Psycholog: O penězích s dětmi mluvte otevřeně. Ale nepřenášejme na ně obavy

Jak těžké je pro dítě a jeho psychiku vyrůstat v chudobě?
Malé děti, které mají rodiče rády, tak to moc neřeší. Berou rodinu a její život takový, jaký je. Neřeší, jestli mají třeba odrbané kalhoty. Samozřejmě jakmile dítě vleze do školky, za nějakou dobu se rozkouká a vidí, co mají ti druzí na sobě, o čem vyprávějí, kde byli na dovolené a kam pojedou. Od té chvíle to může začít být složitější. Ale nutně nemusí. Jsou i rodiny, které programově nikam nejezdí nebo nemají mobily. Pro děti to může být těžké, ale zvládnou to.

Nakolik složité je pro dítě to uvědomění si: Máme mnohem méně peněz než ostatní a nemůžeme si dovolit tolik věcí jako ostatní.
Když dítě žije v nějaké vyloučené lokalitě, žijí tam podobným způsobem všichni a nebude se moc lišit. Ale v běžné populaci ty rozdíly bude pociťovat a s přibývajícím věkem k nim bude čím dál vnímavější. Přibývá také situací, kdy ostatní jdou do cukrárny nebo do mekáče a ono nemůže, protože nemá ani korunu.

Zájem o finanční gramotnost roste ve školách i rodinách. Může za to zdražování

S prvními školami v přírodě přijde i sociální vyloučení. Třída odjede pryč a její kolektiv se na takové akci stmelí, ovšem bez chudého spolužáka, který musel zůstat doma, protože na pobyt nemá. Jak velká komplikace to je?
V chudších lokalitách nejede víc dětí. Ale tam, kde nejede jedno či dvě, to problém je. Ono už stačí, když se třeba žák vrátí do třídy po nemoci a už zjistí, že se kamarád baví s někým jiným. Na školách v přírodě jsou navíc děti spolu 24 hodin denně a stmelování je opravdu intenzivní. Samozřejmě to pak představuje v kolektivu komplikaci, proto se hledají způsoby, jak pobyt uhradit i těmto chudým dětem.

O co náročnější může být, když dítě vyrůstalo v ekonomicky stabilní rodině, ale třeba jeden z rodičů přišel o práci, nebo se matka s otcem rozvedli, popřípadě rodinný rozpočet nabourala skoková inflace? Dítě bylo zvyklé na nějaký standard a ten teď muselo opustit.
Jde o náročnou situaci, se kterou se dítě vyrovná lépe, když zbytek rodiny funguje vstřícně a přátelsky. Dítě do té doby nevědělo, že život přináší i takovéto těžkosti, a teď se s tím musí popasovat. Zvyšuje se pravděpodobnost, že z dané situace bude obviňovat rodiče: Oni mi to nechtějí koupit, oni mi to nechtějí dopřát.

Jak otevřeně má rodič s dítětem mluvit o špatné ekonomické situaci rodiny? Jak citlivě vysvětlit, že si nemohou dovolit věci, které ostatní ano, nebo že si nemohou dovolit to, co dříve mohli?
Zásada je, že s dětmi bychom měli mluvit o věcech, které se jich týkají. A finanční situace se jich týká. Záleží na věku. Malým dětem vysvětlujeme, že nemůže mít zmrzlinu každý den, kdy je hezky, ale jen občas, protože na to nemáme korunky. Měli bychom vysvětlovat, ale zbytečně nedramatizovat.

S teenagery bychom pak měli mluvit o finanční situaci otevřeně a úplně normálně. Tedy ne úplně stejně jako s dospělým, před nímž třeba ani neskrýváme naše zoufalství a obavy z budoucnosti. To ani teenager nepotřebuje vědět a nezvládá takový výhled. Je lepší s ním probírat aktuální situaci. U patnáctiletých a starších pak není od věci je ponouknout k nějaké aktivitě. Aby si i oni něco vydělali a pomohli s daným stavem bojovat. Na jednu stranu se uskrovníme, protože nemáme peníze, na druhou stranu musíme něco udělat, aby nám nějaké finance přibyly. I našim dětem.

Jak ušetřit za vzdělání? Tyto rady uchrání rodinný rozpočet a děti nelimitují

Takže když by třeba patnáctileté nebo šestnáctileté dítě šlo na brigádu, může mu psychicky pomoci vědomí, že něco udělal pro rodinný rozpočet?
Nemyslím si, že by takto malé dítě mělo zlepšovat rodinný rozpočet. Mělo by si vydělat na své potřeby. Přestavte si, že byste si v takto nízkém věku těžce vydělala na brigádě nějaké peníze a rodina vám je sebrala třeba na zaplacení energií. Ta brigáda by neměla trvat třeba celé letní prázdniny, to by byl puberťák chudák. A neměla by mu zabraňovat ve studiu.

Jinak přivýdělek na brigádě pokládám za užitečný bez ohledu na to, zda je daná rodina chudá. Třeba v situaci, kdy dítě požaduje nějakou drahou značkovou věc, je dobré říct mu: Koupím ti džíny za sedm stovek, jestli chceš nějaké dražší, na ten rozdíl si vydělej.

Jde si z levnější alternativy zábavy udělat přednost? Říct třeba: V akvaparku, na hradech a zámcích nebo v restauracích je hlava na hlavě, ale uděláme si to zajímavější a dobrodružnější, pojedeme do lesa na čundr, vykoupeme se v rybníku, kde nikdo nebude, a připravíme si skvělý piknik v přírodě?
Dneska jsou zábava pro celou rodinu nebo stravování v restauraci celkem nákladnou záležitostí. Musíme vycházet z toho, co máme. Někdy je k tomu potřeba trochu vynalézavosti, ale dá se to s dítětem vykomunikovat: Půjdeme se vykoupat do rybníka, tak tam holt nebude skluzavka. Menší děti přijmou to, co jim nabízíme, možná u toho budou trochu kverulovat. Staršímu dítěti, které by kverulovalo, bych předvedl jednoduché účetnictví: Když zaplatíme nájem a energie, zbude nám tolik, a to dáme buď za jídlo, nebo za akvapark. A je také dobré, aby se uskrovnili i rodiče. Třeba by mohli omezit kouření, aby za něj tolik neutráceli. Pak rodič ukáže, že není jen ten, kdo dítěti zakáže mekáč, ale sám vykouří drahou krabičku cigaret denně.