Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.

Pohřeb live

S dvoudenním zpožděním oznámilo Rudé právo v sobotu 11. února 1984, že v důsledku mnoha nemocí zemřel po pouhých patnácti měsících na vrcholu moci sovětský vůdce Jurij Andropov.

Citovaná lékařská zpráva byla detailní a obsáhlá, což samo o sobě působilo trochu podezřele a jen to podpořilo šuškandu o „skutečných“ důvodech Andropovova skonu. Ale je fakt, že už během schůzky se spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem, která se uskutečnila v létě 1983 v Kremlu, držely šéfa politbyra na nohou podle očitých svědků jen paže bodyguardů. Nevystupoval na veřejnosti, neúčastnil se zasedání a zemi řídil z lůžka.

Muže, který nestihl prakticky nic z deklarovaných cílů, například vyhlášení války korupci, vystřídal Konstantin Černěnko. Tehdejší čtenáři novin ještě netušili, že ten v čele SSSR prožije ještě kratší dobu – 390 dní.

První díl Retro Deníku si můžete přečíst zde. Seriál odstartoval tím nejzajímavějším z ledna 1984: 

Počítač nevynikal kvalitou, nakonec se stopadesátek vyrobila jen asi stovka.
Leden 1984 byl plný překvapení: První školní počítače i Saskia Burešová na plese

Na Andropovově pohřbu konaném poté, co si kondolující davy odestály frontu před moskevským Domem odborů, samozřejmě nechyběla československá delegace vedená Gustávem Husákem a zásluhou přímého přenosu u toho zprostředkovaně mohli být i diváci Československé televize. Ani Československo také neminul byť jen jednodenní státní smutek.

Stránky bez pokračování

Téměř stejně velkého prostoru, jaký Rudé právo před 40 lety věnovalo skonu generálního tajemníka sovětských komunistů, se dostalo dalšímu úmrtí na východ od našich hranic – zemřel totiž spisovatel Michail Šolochov. Asi nejúspěšnější muž oficiální sovětské literatury byl i u nás oblíbeným tématem maturitních zkoušek v době, kdy se ještě muselo mlčet o pochybách týkajících se jeho autorství části epopeje Tichý Don, za kterou dostal Nobelovu cenu.

Druhá šance

Na začátku druhé poloviny února 1984 přinesla československá média zprávu o tom, že v pražském Institutu klinické medicíny (IKEM) se podařilo provést první úspěšnou transplantaci srdce. Volba slov vzbuzovala otázku, jestli před tím tedy byly nějaké pokusy neúspěšné. A vskutku byly – opravdu první transplantaci v ČSSR provedli už v osmašedesátém bratislavští lékaři, jenže pacientka přežila jen pět hodin.

Na začátku druhé poloviny února 1984 přinesla československá média zprávu o tom, že v pražském Institutu klinické medicíny se podařilo provést první úspěšnou transplantaci srdce.V pražském Institutu klinické medicíny se podařilo provést první úspěšnou transplantaci srdceZdroj: se svolením, archiv Michala PetrovaVe čtyřiaosmdesátém přišla další šance nejen pro československou chirurgii, ale především pro pacienta, který s nadějí čekal na darovaný orgán – čtyřiačtyřicetiletého technika z Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě Josefa Divinu upoutaného po infarktu na lůžko. Formu měl po operaci rychle dost skvělou i na to, aby vystoupil s mikrofonem v ruce před kamerami u nemocničního lůžka na tiskové konferenci. Transplantace mu umožnila žít ještě dalších třináct let. Nakonec mu kvůli silným dávkám medikamentů vypověděly službu ledviny.

Šlo o obrovský úspěch československé medicíny. Týmu kolem ředitele IKEMu Vladimíra Končandrleho se podařilo něco, co nemělo v měřítkách sovětského bloku obdoby.

Skandální Mototechna

V únoru 1984 se rozpoutala nevídaná bouře nevole kvůli rozhodnutí monopolního prodejce automobilů a jejich náhradních dílů, podniku Mototechna, přesunout „plnosortimentní“ prodejnu součástek na vozy Moskvič z Prahy 6 do Kladna. Dodejme, že jedinou svého druhu v republice.

Nový seriál Deníku redakce připravuje ve spolupráci s Michalem Petrovem. Přečtěte si rozhovor se známým dokumentaristou:

Michal Petrov
Retro Deník: Člověk se plácne do čela a uvědomí si, že to pamatuje, říká Petrov

Nespokojení řidiči se obraceli na Rudé právo i na komunálně kritický zpravodajský pořad Československé televize Aktuality. Rozlítilo je nejspíš i to, že Mototechna o tomto kroku informovala veřejnost prostřednictvím inzerátu nadepsaného „Služby motoristům“. Odůvodnila ho tím, že pražskou prodejnu potřebuje kvůli prodeji náhradních dílů pro škodovky.

Novinky v jedné i dvou stopách

Na příznivce motorů čekal únor 1984 ještě se dvěma novinkami. Předně se sériové výroby dočkal nový tahač LIAZ, který vzbudil zájem už na brněnském strojírenském veletrhu předchozí rok. Koneckonců si odtamtud odvezl zlatou medaili. V následujících měsících k sobě měla značka přitáhnout pozornost ještě jednou – to když ohlásila, že se jí podařilo dokončit soutěžní vůz pro Rallye Paříž–Dakar.

Jawa v Týnci nad Sázavou se zase nechala slyšet, že od srpna rozjede produkci nové třistapadesátky s modelovým označením 638. Slibovala nižší spotřebu při vyšším výkonu a do konce roku dodávku 40 tisíc kusů. Šlo o předposlední typ Jawy, který ještě nesl označení původu „Made in Czechoslovakia“ – vyráběl se až do čtyřiadevadesátého.

Vzkaz v makovici

Před 40 lety začala vůbec poslední oprava věže Staroměstské radnice uskutečněná za éry socialismu. Jako by to tušila parta klempířů z Opavy, kteří se na opravě podíleli, když do jedné z věžních makovic umístili vzkaz kritizující nízké platy, zdražení piva a vysokou cenu benzinu. Tubus se stížností na tehdejší poměry se našel až při další opravě v roce 2017.

Rekonstrukce se před 40 lety plánovala na dva roky a termín se podařilo dodržet. Na rozdíl od nedalekého Týnského chrámu radniční věž nezakrylo lešení úplně. Díky závěsné konstrukci se podařilo zachovat zejména pohled na orloj.

Ploc, naše sarajevská hvězda

Rok 1984 byl rokem zimní olympiády, tehdy v ještě jugoslávském Sarajevu, kam se upínaly naděje především hokejových fanoušků doufajících, že se podaří odčinit neúspěch z Lake Placidu. To se povedlo. Jejich spanilou jízdu, která zahrnovala i vítězství 13:0 nad Rakouskem, zastavili až v samotném finále Rusové (SSSR). Skvěle zabodovaly i běžkyně. A doslova zazářil mladičký Pavel Ploc, když dosáhl na velkém můstku na bronz.

Maskot ZOH 1984 v Sarajevu.Maskot ZOH 1984 v SarajevuZdroj: se svolením, archiv Michala PetrovaCelkově si naše výprava sice neodvezla žádné absolutní vítězství, ale dvě stříbrné a dvě bronzové medaile a celkem 32 bodů ze Sarajeva udělaly náš největší zimní olympijský úspěch. Celkové 9. místo znamenalo lepší sukces, než kterého ČSSR dosáhla v osmašedesátém v dosud rekordním Grenoblu.

A pro Pavla Ploce to nebyla zdaleka poslední únorová radost, protože ho zakrátko čekal doma ještě titul Sportovní objev roku.

Brikety bez přídělu

Pokud jde o počasí, únor 1984 nenechal nikoho na pochybách o tom, že je zimní měsíc. Sněhové kalamity se valily jedna za druhou a nad spadlými vločkami se roztáčely i řetízkáče na Matějské pouti. Noviny psaly o tom, že rozmrazovny vagonů uhlí pro hutě jedou naplno, že závěje někde dosahují až několika metrů a že vichřice v Praze strhala vedení elektřiny i telefonu.

Ale že se jaro přece jen blíží, to signalizovalo uvolnění maloobchodu s hnědým uhlím a briketami - tím, čím domácnosti topily z osmdesáti procent. Černé uhlí a koks pořád byly na příděl.

Ráno objednáš, večer v boxu Jednoty máš

V únoru před 40 lety se Rudé právo rozepsalo o rostoucí popularitě takzvaných trezorek. Vlastně šlo o první výdejní boxy, které u nás fungovaly od počátku osmdesátých let.

V Česku stojí tisíce automatických výdejních boxů. Rozšiřuje se počet zapojených obcí a i nabídka služeb:

Z-box funguje také v Milovicích na Břeclavsku.
Budoucnost doručování zásilek? ČR zaplavují výdejní boxy, přibudou další tisíce

Schránky provozované lokálními pobočkami družstevního obchodu Jednota ve spolupráci s podniky pracovaly na jednoduchém principu – ráno do nich zaměstnané ženy vložily nákupní seznam a po směně si vyzvedly naplněný košík a nemusely se trápit, jestli ještě večer seženou rohlíky a mléko.

Kupodivu to fungovalo i bez počítačů, košík byl opravdový, ne virtuální, problém byl jen najít výrobce boxů.

V Tempu non stop

Vlastně i Pražané mohli před 40 lety závidět obyvatelům Bratislavy, že je jim k dispozici nový bufet s nepřetržitým provozem. V hlavním městě sice fungoval nepřetržitě kiosek s buřty ve Slovanském domě, ale v druhé metropoli federace si teoreticky každý mohl koupit v noci i grilované kuře.

Občerstvovací samoobsluha Tempo na rohu Špitální ulice a Náměstí SNP už dnes neexistuje, v budově sídlí banka.

Inovace – slovo doby

Únor 1984 zaujal několika novotami, které dnes už považujeme buď za samozřejmé, anebo za totálně překonané. Tak například podnik Tesla Eltos už přestal mít problém se zásobami a dokázal mít kapesních kalkulaček tolik, že už mu stálo i za to zaplatit si inzerci.

Jiný inzerát zase nabízel úklidový vozík se ždímacím lisem a dost možná právě tohle byla první příležitost, kdy se čtenáři setkali se slovem „mop“.

A do třetice: pražská Městská knihovna začala v rámci inovace služeb nabízet alespoň v jedné pobočce každého z obvodů metropole kazety a gramodesky s hudebními nahrávkami. Ve třech z nich bylo také možné objednat si fotokopie částí knih nebo časopisů. Dneska stačí na všechno chytrý telefon – krom úklidu, ovšem.

Do kosmu bez pupeční šňůry

Skutečně převratnou zprávu ale zveřejnila americká agentura pro letectví a vesmír NASA.

Astronaut Bruce McCandless se v otevřeném kosmickém prostoru pohyboval pomocí tryskového pohonu umístěném ve speciálním batohu na jeho zádech.Astronaut Bruce McCandless v otevřeném kosmickém prostoruZdroj: se svolením, archiv Michala PetrovaPoprvé v dějinách výzkumu kosmu se totiž do jeho volného prostoru vydal člověk bez lana, které by ho spojovalo s mateřskou lodí, v tomto případě raketoplánem Challenger.

Astronaut Bruce McCandless se v otevřeném kosmickém prostoru pohyboval pomocí tryskového pohonu umístěného ve speciálním batohu na jeho zádech.

Šlo o tak zlomovou věc, že ji nemohlo opominout ani Rudé právo – nezapomnělo ovšem připomenout vůbec první výstup Alexeje Leonova a jeden neúspěch NASA z poslední doby.

Sbohem mistra plakátu

Odchody únorová rubrika začala a jedním také končí. Do uměleckého nebe se nečekaně vydal grafik a ilustrátor Wolfgang Alexander Schlosser.

Více než stovku uměleckých děl a plakátů Alfonse Muchy, ale také jedinečné šperky mohou vůbec poprvé vidět příznivci umění ve Zlíně:

Ve Zlíně jsou poprvé k vidění plakáty i šperky Alfonse Muchy .
Umělecké unikáty. Ve Zlíně jsou poprvé k vidění plakáty i šperky Alfonse Muchy

Padesát roků ze svého jedenasedmdesátiletého života strávil v komunistické straně a velkou část tvorby zasvětil politickému umění – jeho první plakát pro KSČ vznikl už v roce 1933.

Vytvořil rovněž celou řadu filmových plakátů a zvlášť v době těsně po válce velmi zdařilých komerčních, propagujících zejména národní leteckou společnost ČSA, ale třeba i elektroniku Tesla.

Během války uprchl do Anglie, kde pracoval na propagandistických plakátech pro tamní ministerstvo informací.

Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.