat, a milovala zvířata a děti,“ popisovala ji později její dcera Ann Cockburnová.
V pátek 3. srpna 1990 vyrazila Ann Heronová po ránu do Darlingtonu nakoupit, domů se vrátila kolem poledního. Naobědvala se spolu s manželem, který na obědy jezdil domů, a odpoledne měla v plánu strávit na zahradě opalováním. Shodou okolostí byl třetí srpen tím vůbec nejteplejším dnem v daném roce.
Na večer si oba manželé naplánovali rodinný večírek a kolem druhé odpoledne se Peter rozjel zpátky do práce. Podle svých pozdějších slov pak už viděl svou ženu jenom v šest večer, když se vrátil domů. To už ale ležela v obývacím pokoji uvnitř domu na koberci tváří dolů, v tratolišti krve, která vytekla z jejího proříznutého hrdla, a od pasu dolů byla nahá. Vlastně jediné oblečení, jež měla na sobě, byl vršek od bikin.
Co se dělo do vraždy?
Půl hodiny po odchodu manžela zpátky do zaměstnání měla Ann telefonický hovor se svou kamarádkou a její hlas zněl podle pozdějšího kamarádčina svědectví bezstarostně a vesele.
V půl čtvrté ji zahlédl jeden z rodinných známých z kolem projíždějícího autobusu, jak se stále v bikinách opaluje před domem. Bylo to místo, na něž bylo od silnice vidět, a Ann se tam přemístila až odpoledne, protože vzadu za domem začal soused kosit traktůrkem se sekačkou trávu, která odletovala až do zahrady Heronových. Bylo to naposledy, kdy Ann viděl někdo naživu.
Když se Peter Heron vrátil z práce, hrálo v domě ještě stále rádio, poblíž ležela manželčina rozečtená knížka a v popelníku dohasínal nedopalek její cigarety. Pes byl pořád venku na zahradě. Ale jeho žena už byla mrtvá. Vražedný nástroj, který jí podřízl hrdlo, se nikdy nenašel.
Skutečnost, že pes byl pořád před domem a nikdo ho neslyšel štěkat, stejně jako to, že ani uvnitř domu ani před ním nebyly vidět žádné známky boje nebo násilného vniknutí, nasvědčovaly tomu, že Ann zabil nejspíše někdo, koho znala a koho si sama vpustila do domu, nebo kdo tam sám měl přístup. Annina manžela Petera si tak přivolaní policisté od začátku zařadili mezi potenciální podezřelé.
Tajemné modré auto
Brzy se však ukázala ještě jiná stopa, jež odváděla pozornost jiným směrem. Vyšetřovatelům se přihlásil svědek, který vypověděl, že viděl v den vraždy kolem tři čtvrtě na pět odpoledne stát před domem modré auto, pravděpodobně značky Vauxhall Astra.
O modrém autě později začali mluvit i další svědci. Prý šlo o modrou dodávku zaparkovanou na konci příjezdové cesty k domu, s logem trojzubce na boku a se třemi muži uvnitř.
Další řidiči míjející ten den dům, jeden taxikář a další dvě ženy v jednom voze, vypověděli, že projížděli kolem asi pět minut po páté a viděli modré auto, jak tryskem vyráží z příjezdové cesty, přičemž do silnice vjelo hned za taxikářem. Toho pak ve vysoké rychlosti předjelo, prosvištělo přes nedaleký kruhový objezd a odjelo směrem do Darlingtonu.
Parkování či zbrklý odjezd podobného vozidla ohlásilo ještě několik svědků. Vyšetřovatelé došli k celkem logickému závěru, že všichni vypovídající popisují stejný vůz. Jeho řidičem byl podle několika svědeckých výpovědí asi pětatřicetiletý až pětačtyřicetiletý muž, snědé nebo opálené pleti, s krátkými tmavými vlasy. Auto samo mohla být již zmíněná Astra, ale také některá z částečně podobných značek, například Mazda nebo Toyota.
Policie prověřila na základě těchto svědectví majitele celkem 3500 modrých aut takového typu, ale nikdy se jí nepodařilo najít ani vůz, ani muže, který ho řídil. Vyšetřovatelé později čelili kritice za to, že navzdory řadě svědectví nikdy nesestavili jeho identifikační portrét a nebyli schopni ani přesně určit značku auta. Hájili se ale tím, že popisy svědků se natolik lišily, že to jednoduše nešlo. Tajemný modrý vůz zůstal v každém případě jedinou důležitou stopou, jež odváděla pozornost také někam jinam, než k osobě Annina manžela.
Manžel hlavním podezřelým
Právě Annin druhý muž Peter Heron, v té době pětapadesátiletý, se stal nakonec pro policii podezřelým číslo jedna. Nenásilné vniknutí do domu a pozoruhodně klidný pes na něj ukazovaly od počátku, ale vyšetřovatelé stále neznali motiv, jaký by mohl mít.
To se změnilo už týden po vraždě, kdy propátráváním jeho kontaktů přišli na to, že udržuje poměr s dvaatřicetiletou barmankou z místního lázeňského klubu. Motiv byl na světě.
Jejich podezření ještě zesílilo poté, když zjistili, že na uvažovanou dobu vraždy (pravděpodobně kolem páté odpoledne) nemá muž moc spolehlivé alibi. On sám tvrdil, že kolem čtvrté mu skončila pracovní schůzka v britské mostní společnosti Cleveland Bridge a pak se autem vracel přes vesnici Croft-on-Tees do své kanceláře v Middleton St. George. Tam prý dorazil kolem 17:50.
Vyšetřovatelům se to nezdálo, protože by si v takovém případě zbytečně zajel. A uvědomili si, že sídlo Cleveland Bridge, kde měl mít svůj pracovní mítink, se nachází jen asi 400 metrů od domu Heronových. Jestli se tam opravdu rozloučil ve čtyři, tak měl dost času na to, aby byl v době vraždy doma. Obvinění vůči němu ale zatím žádné nevznesli; neměli důkazy, zejména pak ne vražednou zbraň, kterou vrah ženu podřízl. Tou mohl být podle soudního lékaře odlamovací nůž Stanley nebo břitva na holení, v domě však nic takového nebylo.
V roce 1992, tedy dva roky po vraždě, se Heron znovu oženil, načež si se svou novou ženou pořídil za čtvrt milionu liber bungalov v hrabství Lanark a odstěhoval se z Darlingtonu. Jeho svatby se zúčastnili i dva uniformovaní policisté, ale ani tentokrát zadržen nebyl.
Situace se změnila až v roce 2005, kdy se dostatečně zlepšila technologie identifikace vzorků DNA na důkazním materiálu. Policisté díky tomu došli k závěru, že mužské sperma, jehož stopy měla Heronová vzadu na krku, patřilo právě jejímu druhému muži. Heron byl znovu opakovaně vyslýchán a státní zastupitelství vydalo souhlas s jeho obviněním, ale policie je nakonec stáhla pro nedostatek důkazů, takže případ se před soud vůbec nedostal. Důvod byl prostý: sperma se našlo v Heronově domě a na jeho vlastní ženě, takže neposkytovalo důkaz o zločinu.
„Možná si myslíte, že jsem měl radost, že to obvinění proti mně stáhli, ale ne, právě naopak. Zuřil jsem. Okradli mě o možnost postavit se před lidi, své vrstevníky, a očistit své jméno u soudu,“ řekl listu The Nothern Echo před sedmi lety Heron.
„Od první chvíle, kdy jsme se dozvěděli o otcově zatčení, jsme věděli, že došlo k hrozné chybě,“ uvedla k tomu letos v dubnu Heronova dcera Debbie Simpsonová. Pro policisty však zůstává Heron nadále jedním z podezřelých.
Zvažovaná jména dalších pachatelů
V průběhu let se samozřejmě vynořila i řada dalších stop a jiných potenciálních pachatelů. Velkým policejním dluhem zůstává zejména posádka onoho podivného modrého auta, již se nikdy nepodařilo ztotožnit. A nebyla to jediná stopa.
V roce 1994 připomněla případ série záhadných dopisů, které kdosi neznámý rozeslal novinám, policii i Peteru Heronovi a doznával se v nich k vraždě. Dopis, jejž obdržela redakce The Nothern Echo, začínal slovy: „Ahoj, redaktore, to jsem já… vrah Ann Heronové!“ a končil větou „Vaši čtenáři si budou mít o čem povídat. Podepsán Zabiják.“ Pisatele se nepodařilo dohledat.
V roce 1997 prověřovali vyšetřovatelé v souvislosti s touto vraždou násilníka Philipa Hanna, devětadvacetiletého odsouzeného vraha, který byl o tři roky dříve usvědčen z jiné vraždy. Nepodařilo se však prokázat, že by měl s událostí v Darlingtonu cokoli společného.
V roce 2016 se případu ujala soukromá vyšetřovatelka Jen Jarvieová a v roce 2020 oznámila, že jako „pravděpodobného podezřelého“ identifikovala jistého Michaela Bensona.
To byl násilník odsouzený na doživotí, který byl v době vraždy Ann Heronové právě na útěku z vězení. K útěku využil modrý Ford Orion své manželky, tedy podobné auto, jaké bylo viděno na místě činu, a podle Jarvieové navíc odpovídal i psychologickému profilu potenciálního vraha. Měl za sebou bohatou trestní minulost zahrnující trestné činy loupeže, vloupání i několikanásobného napadení se zbraní (v jednom případě s brokovnicí, v druhém s řezbářským nožem, což byla další okolnost, jež ho mohla spojovat s darlingtonskou vraždou).
Jarvieové ovšem vyhovoval jako potenciální pachatel také tím, že se jejímu obvinění nemohl nijak bránit, protože už v roce 2011 zemřel.
Durhamská policie nakonec celou teorii soukromé vyšetřovatelky zamítla a oznámila, že neexistuje žádný důkaz prokazující Bensonovu přítomnost na místě vraždy, a naopak je velmi pravděpodobné, že v době útoku pobýval v zahraničí. Letos v květnu pak jeho spojení s vraždou Heronové definitivně vyloučila s tím, že „není a nikdy ani nebyl podezřelý“.
Děti Petera Herona se podle svých vyjádření pro tisk domnívají, že durhamská policie si tak počíná proto, že z činu nadále podezřívá jejich otce a touží po jeho obvinění. Vrah Ann Heronové zůstává i po 32 letech, které uplynuly od jeho brutálního zločinu, neznámý a nepotrestaný.
25
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
