Kliknutím zvětšíteV předjaří roku 1991 se na obrazovkách celostátních amerických televizí objevily záběry, které nejdříve vyvolaly poprask v celé zemi a vzápětí i po celém světě: na amatérském videu, natočeném náhodným kolemjdoucím, byli zachyceni čtyři losangeleští policisté, z toho tři bílé pleti, jak bijí a kopou do Afroameričana Rodneyho Kinga (ten předtím neuposlechl jejich výzvu k zastavení vozidla, které řídil, a snažil se jim ujet – to ale videonahrávka nezachycovala).
V dubnu o rok později se s touto čtveřicí konal soud v Simi Valley v Kalifornii. Žaloba předkládala jako důkaz nejen video, ale také snímky Rodneyho Kinga zachycující podlitiny a tržné rány v jeho obličeji. Dne 29. dubna 1992 však přesto zazněl v soudní síni osvobozující rozsudek. Ten vyvolal zejména u afroamerické komunity Los Angeles okamžitě bezbřehou zuřivost, již důkladně přiživila léta vnímaná rasová a ekonomická nerovnost ve městě. Hněv a frustrace se vzápětí přelily ze soudní síně do ulic a celé město zachvátily násilné nepokoje.
„Když byl vydán rozsudek, překvapilo to v Americe všechny lidi od pobřeží k pobřeží. Spadla mi z něj čelist,“ řekl před pěti lety americké stanici National Public Radio (NPR) Jody David Armour, profesor práva na Univerzitě Jižní Karolíny. „Existoval viditelný důkaz toho, co se stalo, a působil přesvědčivě. A přesto jsme byli konfrontováni s verdiktem, který říkal, že nemáme věřit vlastním očím, a že to, co jsme považovali za zjevné a prokázané, může být opravdu bráno jako ‚přiměřený policejní zákrok‘ vůči černému motoristovi.“
Geneze případu
Rodney King nebyl neviňátko. Nedlouho předtím, než se v březnu 1991 střetl s policisty, byl podmínečně propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za vyloupení obchodu, při němž ohrožoval majitele železnou tyčí. A přestože byl v podmínce, posadil se pod vlivem omamných látek za volant. Když se ho policisté pokoušeli zastavit, rozpoutal divokou a nebezpečnou honičku ulicemi města. Policejní zákrok zachycený na videu přišel až poté, co policisté Kingův vůz konečně zastavili a vytáhli ho ven.
Zákrok byl na druhé straně opravdu brutální. Vyšetřování prokázalo, že policisté Kinga kopali a mlátili obušky po celou čtvrthodinu. Ukázalo se také, že celý zákrok pozorovalo opodál dalších více než 10 policistů, kteří do něj nijak nezasahovali ani se nesnažili čtveřici svých bijících kolegů nijak krotit a jen jejich počínání nevzrušeně komentovali.
King si z tohoto střetu odnesl několik zlomenin včetně zlomenin lebeční kosti, pár vyražených a zpřelámaných zubů a trvalé poškození mozku.
Státní zástupce Terry White (sám byl Afroameričan) obvinil všechny čtyři policisty z nepřiměřeného užití síly. O rok později, dne 29. dubna 1992, je porota složená z 12 obyvatel vzdálených předměstí Los Angeles (devíti bělochů, jednoho Latinoameričana, jednoho mulata a jednoho Asiata) shledala nevinnými.
Osvobozující rozsudek byl vynesen kolem třetí odpoledne. A už o tři hodiny později zachvátilo Los Angeles násilí.
Násilí propuká
Obyvatelé města začali zapalovat domy i auta a rabovat obchody i restaurace. Rabování provázelo prakticky všude také ničení provozoven. Frustrace Afroameričanů z rozsudku, který byl podle nich krutě nespravedlivý, se obrátila zejména proti motoristům světlé pleti, jak bělochům, tak Hispáncům a Latinoamaeričanům. Mnozí z nich byli přímo na silnici zastaveni davem, násilně vytaženi z auta a zbiti.
K nejhorší erupci násilného chování došlo v jihocentrálním Los Angeles, dnes známém jako jižní Los Angeles, kde v té době více než polovinu obyvatel představovali lidé černé pleti. Před výbuchem byla tato čtvrť už dlouho: míra nezaměstnanosti v ní dosahovala zhruba 50 procent, oblast pustošila drogová epidemie a ohrožovalo řádění pouličních gangů a násilná trestná činnost tam byla na denním pořádku.
Olej do ohně ještě přililo to, že ve stejný měsíc, kdy policisté zbili Rodneyho Kinga, zastřelil v jižním Los Angeles korejský majitel jednoho obchodu patnáctiletou afroamerickou dívku jménem Latasha Harlinsová, protože měl dojem, že se mu pokouší ukrást pomerančový džus. Později se ukázalo, že dívka držela v okamžiku své smrti v ruce peníze, kterými chtěla džus zaplatit, ale majitel na ni přesto vystřelil. Od soudu odešel s podmínkou a pokutou 500 dolarů.
Tento incident ještě zvýšil napětí mezi korejskou a afroamerickou komunitou a posílil v Afroameričanech široce sdílený pocit bezmocného vzteku nad fungováním americké justice a nad tím, jak je uplatňováno trestní právo. Souběžně s tím rostl jejich hněv vůči losangeleským policistům, protože měli pocit, že je nejenom nechrání, ale naopak často bezdůvodně napadají nebo alespoň obtěžují.
„Losangeleská policie v té době připomínala svým chováním spíš okupační vojsko a byla zvlášť vysazená na lidi tmavé pleti. Byla to agresivní polovojenská policie s kulturou krutosti a rasismu, která zneužívala sílu vůči barevným komunitám, zvlášť pokud šlo o chudé barevné. Vedla otevřenou kampaň směřující k potlačení černochů,“ sdělila NPR právnička a aktivistka za občanská práva Connie Riceová.
Policie se podle ní při zastavování a kontrolování aut otevřeně zaměřovala jen na auta řízená černochy, přičemž nijak nerozlišovala, zda za volantem sedí osoba, vůči níž existuje skutečně nějaké důvodné podezření, že se může dopouštět trestné činnosti, nebo zda vůz řídí třeba afroamerický soudce, senátor, prominentní sportovec nebo celebrita.
Policie nechala řádění nejdříve být
Právě na jedné z křižovatek jižního Los Angeles vypukly podle NPR nepokoje nejdříve. Poblíž této křižovatky se v tu dobu pohybovala Terri Barnettová se svým přítelem. Bylo kolem tři čtvrtě na sedm večer, když uviděli, jak pouliční gang zastavil projíždějící náklaďák řízený bělochem jménem Reginald Denny. Toho členové gangu vzápětí vytáhli z řidičské kabiny a začali ho surově mlátit. Kolem výtržníků projelo podle Barnettové i několik policejních aut, ani jedno ale nezastavilo.
Když se gang konečně vzdálil, naložili Barnettová s přítelem a dvěma náhodnými kolemjdoucími zmláceného řidiče zpátky do jeho vozu a odvezli ho do nemocnice, což mu zachránilo život.
„V každém tom autě, které projelo kolem, seděli čtyři policajti,“ řekla Barnettová stanici NPR v roce 1992. „Dívali se na nás, ale jako by nás vůbec neviděli. Hleděli skrz nás.“
Podle stanice nebyli policisté nasazeni do ulic ani poté, co se začala ozývat první volání o pomoc na tísňové lince. Náčelník městské policie Darryl Gates sice odpoledne 29. dubna oznámil, že policisté mají situaci ve městě pod kontrolou, ale brzy vyšlo najevo, že úřady nebyly na nepokoje takového rozsahu vůbec připraveny a nepočítaly s nimi.
„Jednou z nejvíce šokujících věcí na nepokojích v Los Angeles v roce 1992 bylo právě to, jak na ně reagovala městská policie. Protože ta vůbec nijak nereagovala,“ uvedl před několika lety v rozhovoru s novinářkou Karen Grigsby Batesovou spisovatel Joe Domanick, který nepokoje studoval a psal o nich. Policie podle NPR zareagovala na rabování a násilnosti teprve až se zhruba tříhodinovým odstupem od jejich vypuknutí, kdy už řádění zaplavilo celé město.
Těsně před devátou večer, kdy už bylo naprosto jasné, že běžnými prostředky se tato situace nedá zvládnout, vyzval tehdejší losangeleský starosta Tom Bradley vládu zodpovědné orgány k vyhlášení výjimečného stavu a kalifornský guvernér Pete Wilson povolal do města 2000 příslušníků Národní gardy.
Třetí den nepokojů, tedy 1. května 1992, se pokusil neutichající násilnosti zastavit sám Rodney King, který přišel v doprovodu svého právníka před budovu soudu v Beverly Hills s improvizovaným veřejným prohlášením: „Lidi, chci vám jen říct, víte, že se můžeme všichni dohodnout? Že spolu můžeme vycházet?“
Vzbouřený dav však byl potlačen až po pěti dnech. Čtvrtého května nepokoje konečně utichly. Účet za pětidenní řádění byl děsivý: bylo zabito 53 lidí včetně deseti, které zastřelili policisté nebo příslušníci Národní gardy, více než dva tisíce lidí bylo zraněno, ve městě bylo založeno na 3600 požárů a zničeno přes jedenáct set budov. Zatčeno bylo téměř šest tisíc lidí, nejčastěji kvůli rabování nebo žhářství. Obnovit pořádek pomáhalo v následujících dnech na 13 tisíc policistů a vojáků povolaných do Los Angeles.
Nečekané dopady
Násilí v ulicích Los Angeles mělo některé nečekané dopady i v následujících letech. Podle mínění některých amerických novinářů například neblaze ovlivnilo soudní proces s tehdejší velkou afroamerickou celebritou, bývalým špičkovým hráčem amerického fotbalu a úspěšným hercem O. J. Simpsonem. Ten byl v roce 1994 obviněn z vraždy dvou lidí, své manželky Nicole Brownové Simpsonové a číšníka Ronalda Goldmana.
Trestní proces, který dostal mimořádnou publicitu, skončil jeho osvobozením, přičemž se ukázalo, že porota musela zřejmě vědomě přehlédnout některé důkazy svědčící zjevně pro Simpsonovu vinu. Tehdejší noviny proto spekulovaly, že se soud po losangeleských nepokojích obával další vlny násilí, která hrozila v případě Simpsonova odsouzení, a aby uklidnil zjitřelé emoce afroamerické komunity, raději herce osvobodil. Této teorii částečně nasvědčovalo také to, že v následujícím civilně právním procesu byl Simpson odsouzen k mnohamilionové náhradě škody pozůstalým.
Vězení herec a bývalý hráč nakonec stejně neušel: v roce 2007 byl zatčen pro další zločiny včetně loupeže a únosu a odsouzen k 33 letům za mřížemi s možností propuštění nejdříve po devíti letech. Na svobodu se dostal v říjnu 2017, kdy byl podmínečně propuštěn.
Násilnosti v Los Angeles byly hodně připomínány také před dvěma lety, kdy k podobné situaci došlo v americkém Minneapolisu. Tam po zákroku bílého policisty (zakleknutí) zemřel afroamerický recidivista George Floyd. Video ze zákroku se opět dostalo na veřejnost a vyvolalo nové rozsáhlé nepokoje, které nezastavila ani informace, že v době zákroku byl Floyd pod vlivem drog a jeho smrt tedy nemusel způsobit zasahující policista. Ten byl nicméně za tento i za jiné své nepřiměřené zákroky odsouzen na 22 let vězení s možností žádat o podmínečné propuštění po odpykání dvou třetin trestu.
Rodney King, který byl neúmyslným inicátorem nepokojů v roce 1992, zemřel před deseti lety. V červnu 2012 byl nalezen mrtvý v bazénu. Pitva v jeho těle odhalila přítomnost alkoholu a drog.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
