„Mohu jen shrnout, že kormidlo vedla jiná ruka než moje,“ prohlásil při vzpomínání na jednu z nejtěžších nocí svého života kapitán Arthur Rostron. Zaoceánskému parníku HMS Carpathia velel ve chvíli, kdy se loď 15. dubna 1912 nad ránem vydala na mimořádně riskantní záchrannou akci - plula k místu, kde se potopil domněle nepotopitelný parník Titanic. 

Při cestě k přeživším se i Carpathia dostala do vážného nebezpečí srážky s ledovcem. Nakonec ale strastiplnou cestu na místo neštěstí přečkala bez úhony - skoro až zázrakem, proto kapitán zmiňoval, že tomu musel pomoct Boží zásah. Stejnému údělu jako Titanic se loď přesto nevyhnula. Zkáza si na ni počkala šest let. K mořskému dnu parník klesl 17. července 1918. Stal se obětí bojů první světové války.

Parník patřil společnosti Cunard Line. Ta počátkem 20. století soupeřila o nadvládu v civilní zaoceánské dopravě s britskou společností White Star Line (které patřil i Titanic) a německou společnosti Norddeutscher Lloyd. Součástí konkurenčního boje bylo uvedení tří nových lodí a mezi nimi i plavidla pojmenovaného Carpathia.

Na vodu bylo spuštěno v roce 1902, kdy je pokřtila dcera jednoho z manažerů Cunard Line, slečna Watsonová. Při první cestě plula Carpathia z britského Liverpoolu do amerického Bostonu.

close Parník HMS Carpathia předtím, než byl spuštěn na vodu. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Parník HMS Carpathia předtím, než byl spuštěn na vodu

Carpathia byla sice na svou dobu poměrně pohodlná loď, nebyla ale určená bohatým pasažérům. „Původně měla ubytovací jednotky pouze pro druhou a třetí třídu, přičemž přeprava těchto pasažérů byla druhým hlavním úkolem vedle transportu mražených potravin. Na danou dobu byl ale ubytovací standard vysoký, třetí třída nabízela kuřárnu, bar, místnost pro ženy,“ popisuje loď web Great Ocean Liners. Na plavidle mohlo najednou cestovat 200 lidí v druhé třídě a 1500 lidí v podpalubí.

V prvních letech služby loď využívali především emigranti - lidé plavící se za lepším životem z Evropy do Ameriky. Jak uvádí maďarská mutace časopisu National Geographic, velkou část těchto lidí tvořili Maďaři, neboť tehdejší vláda uzavřela dohodu se společností Cunard Line.

„Na základě této dohody také Maďaři na lodi pracovali jako členové posádky - na Carpathii se plavili maďarské zdravotní sestry, stevardi či kuchaři a Carpathia měla i jednoho maďarského lékaře a důstojníka,“ zmiňuje časopis. 

Po dvou letech služby Carpathia podstoupila rekonstrukci. „Původně v letní sezoně vozila emigranty z Liverpoolu do New Yorku a v zimě převážela pasažéry z New Yorku do italského Terstu a chorvatské Rijeky. Po renovaci v roce 1905 se její kapacita zvýšila na 2550 pasažérů a loď nově nabídla ubytování v první třídě,“ přibližuje encyklopedie Britannica. 

close Parník HMS Carpathia. Loď proslavila záchrana přeživších z Titaniku. Parník Carpathia rovněž dopadl tragicky, za první světové války jej potopila německá ponorka. info Zdroj: Wikimedia Commons, Mariners Museum, volné dílo zoom_in Parník HMS Carpathia. Loď proslavila záchrana přeživších z Titaniku. Parník Carpathia rovněž dopadl špatně, za první světové války jej potopila německá ponorka

O pár let později už nabízela pouze spojení New Yorku a středomořských měst pro Američany dychtící po evropské dovolené.

Strastiplná cesta mezi ledovci

Jedenáctého dubna 1912 vyplul parník z New Yorku, směřoval s více než 700 lidmi na palubě do Rijeky. Plavba byla klidná až do noci ze 14. na 15. dubna. Tehdy telegrafista Carpathie Harold Cottam zachytil zoufalé volání o pomoc z Titaniku. 

Mladík si okamžitě uvědomil závažnost situace, a tak probudil již spícího kapitána Carpathie Arthura Henryho Rostrona. Ten naštěstí neváhal ani sekundu a okamžitě vydal příkaz plnou parou se vydat na hlášenou pozici. „Zavolejte další směnu topičů a jeďte maximální rychlostí k Titaniku, dostal se do potíží,“ řekl Rostron dle své pozdější výpovědi svým podřízeným.

close Kapitán parníku HMS Carpathia Arthur Henry Rostron - lodi velel v osudnou noc, kdy se potopil Titanic. Právě díky Rostronově rychlému rozhodování dorazila loď Carpathia na místo potopení Titanicu jako první a vyzvedla prokřehlé přeživší. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Kapitán parníku HMS Carpathia Arthur Henry Rostron - lodi velel v osudnou noc, kdy se potopil Titanic. Právě díky Rostronově rychlému rozhodování dorazila loď na místo potopení jako první a vyzvedla prokřehlé přeživší

Carpathia se v té chvíli nacházela necelých 108 kilometrů od Titaniku, což znamenalo i při maximální rychlosti cestu dlouhou zhruba tři a půl hodiny. To ovšem nebyl jediný problém záchranné mise. Mezi Carpathií a Titanikem se totiž nacházelo "minové pole" v podobě obrovského množství ledovců.

Rostron velmi dobře věděl, že i jeho loď se dostává do smrtelného nebezpečí. Nařídil proto posílit hlídky. „Mezi tři čtvrtě na tři a čtvrtou hodinou ranní jsme míjeli ledovce po každé straně. Hnali jsme se kupředu a museli jsme několikrát změnit kurz, abychom se jim vyhnuli,“ nastínil později před vyšetřovací komisí neštěstí Titaniku. 

Loď na místo posledních souřadnic Titaniku dorazila ve čtyři hodiny ráno. Obří parník ale v tu chvíli už hodinu a půl ležel na oceánském dně. Posádka Carpathie tam našla pouze záchranné čluny se 706 přeživšími. „Když jsme k nám dostali lidi z prvního záchranného člunu, už se rozednilo. Pak jsem uviděl všechny ostatní čluny v okruhu asi čtyř mil. Také jsem všude kolem sebe viděl ledovce. Bylo tam asi dvacet ledovců vysokých 45 až 60 metrů,“ nastínil hrůzný pohled Rostron.

Nebýt Carpathie, zemřeli by všichni

Trvalo další čtyři a půl hodiny, než se povedlo dostat na palubu Carpathie všechny živé pasažéry Titaniku. Poslední se na Carpathii nalodil v devět hodin ráno a kapitán Rostron pak dal pokyn k plavbě zpět k americkému pobřeží. Ještě předtím ale nechal uspořádat krátkou bohoslužbu. „Požádal jsem o krátkou děkovnou modlitbu za zachráněné a krátkou bohoslužbu za mrtvé,“ zmínil Rostron.

Carpathia doplula se zachráněnými lidmi 18. dubna 1912 do New Yorku. Tam už nyní slavnou loď očekávali zoufalí příbuzní cestujících z Titaniku i obří množství novinářů. „Reportéři se také všemožně snažili dostat na palubu Carpathie,“ píše web Great Ocean Liners.

Kapitán Rostron byl ale striktní - nikdo z Carpathie prohlášení dávat nebude. Za svou odvahu v tragickou noc postupně dostal množství vyznamenání. „Když se blížil k Titaniku, nařídil všem svým důstojníkům, aby uvolnili své kajuty pro zachráněné,“ připomíná Rostronovo konání z osudné noci článek v časopisu Voyage 101, Official Journal of Titanic International Society. 

Jak uvádí BBC, nebýt Rostrona a Carpathie, potopení Titaniku by asi nepřežil nikdo - lidé v záchranných člunech by totiž zřejmě zemřeli na podchlazení, než by se dočkali příjezdu dalších lodí. „Rostron při plavbě k Titaniku nařídil vypnout na Carpathii topení i teplou vodu, aby se veškerá energie soustředila na zvýšení rychlosti Carpathie,“ píše BBC. Dokonce díky tomu plul rychleji, než byla odhadovaná maximální rychlost parníku.

close Americká milionářka Margaret Brownová (známá pod přezdívkou Nepotopitelná Molly), která přežila potopení Titaniku, odevzdává cenu kapitánovi parníku HMS Carpathia Arthuru Henrymu Rostronovi za to, že se svou lodí vyrazil na pomoc potápějícímu se Titaniku. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Americká milionářka Margaret Brownová (známá pod přezdívkou Nepotopitelná Molly), která přežila potopení Titaniku, odevzdává cenu kapitánovi parníku HMS Carpathia Arthuru Henrymu Rostronovi za to, že se svou lodí vyrazil na pomoc potápějícímu se Titaniku

Carpathia se poté vrátila ke svým předchozím trasám. S vypuknutím první světové války ovšem začal být parník využíván pro válečné účely. Především přepravoval kanadské a americké expediční sbory na evropská bojiště. 

Jedli snídani… a pak nastal výbuch

To se mu stalo osudným. Patnáctého července 1918 vyplul z britského Liverpoolu v konvoji do Bostonu, přičemž na jeho palubě v té chvíli bylo 223 lidí (166 členů posádky a 57 pasažérů). Carpathia se pohybovala ve skupině šesti lodí, z nichž byla největší. 

Pak ale na konvoj nedaleko irského pobřeží zaútočily německé ponorky SM U-55. „Pasažéři právě dosnídali a bylo krásné letní ráno, když nás kolem 9:15 zasáhlo torpédo. O dvě minuty později nás trefilo další,“ vyprávěl pro dobový článek listu The New York Times jeden z přeživších členů posádky.

close Potopení parníku HMS Carpathia. Ke dnu jej poslala německá ponorka. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Potopení parníku HMS Carpathia. Ke dnu jej poslala německá ponorka

Druhý zásah byl ještě horší. Torpédo se trefilo rovnou do strojovny a explodovalo zde, přičemž zemřelo pět členů posádky Carpathie. Jelikož exploze narušila elektrické obvody a posádka přišla o možnost komunikovat, dal kapitán povel k opuštění lodi.

Odsouzena k záhubě

Stejně jako před šesti lety, když se potápěl Titanic, i v tuto kritickou chvíli měl plavidlo "pod palcem" schopný kapitán. Zatímco se pasažéři i zbylá posádka evakuovali, kapitán William Prothero se svými důstojníky ještě zůstal na silně poškozené lodi. „Dohlédli na to, aby byly všechny citlivé dokumenty hozeny přes palubu,“ píše web Great Ocean Liners.

Až poté dal signál jednomu ze záchranných člunů, a jako poslední opustil potápějící se parník. „Na palubě byla zachována perfektní disciplína. Mezi pasažéry nevládla panika. Důstojníci měli situaci pevně pod kontrolou a cestující a posádka byli do čtvrt hodiny v bezpečí v záchranných člunech,“ zmínil pro The New York Times jeden z přeživších.

| Video: Youtube

Pak německá ponorka poškozenému plavidlu zasadila poslední úder. „Prvními dvěma zásahy se Carpathia nezdála až tak velmi poškozená. Tekla do ní voda, ale na hladině mohla vydržet ještě hodiny, možná mohla být i odtažena do přístavu, pokud by ponorky nepokračovaly v útoku. Čtvrt hodiny od prvního zásahu torpéda bylo vypáleno třetí. Následovala obrovská exploze a bylo vidět, že je Carpathia odsouzena k záhubě. Pak už rychle klesala,“ uváděl přeživší člen posádky pro The New York Times.

Celkem 218 lidí ze záchranných člunů vyzvedla loď HMS Snowdrop dříve, než se k nim stačili dostat Němci. 

Hledání ztracené Carpathie

Další osud potopené Carpathie se podobal příběhu Titaniku. Poté, co se nad parníkem společnosti Cunard Line uzavřela vodní hladina, po celé desítky let lidé netušili, kde přesně se na mořském dně nachází. 

Poprvé s tvrzením, že byl její vrak konečně objeven, přišla v roce 1999 společnost Argosy International. „Podle výsledků badatelů této společnosti se měl vrak nacházet 180 metrů pod hladinou,“ uvádí BBC. Jenže senzace se nakonec nekonala, další výzkum totiž odhalil, že nalezený vrak je parník Isis, potopený v listopadu 1936. 

Úspěšná při hledání Carpathie byla až společnost NUMA založená spisovatelem, potápěčem a podmořským badatelem Clivem Cusslerem. Odborníkům pod jeho vedením se povedlo vrak najít v roce 2000 v hloubce 150 metrů, zhruba 190 kilometrů od irského pobřeží.

„Cusslerův tým vrak objevil pomocí sonaru a následně jej prozkoumal díky ponorkám na dálkové ovládání,“ píše web NUMA.