Rodiny Aidena Aslina z Nottinghamshiru a Shauna Pinnera z Bedfordshiru tvrdí, že se Ukrajina stala jejich druhým domovem.

Aiden Aslin

Osmadvacetiletý Aslin pochází z hrabství Nottinghamshire a v roce 2018 se přestěhoval na Ukrajinu, kde se seznámil se svou snoubenkou. Usadil se v jižním městě Mykolajiv a získal ukrajinské občanství, které má vedle britského.

Ukrajinští vojáci nedaleko Kramatorsku na východě země
Trest smrti: Separatisté odsoudili Brity a Maročana za boj v ukrajinských řadách

Bývalý pracovník pečovatelské služby se v roce 2018 přihlásil k ukrajinské námořní pěchotě a ve své jednotce zůstal téměř čtyři roky. Předtím v letech 2015-17 bojoval v Sýrii proti Islámskému státu v řadách kurdské Lidové obranné jednotky.

Podle jeho rodiny není žoldákem ani špionem, jak tvrdí ruská propaganda, ale velmi milovaným a milujícím mladým mužem s mnoha přáteli kolem sebe a oddanou snoubenkou.

„Aiden vstoupil do armády, protože se Ukrajina stala jeho druhým domovem,“ řekla BBC jeho babička.

On sám plánoval svou budoucnost mimo armádu. „Jako všem Ukrajincům se mu život obrátil naruby Putinovou barbarskou invazí a on si přál bránit právo Ukrajiny na sebeurčení,“ uvedla rodina.

Zdroj: Youtube

Ještě před verdiktem soudu Doněcké lidové republiky vydala jeho rodina prohlášení, ve kterém stojí: „Potřebujeme čas, abychom vše vstřebali. Aidena milujeme z celého srdce. S ním a Shaunem by se jako s příslušníky ukrajinských ozbrojených sil mělo zacházet s respektem, stejně jako s ostatními válečnými zajatci. Nejsou a nikdy nebyli žoldáky."

Na sociálních sítích byl Aslin známý, pod přezdívkou @cossackgundi, kde tweetoval aktuální informace a analýzy o ruské invazi. Vyjádřil podporu charitativním organizacím, které podávají jídlo na frontě, a hovořil o vysoké ceně války v podobě padlých ukrajinských vojáků."

Shaun Pinner

Osmačtyřicetiletý Pinner je na Ukrajině od roku 2014, kdy navštívil Kyjev po proevropské revoluci na Majdanu. Následně se připojil k ukrajinské brigádě, kde jako sapér odstraňoval miny a nevybuchlou munici. Pochází z Bedfordshiru, poslední roky žil se svou ženou žil v Mariupolu.

Stejně jako Aslin není dobrovolníkem cizinecké legie, ale před několika lety podepsal legální dlouhodobou smlouvu s ukrajinským ministerstvem obrany. Je také součástí 36. brigády námořní pěchoty a předpokládá se, že bojoval i v Syrských demokratických silách.

Ruští vojáci v ulicích ukrajinského Melitopolu
Bez jídla i vybavení. Frustrovaní ruští vojáci kritizují podmínky na Ukrajině

V prohlášení, které vydalo ministerstvo zahraničí, popsala Pinnerova rodina Seana jako „zábavného, velmi milovaného, s dobrými úmysly“ a uvedla, že Ukrajinu považoval za svou adoptivní zemi, protože se mu líbil ukrajinský způsob života.

V prohlášení ministerstva dále stojí: „Shaun byl respektovaným vojákem britské armády, který dlouhá léta sloužil v Královském anglikánském pluku. Sloužil na mnoha misích, mimo jiné v Severním Irsku a u OSN v Bosně. V roce 2018 se Shaun rozhodl přesídlit na Ukrajinu, aby využil své předchozí zkušenosti a výcvik v rámci ukrajinské armády, což znamená, že není dobrovolník ani žoldák“.

Během této doby se podle rodiny seznámil se svou ukrajinskou manželkou, která se ve válkou zmítané zemi snaží pomáhat především humanitární cestou.

V dřívějším rozhovoru pro Mail on Sunday se Pinner svěřil se svými důvody pro boj: „Jsem zde, abych bránil svou rodinu a adoptované město. Rusko tuto válku začalo. Je financována Ruskem a řízena Ruskem, ale my s nimi budeme bojovat, s tím počítejte.“

Novinám SkyNews řekl: Jsem britský vojenský veterán, takže smrt je součástí mého života už dlouho. Mám plné právo tady být. Trvalo mi dlouho, než jsem se integroval, takže kluci vědí, že nejsem válečný turista ani válečný závislák.

Jsem u organizované jednotky, jsem u vlády a jsem smluvní voják, takže jsem se snažil držet dál od té dobrovolnické jednotky i domobrany.“

Na setkání s oběma muži zavzpomínal reportér SkyNews Stuart Ramsay

Jeli jsme zmrzlými lesy po zledovatělých silnicích na místo u Mariupolu a na schůzku s ukrajinským vojenským velitelem. Přišli jsme brzy a bylo nám řečeno, abychom zaparkovali u obchodu a počkali, až nás někdo doprovodí směrem k frontové linii.

Před poněkud ošuntělým a zchátralým obchodem popíjely skupinky vojáků horkou kávu a chroupaly sendviče. Od skupiny se oddělil statný muž, přes rameno si přehodil AK-47 a přistoupil k otevřeným dveřím naší dodávky.

Snímek ze zničeného Charkova.
Obávaný člen Vagnerovců padl. Muž s přezdívkou Kat byl pro Ukrajince noční můrou

Voják strčil hlavu dovnitř a řekl anglickým přízvukem: „Vy jste ze Sky News?“ Bylo to mé první setkání s Aidanem Aslinem, tehdy si ještě říkal Johnny Wood.

„To je přezdívka. Šéf mi řekl, ať raději jedeme někam jinam, uvidíme se tam.“ A odešel.

Domluvit toto setkání stálo hodně úsilí na všech stranách, v neposlední řadě bylo třeba přemluvit i oba Brity (Aslina i Pinnera), kterým bylo nepříjemné vypadat jinak nebo nadřazeně nad svými ukrajinskými kolegy.

Jeli jsme dál a dorazili k řadě zamrzlých zákopů jen několik set metrů od linií separatistů podporovaných Ruskem. Přistoupil ke mně štíhlý lehce vousatý voják, tvrdého vzhledu, a podal mi ruku. „Já jsem Shaun,“ řekl. Dohodli jsme se, že s nimi uděláme rozhovor v zákopech, kde nyní žili.

Zdroj: Youtube

Po celou dobu našeho pobytu oba muži neustále zdůrazňovali, že Ukrajinu považují za svůj domov, že zde žijí natrvalo a nemají v úmyslu ji opustit. Připouštěli ale také, že působení u námořní pěchoty, elitní jednotky ukrajinské armády, podobně jako u královské námořní pěchoty, je kontroverzní.

Měli však smlouvy a při několika příležitostech zopakovali, že nejsou zahraničními dobrovolníky ani žoldáky - byli neoblomní. „Vzal jsem si Ukrajinku, mám plné právo tady být,“ vysvětlil mi Shaun.

Shaun pracoval v Anglii v odpadovém hospodářství, když se rozhodl, že už nemůže dál vydržet šestnáctihodinové pracovní dny a dlouhé dojíždění. Řekl, že doma v Anglii má syna, který ho na Ukrajině často navštěvuje.

Záměry vojáků z komplexu tunelů pod ocelárnou Azovstal, na kterou útočila ruská armáda.
Ukrajina získala ostatky obránců Azovstalu. Jejich identifikace je složitá

Tohle byla jeho čtvrtá služba a čtvrtý rok, co zde žil. Řekl nám, že až mu v prosinci letošního roku skončí smlouva s armádou, má v plánu se s manželkou věnovat dobrovolnické práci v oblasti pomoci.

Osmadvacetiletý Aidan Aslin, který si tehdy přál, abychom ho ve vysílání nazývali jeho přezdívkou Johnny Wood, byl na svém třetím turnusu.

Řekl nám, že ví, že si lidé myslí, že je blázen, když do armády vstoupil, ale že přeci jeho osud závisí na osudu Ukrajiny. Vlastní zde dům, je zasnoubený s Ukrajinkou a měl v plánu založit rodinu, vzpomíná reportér Sky News.

„Když jsem přišel poprvé, kluci byli trochu podezíraví, ptali se, proč jsem tady a jestli jsem se nezbláznil. Ale po nějaké době jsem se asimiloval, naučil jsem se jazyk, pořád mluvím jako dítě, ale mluvím dost dobře na to, aby mi rozuměli, takže teď mě kluci vidí jako každého Ukrajince,“ řekl.

Rusko nemá trest smrti a mimo Moskvu nikde jinde na světě není tomuto soudu v takzvané Doněcké lidové republice přiznána jakákoli legitimita. Včerejší odsouzení Shauna Pinnera a Aidana Aslina vyvolalo ve světě vlnu nesouhlasu a jednání je označováno jako ukázkový politický proces.

To však pravděpodobně neznamená, že by Ruskem podporovaní představitelé separatistického státu rozsudek nevykonali.