„Máme tady opravdovou katastrofu,“ ohlásil v úterý 23. února roku 1999 svým nadřízeným rakouský policista Alfons Walser, který se snažil vylíčit hororovou scenérii, v níž se proměnilo tyrolské lyžařské středisko Galtür poté, co ho zavalila obří lavina.

V Alpách tehdy sněžilo prakticky bez přestávky už celý měsíc. Noc před katastrofou se k tomu navíc přidala velká bouře, jež s sebou přinesla další ohromný sněhový nápor. Na svazích nad údolím Paznaun, v němž horská ves Galtür leží, tak začaly vznikat nestabilní, několik set tisíc tun vážící plochy čerstvého prachového sněhu, které už spodní zmrzlá vrstva nedokázala udržet.

Bylo 16 hodin a jedna minuta, když se tato obrovská masa, čítající mezi 120 tisíci a 160 tisíci tun sněhu, náhle uvolnila a rozjela do údolí. Čelo laviny dosáhlo neuvěřitelné výšky 100 metrů. Taková síla stačila bez problémů na to, aby městečko zcela zavalila během pouhých 50 vteřin.

Nejhorší lavina v dějinách Slovenska připravila o život 18 lidí:

Pohled na horu Krížna od jihovýchodu. Právě na jihovýchodních svazích této hory se ve středu 6. února 1924 uvolnila obrovská lavina, která zasypala lesnickou osadu, v níž zahynulo 18 lidí
Před 100 lety spadla nejhorší lavina v dějinách Slovenska. Zabila 18 lidí

„Byla tma. Všechna okna byla náhle pokryta sněhem,“ popsal okamžik katastrofy pozdější starosta Galtüru Anton Mattle, který tehdy pracoval v městském administrativním centru.

Jenomže sníh nezavaloval jenom okna, ale také ničil celé domy. „Představte si asi tři až čtyři tisíce nákladních kamionů plně naložených sněhem, které se ženou městem rychlostí 300 kilometrů za hodinu,“ přiblížil sílu laviny šéf tyrolské lavinové služby Rudi Mair.

Katastrofu znásobilo, že se lavina dostala až do takzvané zelené zóny, považované do té doby oprávněně za bezpečnou, protože do ní žádná lavina nepronikla už nejméně šest set let. Stavby v této oblasti tedy nebyly na takový sněhový nápor v žádném případě připraveny.

Třicet domů a hospodářství skončilo v troskách, další byly těžce poškozeny. Žádný ze zmíněných domů přitom nestál v zóně, jež byla považována za vysoce rizikovou. O to děsivější následky sníh měl.

Poslechněte si podcast Dějiny temné i tajemné na téma Zkáza Ďatlovovy výpravy:

Dne 26. února 1959 našli záchranáři pátrající po zmizelých účastnících Ďatlovovy výpravy její sněhem zavalený stan. Stan byl rozříznut zevnitř, skupina před něčím utíkala. Následoval děsivý objev mrtvol...
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Zkáza Ďatlovovy výpravy

„Lavina byla tak silná, že jedním domem doslova proletěla a strhla celé jeho horní patro tak snadno, jako když vyhodíte hrací kartu z ruky na stůl. Střecha se zhroutila na podlahu,“ vzpomínal Mair.

Všechny silnice pohřbilo osm metrů sněhu. Pomoc zvenčí nemohla v obtížných podmínkách bezprostředně dorazit, a obyvatelé města tak museli sami vyhrabávat těla svých blízkých. Pro řadu zavalených bylo bohužel už příliš pozdě – první lavina si vyžádala 31 obětí, které při jejím dopadu buď utrpěly smrtelná zranění, nebo se udusily v zavalených domech.

Největší záchranná operace v poválečném Rakousku začala až další den a sledoval ji celý svět. Trvalo 15 hodin, než se na místo dostal první záchranářský vrtulník. Do té doby se podařilo lidem v Galtüru vyprostit ze sněhu 22 přeživších, další čtyři vyhrabali záchranáři. Přítomní lékaři mezi turisty zřídili na místě improvizovanou kliniku.

Sníh však stále ještě neřekl své poslední slovo. O den později pohřbila druhá lavina sousední vesnici Valzur a zabila sedm lidí. Počet mrtvých tak vzrostl na 38, z toho deset dětí. Více než polovinu obětí představovali němečtí turisté.

Při lavinovém neštěstí v Tatrách zahynulo 14 lidí:

Den po katastrofálním neštěstí, 21. leden 1974. Záchranáři sondují v laviništi v Mengusovské dolině.
Největší lavinové neštěstí v Tatrách děsí i po 50 letech: Sníh si vzal 14 životů

V důsledku této katastrofy začaly rakouské státní orgány i soukromé společnosti pracovat na řadě projektů, které by podobným neštěstím napříště bránily. Inženýři začali vyvíjet nové modely věnující se predikci lavin, jež by přesněji předpovídaly, jakou sílu dokážou laviny vyvinout a jak daleko se mohou dostat. Tyto modely pohybu lavin pak sloužily k vytvoření přesnějších map ohrožených stavebních zón v horských oblastech.

Rakousko také zavedlo pro svá horská pásma přísnější stavební předpisy, nutící architekty, aby domy stojící v nejrizikovějších zónách vydržely větší nápor než dřív. Jedna firma začala dokonce vyrábět okna odolná proti lavinám.

Podle rakouského ministerstva pro udržitelnost a cestovní ruch bylo od roku 1999 vybudováno přibližně 400 projektů protilavinové ochrany, zahrnujících například sítě zabraňující sněhovým sesuvům nebo pevné struktury, které mají za úkol zpomalit jejich rychlost.

Hrozivý výbuch ubytovny v Tachově rozséval smrt:

Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí.
Smrtící noc v Tachově zůstává smutným rekordem. Výbuch ubytovny zabil 50 lidí

V samotném Galtüru byly na svazích nad obcí zřízeny rizikové zóny s ocelovými ploty, vytvářejícími menší políčka, která mají zabránit vzniku velkých lavinových ploch. V městečku také vznikla 345 metrů dlouhá a 19 metrů vysoká protilavinová zeď, která se stala součástí muzea Alpinárium, připomínajícího někdejší katastrofu.

I nadále ale platí, že Alpy nikdy nebudou bezrizikovou zónou. Po pouhých dvou týdnech silného sněžení začínají v otevřeném alpském terénu padat stovky lavin. Například v lednu 2019 spadla ve Švýcarsku lavina natolik silná, že se přes všechna opatření dokázala prohnat horským hotelem a zranit přitom tři lidi.

V neděli 8. března roku 2020 zabila lavina na severní straně horského masivu Dachstein pět Čechů, kteří v rakouských Alpách trávili dovolenou. Zasypala celou skupinu v době, kdy stoupala na sněžnicích poblíž horské útulny.

Výstup na horu Huascarán se stal českým horolezcům osudným:

Českoslovenští horolezci ve stěně
Prokletý Huascarán: O smrti československých horolezců rozhodla shoda okolností

O tři roky později, v sobotu 11. března roku 2023, smetla další mohutná lavina ve Schruns nedaleko lyžařského střediska Montafon v Rakousku skupinu 14 lyžařů. Ta s sebou měla naštěstí potřebné protilavinové vybavení, konkrétně lavinové batohy s airbagy a lokalizační sledovací zařízení, díky čemuž se podařilo všechny zachránit. Stále však platí, že před cestou do hor je třeba hlídat zprávy o počasí.

„Pokud bude sněžit tři nebo čtyři týdny, budeme opět čelit problémům jako v roce 1999, i přes všechna ochranná opatření,“ varoval před pěti lety rakouský lavinový expert Mair.