„V zimě je tady teplo, v létě tu naopak není vedro, neprší na ně, mají tu záchody, jídlo a wifi,“ shrnuje hlavní důvody terénní pracovnice Julie Kretinina z programu Streetwork Beztíže na pražském Žižkově. I streetworkeři museli výrazně přizpůsobit své služby, neboť na ulici už tolik svých klientů nepotkají.

Mnozí teenageři v obchoďáku netráví čas jen nakupováním nebo vysedáváním, ale i nejrůznější zábavou, která porušuje zdejší pravidla a obtěžuje zákazníky. Ještě před pár lety se jednalo o excesy jednotlivců, nyní jde podle socioložky Viktorie Paloušové už o masovější problém. Ne všechna centra ale musí tyto problémy řešit, záleží na lokalitě. „Rizikovější jsou ta na sídlištích či v blízkosti nádraží, kde se nachází více problematických jedinců. Naopak méně dostupné nákupní zóny patří k těm klidnějším,“ vysvětlila Paloušová.

Znuděná mládež obtěžuje zákazníky obchoďáků. Ilustrační snímek
Znuděná mládež obtěžuje zákazníky obchoďáků. Situaci řeší i sociální pracovníci

Mezi nejčastější prohřešky podle ní patří bitky, vandalismus, drobná kriminalita nebo experimentování s návykovými látkami. Socioložka v rámci výzkumu rizikového chování mládeže v českých obchodních domech nabírala materiál i přímo od zaměstnanců tamních security služeb napříč republikou. Ti jí vyjmenovali i drobnější přečiny, které nicméně ruší zákazníky: zabírání prostoru, hluk, zanechávání odpadků, focení či ježdění na skateboardu. Novým fenoménem jsou podle nich takzvané pranky, tedy „žerty“. Podle „sekuriťáků“ jde třeba o braní jídla z talíře zákazníkům rychlých občerstvení.

Úspěchy v partě i jako videa na sociálních sítích slaví návštěvy nezletilých v prodejně erotických potřeb. „Vstup je možný od osmnácti let, ale skoro denně k nám vbíhají děcka a častují nás vulgárním slovníkem. Vše si samozřejmě natáčí na mobily. Před obchodem stojí jejich skupinka a hecují se navzájem: ‚Sekni jim tam něco, rozflákej jim robertka!‘“ popsala Deníku prodavačka tohoto sortimentu v jednom z pražských obchodních domů.

S rozjívenou mládeží prý nic nesvedou, protože když zavolají security službu, než se dostaví na místo, jsou všichni dávno pryč. Podobné žerty jsou podle Paloušové inspirovány světovými trendy a slouží teenagerům pro sebeprezentaci na sociálních sítích a získání popularity.

Potíže napříč Českem

Podobné problémy řeší velká část obchodních domů po celé republice. Jejich možnosti, jak se řádění mládežnických part bránit, jsou omezené. Když teenageři vysedávají uvnitř na lavičkách, mohou zrušit posezení, když je láká internet zdarma, lze vypnout wifi či odstranit nabíjecí boxy. Jenže tím zároveň snižují komfort svých zákazníků a hazardují s jejich spokojeností.

Některé nákupní domy zkoušely problém vyřešit posílením ostrahy. Nicméně oblíbenou výzvou mládeže bývá právě naštvat „securiťáka“. A samozřejmě si ho při tom natočit. „Rozčilená ostraha a honičky s ní pro ně znamenají adrenalin a vítanou atrakci,“ vysvětlila Julie Kretinina. Ta s garantem programu a teréňákem, Davidem Styborem, pravidelně v rámci pochůzek za rizikovou mládeží navštěvuje i obchodní centrum Atrium Flora na pražském Žižkově.

Hřiště pro děti ve Frýdku-Místku, září 2022.
Teenageři ve Frýdku-Místku ničí dětské atrakce. Doplatil na to malý chlapec

Jeho vedení se totiž snaží o konstruktivní a v Česku ne moc běžný přístup, který má své pozitivní výsledky. Místo pouhých represí proti řádící mládeži začal spolupracovat s terénními sociálními pracovníky z Beztíže. Ti se zaměřují se na dlouhodobé působení a prevenci, jež má předejít nevhodnému chování. Oslovují členy místních part a probírají s nimi jejich životní situaci, hledají řešení a nabízejí alternativu, jak trávit volný čas smysluplně.

Slaví úspěchy, proto se o jejich recept začínají zajímat i další obchodní domy v republice. „To, že někdo utlouká čas v obchoďáku a baví se porušováním zdejších pravidel, totiž leckdy souvisí s jejich potížemi v životě. A my jsme tu od toho, abychom je pomohli řešit. Tedy mají-li zájem,“ vysvětlil terénní pracovník David Stybor. Více se o jejich práci v OC Flora dočtete v následující reportáži.

Jídelní kout v obchoďáku je náš kancl, říkají terénní pracovníci

S terénními pracovníky Julií Kretininou a Davidem Styboem z Domu dětí a mládeže Beztíže na pražském Žižkově si dáváme sraz v jídelním koutě na ochozech Obchodního centra Atrium Flora. Jde o jejich neoficiální pracoviště v terénu, odkud se snaží působit na zdejší mládež s rizikovým chováním, kontaktovat ji a nabízet vhodnější alternativu.

Je krátce po čtrnácté hodině a teenageři se začínají pomalu trousit ze školy. Chodí většinou v menších partách a baví se třeba tím, že se zkouší nacpat do hrajících autíček pro děti. Když ale přijde maminka s batoletem, okamžitě jim uvolní místo. Míří do koutu, kde stávaly playstationy a zklamaně zjistí, že byly odstraněny. Chvilku se baví ježděním po eskalátorech nahoru a dolů a focením protijedoucích.

Terénní sociální pracovníci Julie Kretinina a David Stybor z Domu dětí a mládeže Beztíže na pražském Žižkově pracují  také s rizikovou mládeží v obchodním centru Atrium Flora a v jeho okolí. Snaží se tu preventivně působit na mládež, aby se v centru nedopTerénní pracovníci Julie Kretinina a David Stybor z Domu dětí a mládeže Beztíže na pražském Žižkově pracují také s rizikovou mládeží v obchodním centru Atrium Flora a v jeho okolí. Snaží se tu preventivně působit na mládežZdroj: Deník/Zuzana Hronová

V létě tu bylo pořádně dusno, a to nejen kvůli vedru venku. Fungovalo zde několik teenagerských part, znepříjemňovaly život zákazníkům a své kousky si někdy natáčely na mobilní telefony. Když na ně přišel někdo z ostrahy, byly naopak nadšeny, že se něco děje. Ostatně naštvat „sekuriťáka“ patří k oblíbené zábavě mládeže. „Znamená to pro ně atrakci a také adrenalin,“ vysvětluje Julie.

Jedna parta si počínala hodně ostře, okrádala zákazníky a od menších dětí z jiných skupin vybírala finance. Takové chování odrazovalo nejen klasické zákazníky, ale i jiné, mírnější skupinky mládeže, jejichž zábava bývala spíše neškodná.

Atrium Flora řešilo situaci nejen posílením ostrahy, ale také spoluprací s terénními pracovníky. „Našim cílem je představovat sebe a svou činnost všem mladým v této lokalitě, kteří by to mohli potřebovat,“ popisuje David. „Pozdravíme se s nimi, informujeme je o našich sociálních službách, v případě zájmu jim dáme filtry na hulení nebo kondomy, pustíme se s nimi do řeči a mapujeme jejich aktuální situaci,“ pokračuje. To, že někdo utlouká čas v „obchoďáku“ a baví se porušováním zdejších pravidel, totiž může souviset s jejich potížemi v životě.

Tým služby Online v Klídku z Hradce Králové
Sociální pracovníci na internetu: Snažíme se zachytit volání teenagerů o pomoc

Z řeči pak vyplyne, zda by měli jedinci zájem o individuální konzultace, v takovém případě si s nimi dají sraz buď u stolku v obchodním domě, nebo také třeba venku v parku. „Nejčastěji s námi řeší problémy v rodině, ve vztazích, v partě, ale také třeba téma své identity, sexuální orientace či coming out,“ vyjmenovává Julie.

„Zkoušíme také svým klientům připomínat pravidla chování v nákupním domě i důsledky, k nimž by to mohlo vést,“ vysvětluje David. A nabízejí alternativu v podobě smysluplnějšího trávení času. Klienti mohou docházet buď do jejich dvou kamenných klubů na Žižkově a v Nuslích, nebo sledovat jejich sociální sítě a vyrážet s nimi na různé sportovní, kulturní a společenské akce.

Někdy je životní situace těchto teenagerů natolik vážná a rodinná situace neutěšená, že po dohodě s dětmi kontaktují „sociálku“. Jak se oba pracovníci shodují, pro děti je to lepší, než kdyby se kvůli svému jednání ocitly rovnou na policii. Když dojde ke konfliktu party se security službou a oni jsou zrovna přítomni, snaží se obě strany usměrňovat.

Sociální pracovníci Julie Kretinina a David Stybor nabízejí mládeži své letáky a další předměty, jimiž se snaží zmírňovat jejich rizikové chování.Sociální pracovníci Julie Kretinina a David Stybor nabízejí mládeži své letáky a další předměty, jimiž se snaží zmírňovat jejich rizikové chováníZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Mládeži vysvětlují, jaké jsou jejich povinnosti, ale také jejich práva a jak se s nimi může, nebo naopak nemůže zacházet. Absolvovali také sezení s ostrahou, které doporučovali, že s teenagery je lepší zacházet slušně a partnersky. Poslední dobou se jejich klienti dopouštějí spíše drobných prohřešků. „Třeba z balkonů plivají, hází dolů z ochozů kamínky z květináčů, chodí se na záchod fotit,“ vyjmenovává David.

Pro mnohé je obchoďák atrakce. Ale jak líčí Julie, chodí sem také teenageři, kteří bydlí v nevyhovujících podmínkách a nemají žádné zázemí. „Jsou proto rádi, když mohou zmizet. A takovéto vzdušné prostory jsou pro něj komfortní,“ říká. Jak ale také připomíná, z podobného důvodu sem chodí i bohaté děti. Ty sice často bydlí v luxusu, ale utíkají odtud před špatnou atmosférou v rodině. „Máme zkrátka klienty napříč sociálními skupinami. Mnozí rodiče vůbec netuší, jak jejich děti tráví volný čas. A to také o něčem svědčí,“ doplňuje David.

Mládež přece jen má jedno oblíbené místo i venku: uličku mezi nákupním domem a hřbitovem. „Není tu na ně moc vidět, když jsou obrostlé stromy tak ještě méně než teď,“ ukazuje terénní pracovník David Stybor. Chodí si sem zakouřit, ubalit jointa, vapovat, tedy kouřit e-cigarety, popíjet alkohol, prostě dělat věci, které se uvnitř centra nesmějí,“ vysvětluje. Úplně dozadu uličky v blízkosti mohutných keřů pak dříve mířili uživatelé tvrdých drog, Nyní se tu však nachází odběrového místo na covidové testování, tak místo ztratilo na anonymitě.

Lucie Hrušková a Šimon Pohořelý jsou sociální terénní pracovníci. Jejich rajónem je Praha 10.
Jsme takoví profesionální kamarádi, říkají terénní pracovníci Lucie a Šimon

Julie a David studují na vysoké škole psychologii a tato sociální práce s mládeží pro ně znamená smysluplnou praxi. Potýkají se však s mnohými problémy. Sotva navážou kontakt s teenagerem s rizikovým chováním a začnou se mu věnovat, často jim na dlouhou dobu zmizí, protože začne navštěvovat jiné nákupní centrum, popřípadě zpřetrhá vazby s kamarády a tráví čas doma hraním videoher či brouzdáním na sociálních sítích.

„Během covidu nám hodně klientů odešlo do světa internetu. My tam samozřejmě také působíme, ale naše možnosti jsou značně omezené,“ povzdechne si Julie a vysvětluje, že mohou své potenciální klienty kontaktovat jen v přirozeném prostředí a zákon o sociálních službách za něj stále nepovažuje internet. „Takže rizikovou mládež tu sice máme na dosah, je jí tu opravdu hodně, často i z jejich chování na sítích vidíme, že mohou řešit velký problém, ale nemůžeme oslovovat nové lidi. Můžeme pouze konzultovat potíže s našimi stávajícími klienty nebo s tím, kdo nás aktivně osloví,“ dodává David.