Tajemství nejslavnější pin-up fotky: Dráždivý snímek rozpoutal v USA mánii

Pozdější slavné herečce bylo v té době necelých třiadvacet a teprve startovala svou úspěšnou kariéru. Life se o ni začal zajímat v souvislosti s natáčením jejího prvního filmu Nikdy nezbohatneš z produkce společnosti Columbia Pictures, v němž mladá začínající hvězdička hrála po boku již proslaveného tanečníka Freda Astaira.

Jeden ze snímků z tohoto natáčení, jenž zachycoval Ritu sedící na pláži a oděnou jen do bílé podprsenky a minisukně, se dostal i na obálku časopisu. Nebyl to však ten, který si získal největší slávu.

Dráždivý snímek s tajemným kouzlem

Ten se nacházel až uprostřed čísla, kde pokrýval většinu pravé strany. Zrzavá kráska na něm byla zachycena, jak klečí na posteli pokryté saténovým prostěradlem a na sobě má krajkově černé negližé doplněné bílou hedvábnou noční košilkou.

Aranžmá fotografie vymyslela tisková agentka Columbia Pictures Magda Maskelová, jejíž matka navrhla provokativní hereččin outfit. Samotný snímek pořídil za přítomnosti novináře časopisu Life fotograf Bob Landry v tehdejším Hayworthové bytě.

Nejhorší žraločí útok v dějinách. Námořníci z Indianapolisu umírali po stovkách

Herečka si v noční košili klekla na postel a Landry začal fotit. Vyzkoušel několik variant (později se staly oblíbenými sběratelskými kousky), ale na tu výslednou připadl vlastně náhodou – fotoblesk zazářil v jeden okamžik příliš ostře a tímto „nedopatřením“ vyčaroval za Ritinými zády tmavší stín, v němž se zvýraznila její silueta.

Landry jako zkušený reklamní fotograf okamžitě rozpoznal, že právě tato „chyba“ dodává fotografii větší hloubku a obdařuje ji tajemným kouzlem. Dráždivost celé kompozice navíc podtrhlo, že Pollard dívku těsně před stisknutím spouště fotoaparátu vybídl: „Rito, zhluboka se nadechni.“

Zlatá éra pin-up girls

V té chvíli ještě nikdo netušil, co všechno tato fotografie způsobí. O čtyři měsíce později, v neděli 7. prosince 1941, však japonská letadla napadla Pearl Harbor a o den později vstoupily Spojené státy americké oficiálně do války. A mladí muži rukující na frontu s sebou chtěli něco, co by jim připomínalo domov a pomohlo jim překlenout válečné útrapy.

Volba padla na usmívající se herečku v krajkovém prádle. Fotka Rity Hayworthové se začala stěhovat do vojenských kufrů a na pelesti postelí, až se stala jednou z nejslavnějších a nejčastěji reprodukovaných amerických fotografií vůbec. Do konce války se jí prodalo více než pět milionů kopií.

Z šestiletého chlapce se našla jenom hlava. Případ Adama Walshe změnil Ameriku

Armáda vycítila, jaký potenciál tyto fotky „dívek z plakátů“ („pin-up girls“) mají a začala je používat ve svých náborových kampaních, respektive poprvé v historii neoficiálně schválila jejich výrobu a distribuci odváděným vojáků ve snaze zvýšit jejich morálku a připomenout jim, zač bojují.

V roli „pin-up girl“ se vystřídalo více dívek, slávě Landryho snímku se však přiblížil již jen jedna fotografie, na níž se přes rameno rošťácky usmívala herečka Betty Grableová v bílých plavkách. Plakáty s ní i s Ritou zdobily tisíce osobních skříněk vojáků, stěny kasáren a dokonce i trupy letadel.

Statečná ve válce i v nemoci

Rita Hayworthová se stala jednou z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu. Bylo by přitom chybou domnívat se, že k válečnému úsilí své země přispěla jen legendárním snímkem. Její osobní vklad byl totiž mnohem bohatší.

Po celou válku sloužila jako dobrovolnice v pomocném sboru amerického námořnictva a pravidelně také vystupovala ve společenském klubu Hollywood Canteen, kam měli američtí vojáci volný vstup a největší hollywoodské hvězdy tam s nimi tančily a obsluhovaly je. Navštívila také stovky vojenských nemocnic a základen při zájezdových válečných turné. Když se v roce 1946 dozvěděla, že její nejslavnější fotografii nalepili i na atomovou bombu odpálenou zkušebně na atolu Bikiny, byla zděšena.

Světové války přinesly i sexuální převrat. S bujarými večírky se roztrhl pytel

Její osobní život mimo stříbrné plátno nebyl bohužel příliš šťastný – celkem pětkrát se vdala, bojovala s alkoholismem a v pozdějším věku jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Její sláva a mezinárodní renomé pak přispěly ke zvýšení finančních prostředků určených na výzkum této tehdy málo chápané nemoci.

Když 14. května 1987 zemřela, ocenil její přínos a statečnost tváří v tvář zákeřné chorobě osobně i tehdejší americký prezident Ronald Reagan – jemuž byla Alzheimerova nemoc krutou shodou okolností později rovněž diagnostikována.

V jedné ze svých světlejších chvilek krátce před smrtí poskytla novinářům krátký rozhovor, v němž zazněla tato její věta: „Ať už o mně napíšete cokoli, ať to nevyvolává smutek.“