Před 20 lety zemětřesení v Indii zabíjelo po tisících. Ukázalo však i zázrak

Zemětřesení udeřilo poblíž středověkého města Bhudž v pátek 26. ledna 2001 ráno. Byl to den každoročních oslav indického Dne republiky, připomínajících vznik ústavy nezávislé Indické republiky v roce 1950. Namísto radostných společně trávených svátků však přišla katastrofa.

Otřesy dosáhly síly až 7,9 stupně Richterovy stupnice (velké zemětřesení působící značné škody v rozsáhlých oblastech přesahujících 100 kilometrů) a projevily se na většině území severozápadní Indie i v některých částech Pákistánu.

Život ve stínu přírodních katastrof. USA označily své nejnebezpečnější místo

Zemětřesení podle většiny odhadů zabilo přes 20 tisíc lidí, dalších více než 150 tisíc lidí bylo zraněno. Stovky tisíc lidí zůstaly bez domova, zničeno nebo vážně poškozeno bylo přes milion budov. Ještě rok po katastrofě přežívalo mnoho lidí v provizorních útulcích.

Několik lidských příběhů ale také dokázalo, že nikdy není dobré vzdávat se naděje. V troskách zhroucených domů přežívali lidé, které se záchranářům dařilo vyprošťovat i deset dní po katastrofě. A nebyli to jen mladí lidé plní sil. Mezi nejsilnější příběhy gudžarátského zemětřesení se zařadila záchrana několika nemluvňat, která přežila více než čtyři dny v závalu.

Zachráněné děti

Po čtyřech dnech prohledávání trosek již byly týmy záchranářů, pracujících ve všudypřítomném zápachu z hnijících mrtvých těl, vyčerpané a jejich členové se pomalu vzdávali naděje, že by našli ještě někoho živého. Pak ale přišel malý zázrak.

Ve starobylém městě Bhudž, jež se nacházelo pouhých dvacet kilometrů od epicentra, a bylo tak katastrofou vůbec nejvíce zasaženo, našli záchranáři pod zřícenou budovou na tržnici Kansara naživu osmiměsíčního chlapce. „Byl to prostě zázrak,“ líčil novinářům vypjatý okamžik zástupce velitele indických pohraničních sil RK Thakur, který se přímo účastnil vyprošťování.

Při změně trasy se kapitán přehmátl. V troskách letadla čekali přeživší hodiny

Krví zbrocený chlapeček spočíval v klíně mrtvé ženy, své matky, která jej zřejmě ve chvíli, kdy se budova začala sypat, posadila k sobě, objala ho a zakryla vlastním tělem. Thakurův tým se právě pokoušel vyhrabat tělo ženy z trosek, když si uvědomil, že dítě v jejím klíně je naživu.

„Uviděli jsme dítě, a pak jsme najednou zaznamenali, že se pohnulo. Vzal jsem je do rukou a zjistil jsem, že žije,“ popisoval událost Thakur. Podle lékařů umožnilo chlapci přežít tělo jeho matky, jehož teplo ho zahřálo a umožnilo mu tak vydržet noční chlad, kdy teploty klesaly až na šest stupňů Celsia. Zachráněné batole poslali do nemocnice v Bombaji, odkud přišla zpráva, že je chlapec při vědomí a začal se zase usmívat.

Stadion jako smrtící past. Ve strkanici lidé umírali krutě. Ušlapáním i udušením

Podobnou vzpruhou byla záchrana sedmiměsíční holčičky v Bhachau, městě nacházejícím se východně od Bhudže. Dívenku se podařilo vyprostit z trosek domu její rodiny. O několik hodin později ji už šťastně objímala její matka, jež katastrofu přežila.

V hlavním městě Ahmadábád byla několik dní po zemětřesení nalezena naživu třiatřicetiletá Nalini Kumbhareová a její čtrnáctiměsíční syn. Oba zavalil jejich čtyřpodlažní bytový dům. Záchranáři je vyprostili těžce dehydratované, ale živé. „Rozradostnilo nás to víc než cokoli jiného,“ vyprávěl rozzářený člen záchranného týmu.

Přežili i další

Mezi zázrakem přeživší se zařadila také dvaaosmdesátiletá žena, kterou záchranáři vyprostili po více než 70 hodinách. Žena utrpěla mnohočetné zlomeniny obou nohou i další zranění, ale dočkala se pomoci.

Mezinárodní pozornost si získal i případ čtyřiadvacetiletého studenta výpočetní techniky z New Jersey Veerala Dalala. Na mladíka, který byl v Bhudži na návštěvě u své rodiny, se zřítil rodinný dům ve chvíli, kdy ležel ve své posteli. Padající strop se vzpříčil a zastavil pouhých 20 centimetrů nad jeho hlavou. Dalal, oblečený pouze v tričku a v šortkách, proležel na posteli čtyři dny, než ho vyprostil britský záchranný tým. Chlapec uvedl, že poslední, co uslyšel, byl výkřik jeho matky, když se budova začala hroutit.

Všude se válely kusy těl, vzpomíná fotograf na následky exploze tanku v Krupce

Indičtí vojáci dokázali dostat z trosek živé lidi dokonce ještě deset dní po katastrofě. Mezi poslední zachráněné se tak dostal sourozenecký pár, bratr a sestra ve věku kolem padesátky, kteří byli vyhrabáni v době, kdy už demoliční čety začaly s odklízením budov.

Skupina asi 20 vojáků v té době procházela troskami města Bhudž a pod hromadou sutin zaslechla slabý zvuk. Vojáci začali okamžitě holýma rukama a provizorními nástroji odklízet trosky, až narazili na muže a ženu, kteří přežili deset dní v závalu díky krabičce sušenek a troše vody.

Pohřební hranice

Pro desítky tisíc lidí však přišla záchrana pozdě. Mrtvá rozkládající se těla znamenala riziko infekcí a plnil ovzduší zápachem, a tak úřady rozhodly, že budou po vyproštění okamžitě zpopelněna přímo na místě při provizorních smutečních obřadech.

Silnice do Bhudže tak brzy zaplnily nákladní vozy plné dřeva pro pohřební hranice. Bylo to drsné rozhodnutí, ale přispělo pravděpodobně k tomu, že v oblasti nejhůře zasažené zemětřesením nevypukla žádná epidemie.

Teror na letišti v Moskvě: šlo o mžik, poté už lidé ze sebe sbírali zbytky těl

Kromě dřeva na oheň ale směřovaly do oblasti také zásoby stanů a mobilních nemocnic. Na zničených ulicích vyrostly improvizované polní kuchyně, v nichž se stravovali přeživší.

Lépe situovaní obyvatelé hlavního města Ahmadábádu však zvolili v obavě před dalšími otřesy raději odjezd do jiných částí země, a tak v oblasti nastal „miniexodus“ tisíců lidí směřujících vlaky i auty všemi směry, konkrétně do Bombaje, do Dillí a do Rádžahastánu. Otřesy se skutečně ve dnech po katastrofě několikrát opakovaly, ale žádný nedosáhl stupně intenzity toho pátečního.

Stále živá vzpomínka

Čtyři měsíce po zemětřesení spustila vláda Gudžarátu program obnovy oblastí zničených zemětřesením, jehož hlavním smyslem bylo opravení nebo znovupostavení zničených lidských sídel a mezi další cíle se řadila obnova ekonomiky, zdravotnictví a komunitní i sociální infrastruktury.

Nejen koronavirus. Lidé za sebou mají rekordní rok živelných pohrom

Do roku 2003 bylo opraveno zhruba 94 procent těch domů, které se ještě daly zachránit, a znovu postaveno asi 53 procent z počtu domů, které byly úplně zničeny. Finanční, lékařskou, potravinovou i materiální pomoc poskytly Gudžarátu desítky zemí i Evropská unie jako taková.

Gudžarát zůstává i nadále seismologicky neklidnou oblastí. Moc přírodních živlů se zde znovu připomněla před pár dny, ve čtvrtek 7. ledna letošního roku, kdy Kutchův záliv v Gudžarátu zasáhlo zemětřesení o síle 2,7 stupně. Podle indického Národního centra pro seismologii k němu došlo osm minut před půl osmou večer v dvacetikilometrové hloubce. Toto zemětřesení si naštěstí žádné oběti na životech nevyžádalo.