Po tři týdny Maxsym se svou jednotkou bojoval o udržení kontroly nad pozicí poblíž rozbité bývalé továrny ve městě Rubižne, které později padlo do rukou ruských sil. „Bylo to jako v pekle. Nebyly tam žádné dobré pozice, které by se daly bránit. Byli jsme v zákopech, někdy v krytech ze sovětských dob a v požární stanici,“ popisuje obtížnou situaci v bojích stanici BBC.

Ukrajinští vojáci v zákopech v Donbasu.
Vleklá bitva o Donbas: Kreml nehodlá ustoupit. Proč je pro něj region klíčový

Jeho jednotka byla cílem palby tanků asi pětadvacetkrát denně. „Jeden z mých kamarádů tam byl zabit a asi deset nebo patnáct chlapů vážně zraněno,“ říká.

Mladík před invazí studoval biologii, pořádal koncerty v Kyjevě a angažoval se v mládežnické politice. Přestože zažil hrůzné okamžiky, nedokáže popsat, jak ho válka změnila. „Je velmi těžké pochopit, že někteří vaši přátelé zemřeli ve vašem náručí. Je těžké žít s touto skutečností. A když jsme opouštěli Rubižne, bylo pro nás těžké pochopit, že jsme prohráli bitvu o tuto továrnu a jedno z klíčových měst Luhanské oblasti,“ vypráví.

Odhodlání dál bojovat

Navzdory ruskému postupu si Maxsym zachovává železné odhodlání bojovat. „Dokud je nutné vydržet, jsme připraveni mrznout v zákopech či ztratit sluch. Jsme připraveni tam i zemřít, ale získáme tolik času, kolik bude potřeba, aby celý civilizovaný svět porazil Rusko nevojenskými způsoby,“ ujišťuje.

Jeho kamarád Dmytro, který bojoval v bitvě o Kyjev, už ale zápal ztratil. Po stažení nepřátelských vojsk se rozhodl zůstat v hlavním městě. Jelikož byl také student, vojenská služba na Donbasu pro něj není povinná.

Maxsym je přesvědčený, že je nutné vytrvat v bojích, protože s Putinem se nedá domluvit na žádné dohodě. Proto mu připadá nesmyslné, aby země Rusku postoupila východní část výměnou za mír. „Putin rozumí jen jazyku kulek, krve a válečných zločinů. Není možné říci, vezměte si tuto část území a válka skončí,“ myslí si.

Důležitá podpora rodičů

Ještě v březnu mladík žertoval, že rodičům neřekl, co přesně v uniformě dělá. „Teď mi rodiče stoprocentně rozumí. Snažím se jim zavolat pokaždé, když můžu,“ vypráví pro BBC.

Jeho otec se snažil zapojit do teritoriální obrany v Maxsymově rodném městě Sumy. Je mu ale již pětašedesát let, a  má příliš vysoký věk na účast v bojích. Přesto poté, co ho odmítli, zavolal svému synovi, a chtěl, aby jej vzal do své jednotky. „Oni mě chápou. Podporují mě psychicky i finančně,“ říká Maxsym.

Ukrajinci v Severodoněcku žijí ve sklepích. Řada z nich odmítá rodné město opustit.
Naše zem umírá. Lidé v Severodoněcku žijí pod zemí a riskují smrt, pryč nechtějí

Student, který se proměnil ve frontového vojáka, věří v poslání svého života. „Bojujeme za svobodu celého civilizovaného světa, a jestli si někdo myslí, že je to ukrajinsko-ruská válka, tak není. Je to válka temnoty a světla mezi Ruskem a celým světem,“ odhodlaně tvrdí.