Útěk v 82 letech. Prchala před Hitlerem, teď ji o domov i muže připravil Putin

Věří, že se do rodného města ještě podívá. A že dostane šanci důstojně pohřbít svého zesnulého manžela, se kterým prožila čtyřicet let života. Ruská invaze na Ukrajinu a s ní spojené neustálé ostřelování a nedostatek jídla i vody udělaly z dvaaosmdesátileté Margaryty Zatuchny vdovu a také již podruhé v životě válečnou uprchlici. 

Rodný Charkov kdysi musela opustit jako dítě, když byla její rodina kvůli židovskému původu nucena prchat před přibližujícími se nacistickými vojáky. Nyní válka dorazila do jejího města podruhé. Odvážná žena vydržela ruské bombardování Charkova celé týdny, před několika dny se ale rozhodla odjet.

Co bolí? Když vidíte mámu umírat. Svět zasáhly zápisky z deníku ukrajinské dívky

Přestože ji ruští okupanti připravili o domov, a v prvním měsíci války přišla o milovaného manžela, odvahu jí nevzali. „Nebála jsem se,“ řekla jednoduše žena v rozhovoru pro CNN, když popisovala pět týdnů, které prožila v ostřelovaném Charkově.

Rozhovor se odehrál v polském Krakově, který se stal zastávkou na cestě Margaryty Zatuchny za příbuznými do Ameriky, kde zřejmě zůstane, než ruským prezidentem Vladimirem Putinem rozpoutaná válka na Ukrajině skončí.

Útěk před smrtí

Margaryta Zatuchna se narodila v roce 1940 do charkovské židovské rodiny. „Když se přiblížila válka s Německem, byl mi teprve rok a půl,“ uvedla žena v rozhovoru.

Jen několik dní předtím, než nacistická vojska dorazila do Charkova, kde Zatuchna vyrůstala, se její rodiče rozhodli z města odejít. Náhodou se jim naskytla příležitost - továrna, kde pracoval její otec, se s výrobou přesunula pryč z města, dál od fronty, a on šel za prací. Toto rozhodnutí nakonec celé rodině zachránilo život. „Nacisté v době, kdy žila rodina v exilu, povraždili v Charkově odhadem šestnáct tisíc Židů. Mnozí byli zastřeleni zblízka, nebo shozeni do masových hrobů, kde pak pomalu umírali,“ přibližuje válečné hrůzy CNN.

Dva roky nacistické okupace Charkova prožila Margaryta Zatuchna s rodiči v malé vesnici v pohoří Ural, v místech, která jsou nyní součástí Ruska. Byl to drsný život, ale alespoň v něm nebyl strach ze smrti. „Žili jsme v malé vesničce s několika chatkami, na jejímž konci už byl les. Někdy k nám přišli vlci, ale jako malé dítě si neuvědomujete nebezpečí,“ popsala život za druhé světové války Zatuchna.

V Mariupolu zažili peklo. Syn z toho teď schovává jídlo po bytě, říká Ukrajinka

Do rodného Charkova se rodina vrátila poté, co město osvobodila Rudá armáda. Od té chvíle Margaryta Zatuchna sice žila v Sověty ovládané zemi, ale zároveň její život plynul klidně - vystudovala vysokou školu, stala se inženýrkou, vdala se, porodila syna. „Před čtyřiceti lety se rozvedla a znovu se provdala za Valerije Verbitského. Její život byl klidný a jednoduchý,“ zmiňuje CNN.

Jenže to trvalo pouze do 24. února letošního roku. V den, kdy ruské jednotky vstoupily na Ukrajinu při masivní vojenské invazi, klidný život Margaryty Zatuchny, ženy s neustálým úsměvem na tváři, opět obrátila vzhůru nohami válka. Paradoxně zaštítěná lživými výroky okupantů o "denacifikaci" a, jak poznamenává CNN, doprovázená ničením pomníků, připomínajících nacistická zvěrstva páchaná na ukrajinských Židech za druhé světové války.

Exploze vyrazila okna

Domov Margaryty Zatuchny, Charkov, se jako druhé největší město Ukrajiny stal rychle terčem okupantů. Metropolí začaly každodenně otřásat exploze a 1,4 milionu obyvatel se ocitlo v obklíčení ruských sil. Život ve městě se podle reportáží z místa zcela zastavil a obyvatelé se museli začít skrývat v krytech a stanicích metra. „Netekla voda, nefungovala elektřina, nemohli jsme si koupit jídlo. Stalo se nemožné přežít. Sirény prakticky nepřestávaly kvílet, exploze střídala explozi. Skutečná válka,“ popsala v rozhovoru Zatuchna život v konfliktem zmítaném městě.

Když se ukrajinským zástupcům povedlo vyjednat zřízení prvních evakuačních koridorů z Charkova, desítky tisíc lidí uprchly. Pro dvaaosmdesátiletou ženu ale v tu chvíli ještě odchod nepřipadal v úvahu. „Rozhodla se zůstat, aby se mohla postarat o svého zesláblého a nemocného manžela, a musela se spolehnout na štědrost sousedů,“ vysvětluje CNN, jejíž reportérka sleduje osud Margaryty Zatuchny delší dobu.

Jenže bomby svržené ruskými okupanty se brzy přiblížily i přímo k domovu statečné ženy. „Exploze nám vyrazila všechna okna. Po tomto šoku byl můj muž Valerij stále slabší a slabší,“ vyprávěla Zatuchna.

Neustálý psychický tlak a strach, který s sebou přinesla válka, si vybral svoji daň. Ráno 20. března Margaryta Zatuchna zjistila, že její manžel, se kterým prožila čtyřicet let života, zemřel ve spánku. „Nemohli jsme ho pohřbít, kvůli neustálým bojům. Jeho tělo je stále v márnici,“ řekla.

Dva dny cesty do bezpečí

Po smrti svého manžela se Margaryta Zatuchna rozhodla, že nastal čas odejít z Charkova. Podařilo se jí spojit s mladším bratrem, který nyní žije v americkém New Jersey, a ten postupně oslovil charitativní organizace, které zorganizovaly evakuaci ženy z ostřelovaného města. „Bylo tak těžké vidět moje milované město, moje krásné město, ve kterém jsem prožila celý život, zničené. Nerozumím, proč je nutná taková destrukce,“ ptá se Zatuchna.

Děsivé svědectví z Buči. Všude byla mrtvá těla, některá rozjetá tanky

Z rodného Charkova odjela ve voze tak poškozeném předchozími útoky na město, že řidič musel okna, ze kterých bylo vyražené sklo, překrýt fólií. Cesta do Lvova trvala dva dny a vedla přes extrémně nebezpečná místa, kde se stále bojovalo. „Byla to velmi náročná cesta. Dostávali jsme informace, kde se bombarduje, a jeli jsme po hrbolatých, nezpevněných silnicích. Cítila jsem se tak špatně,“ poznamenala Zatuchna.

Až ve Lvově si žena, která přežila holocaust a nyní byla Putinem vypuzena z domova, mohla konečně vydechnout. Odtud ji do polského Krakova, kde našla dočasné útočiště, převezla sanitka řízená norským dobrovolníkem. A v krakovském židovském centru už na ni čekaly krásné kytice, které jí opět vykouzlily úsměv na tváři.