Volby mohou určit i budoucnost vlády, říká politolog Lukáš Valeš

Dnes a zítra vybírají občané svoje reprezentace do městských a obecních zastupitelstev i třetiny Senátu. Do jaké míry tyto volby mohou zamíchat celostátní politikou?
Možná víc, než jsme byli zvyklí. Opozice volby chápe jako referendum o vládě, a proto hnutí ANO i SPD přišla s celostátními tématy. Nastolila otázku, zda vláda selhala v řešení současných problémů a jestli by nebylo lepší podpořit opozici i ve volbách druhého řádu, a tím dát kabinetu najevo, že nemá jejich důvěru.

Je to dobrá strategie? Budou to tak lidé v menších sídlech vnímat?
Uvidíme, jak to bude u senátních voleb, ale u těch komunálních je to komplikované v tom směru, že tu je několik úplně odlišných kategorií měst a obcí, kde lidé volí podle zcela různých preferencí. Obyvatelé velkých měst mohou svůj hlas vnímat jako podporu, či naopak nesouhlas s centrální politikou. Což neznamená, že ve druhém případě z toho budou profitovat jedině ANO a SPD. Nespokojení občané mohou podpořit různá sdružení nezávislých, typicky v Praze vidíme růst hnutí pana Čižinského, který těží z toho, že upadají STAN i koalice Spolu. U měst a obcí do sedmi tisíc obyvatel ovšem budou lidé volit především podle toho, zda znají konkrétní kandidáty, jakou s nimi mají osobní zkušenost, co udělali pro danou obec. Nebude až tak důležité, za koho kandidují.

Komunální volby 2022: Termín, volební systém, preferenční hlasy, kandidáti

Proto také vidíme tolik uskupení, jež mají v názvu jméno obce a u něj přívlastek lepší, krásnější, zdravější, zelenější a tak dále. V nich určitě půjde o konkrétní osobnosti. Ovšem v posledních sněmovních volbách rozhodly hlasy obyvatel středně velkých měst kolem patnácti až třiceti tisíc obyvatel. Může se to teď zopakovat?
To je velká neznámá, ale podle mě to bude region od regionu. Skoro jistě se nespokojenost projeví v krajích, které jsou strukturálně zaostalé a v nichž jsou sociální dopady krize už dnes tíživější než jinde. Klasicky jde o Ústecký, Karlovarský a historicky Moravskoslezský kraj. Tam může rétorika opozice výrazně uspět, proto odhaduji, že v tamějších větších a středních městech jednoznačně zvítězí ANO a SPD.

Katastrofa pro vládní strany to nemusí být v místech, kde mají ODS, KDU-ČSL nebo STAN letité a osvědčené starosty, byť i tam čekám oslabení. Mohou z toho opět vytěžit kandidátky nezávislých. A je třeba říct, že letos všechny strany vysílají méně lidí než před čtyřmi lety, zájem o kandidaturu klesl asi o deset procent. Například lidovci měli v roce 2018 třináct tisíc želízek v ohni, nyní jich mají deset tisíc. U komunistů je to ještě citelnější, před čtyřmi roky to bylo skoro třináct tisíc, letos šest. Nemluvě o ČSSD, kde většina straníků kandiduje za různá sdružení. Výrazně tedy vzrostl počet uchazečů, kteří oslovují voliče pros-třednictvím nezávislých subjektů. A ty budou mít celkově určitě největší počet zastupitelů. To ještě více rozostří souboj koalice a opozice.

Snad jedině o Praze se tudíž dá říct, že je klíčem k velké politice. Není trochu paradox, že liberální velkoměsto si příliš neporozumělo s Piráty a nyní spíš fandí staré gardě, kterou vede poslanec ODS a stále aktivní lékař Bohuslav Svoboda, jemuž je 78 let? Jak tento tah občanských demokratů vnímáte?
Z mého pohledu je to projev čirého zoufalství, eventuálně vnitrostranických bojů uvnitř koalice Spolu a konkrétně ODS. Buď bylo zájemců mnoho, nebo naopak. Zvolili variantu nejmenšího odporu. Domnívají se, že Svobodovo jméno je populární. Politickým stranám docházejí osobnosti, což platí obecně. S výjimkou SPD všem také klesá počet straníků. ODS měla v Topolánkových dobách 32,5 tisíce členů, dnes jich má plus minus dvanáct tisíc. A tak není odkud brát. Partaje příliš neumějí dělat to, co kdysi ovládal Josef Lux, tedy nacházet osobnosti mimo stranické struktury. Takto do KDU-ČSL přivedl respektovaného a všeobecně známého Petra Pitharta. Takoví lidé pak partaji umějí přihrát hlasy i na nižších úrovních. Touto cestou ovšem české politické strany přes veškerou personální bídu nechtějí jít.

Teď to udělala ČSSD v Praze, která do čela kandidátky koalice Solidarita postavila Annu Šabatovou.
Ano, to je výjimka. Uvidíme, zda se to vyplatí. Ale třeba u ODS nepřipadalo nikdy v úvahu, že by v metropoli byl lídrem nestraník.

Mapa českých starostů: Většina chce zůstat ve vedení města i po volbách

Není Svobodovým problémem nejen jeho multifunkčnost, ale i kampaň, v níž se ostře vymezuje proti Pirátům, zatímco chválí Patrika Nachera, lídra opozičního hnutí ANO, s nímž má podle něj ODS spoustu styčných programových bodů?
Svobodova multifunkčnost je samozřejmě děsuplná, zvláště v kombinaci s jeho věkem. Ten by ale nebyl až tak na překážku, kdyby jednoznačně uvedl, že pokud se stane primátorem, ihned se vzdá poslaneckého mandátu i práce na klinice. Proč téměř osmdesátiletý pán potřebuje mít tolik funkcí, netuším, ale důležitější je, že marketingově to vypadá hrozně.

Neobsahuje tento tah i podprahové sdělení, že pokud koalice Spolu vyhraje, budou Prahu řídit reálně jiní lidé – Alexandra Udženija a Zdeněk Zajíček z ODS, Jiří Pospíšil z TOP 09?
Budou. Bohužel mezi lidmi, kteří stojí za relativně čistým štítem exprimátora Svobody, je řada minimálně velmi sporných jmen, jež jsou provázána i s byznysem. Vnímám jako velké nebezpečí, že primátor bude jen na papíře a rozhodnutí se budou dělat jinde a jinými lidmi. Praha se tak může vrátit do neblahých časů, které charakterizovalo těsné propojení byznysu a politiky, což vždy znamená vyvádění financí z veřejných rozpočtů do soukromého sektoru. Ačkoliv nechci Pražany jakkoliv ovlivňovat, tady by skutečně měli zvážit, jestli by měli tuto starou gardu podporovat.

Jedna z mála věcí, která se současnému vedení magistrátu povedla, je, že – s výjimkou kauzy Dozimetr, jež je podle primátora Hřiba ojedinělá a omezená na dopravní podnik – se mu podařilo jakž takž separovat Prahu od byznysu. Byť si nedělám iluze, že by se občas neuzavřely smlouvy se spřátelenými subjekty. Minimálně pokus tam byl. Avšak některé postavy na kandidátkách Spolu nedávají záruku, že by tento trend mohl pokračovat. Osobně mě zklamalo, že ODS nesáhla do rezervoáru spřízněných osobností a nepokusila se o jakýsi restart, který by dával Pražanům naději, že nová krev toto nešťastné spojení politiky a byznysu s obrovskou mírou korupce nepřipustí a přinese dobrou správu věcí veřejných.

Politolog Lukáš ValešZdroj: Deník/Přemysl Spěvák

Problém s novou krví je pro změnu jinde. Po minulých volbách přišla, a sice – až na Hlubučkovu partu – nekradla, ale hlavní město neposunula příliš dopředu a nepohnula s letitými problémy typu dostupného bydlení.
To je obecný problém politiky. Nová krev tolik nekrade, ale zase nemá žádné zkušenosti s řízením složitých organismů. Ideální by byl nějaký mix, ale to bychom nesměli být v České republice. Faktem zůstává, že ve velkých městech jako by se zastavil čas. Byty se slibovaly už před čtyřmi lety. V Brně se těch obecních postavilo asi sto. Praha na to úplně rezignovala. O tom, že na základě demografického vývoje budou potřeba nové školy a školky, víme mnoho let dopředu, a také se nic moc neděje. Kromě opravy Barrandovského mostu a zahájení výstavby Dvoreckého jsme si nijak výrazně nepomohli. Pravda, začalo se stavět metro D, takže přece jenom nějaký mírný pokrok tu je.

Mne překvapuje, že Praha, jež má všechny předpoklady stát se středně velkou evropskou metropolí a pravidelně se umisťuje v první desítce nejbohatších evropských center, není s to generovat lídry, kteří by byli schopni manažersky město řídit a v jeho prospěch spolupracovat s podnikatelskou sférou.

Komunální volby 2022: Do vedení obcí chtějí hlavně muži. Kandidátky prořídly

A třeba dovést do cíle projekt Vltavské filharmonie, která se zdá být už teď ohrožena, neboť Bohuslav Svoboda uvedl, že kvůli krizi by se mohl odložit?
Přesně tak. Nejen Praze, ale i Brnu chybí nějaký vizionář a zároveň praktik, který by podobné věci dotahoval do konce. V hlavním městě je to opravdu katastrofa. Žil byl kdysi pán, který se jmenoval Karel IV. a měl jasnou představu, jak královskou metropoli proměnit. Dodnes z jeho vize těžíme. Přišel do zpustlého, zaostalého maloměsta s patnácti tisíci obyvateli, z něhož udělal evropskou metropoli srovnatelnou s Paříží.

Nemusel ale vládnout v koalici…
To je pravda, možná to je jádro problému. Nepochybně ale věděl, kam chce Prahu posunout. Po jeho skonu měla čtyřicet tisíc obyvatel a řadila se k evropským metropolím prvního řádu. Teprve v sedmnáctém století ji předhonila Vídeň, kam Habsburkové přenesli svoje sídlo. Teď by nás ovšem Vídeň mohla inspirovat v mnoha věcech, třeba v řešení bytové otázky, ale také ve stabilitě vládnutí, neboť na tamější radnici řadu let dominují rakouští sociální demokraté. U nás si bohužel politici z různých stran zvykli Prahu vnímat jako kasičku a rezignovali na politiku, která by svědčila metropoli i jejím obyvatelům. Řeší se jenom urgentní věci, jinak se vše řítí jakýmsi samospádem. Mne až překvapuje, že si to Pražané nechají líbit a nejsou v tom aktivnější.

Je pravděpodobné, že by vítěz voleb z vládního tábora vytvořil koalici s ANO?
Jasně. Pan Svoboda se v tomto smyslu maně podřekl, ale není v tom sám, přeje si to velká část ODS. Chtěli to udělat už v roce 2018. ANO v Praze je velmi pragmatické, netouží po progresivistických koncepcích, cyklostezkách a komunitní zelené energetice. Pro ODS by to byl ideální koaliční partner.

Do obecních zastupitelstev se volí mimořádně složitým systémem. Většina voličů možná netuší, že když zakřížkuje jednotlivé kandidáty napříč nabídkou, dává zároveň hlas jejich stranám. A na přední místa se mohou posunout jen ti, kteří získají alespoň o deset procent více hlasů, než je průměrný počet na jednoho kandidáta v rámci jeho uskupení. Je to komplikace?
Určitě ano, protože je to trochu podvod na voličích. I pan prezident rád mluví o panašování, a ačkoliv je to velezkušený politik, zřejmě ani on neví, jak to funguje. Křížky jednotlivým kandidátům z různých uskupení jsou totiž zároveň hlasem pro celou stranu. A nejsou zárukou, že se daný člověk posune nahoru, protože dostat deset procent preferenčních hlasů, zvláště ve velkých městech, je problém. Tento mechanismus je zralý k reformě, aby voliči nebyli balamuceni. Tuším, že návrh novely volebního zákona je teď v Senátu, ale nejsem si jistý, že bude v tomto volebním období schválen, pokud kdy vůbec.

Komunální volby: Křížky místo kroužků a panašování

Volí se též do třetiny Senátu, kde mají vládní strany v současné době většinu. Zůstane to tak i po volebním víkendu?
To je odpověď za milion. Vždycky platilo, že kdo má většinu ve sněmovně, oslabí v Senátu, a opačně. Když vládlo ANO s ČSSD, v Senátu měla drtivou většinu opozice, dnešní koalice. Je téměř jisté, že se to v nějaké podobě zopakuje i letos, takže kandidáti vládních stran budou mít horší pozici a řada lidí bude volit proti nim, na protest proti vládě. To se zřejmě nedotkne jen takových populárních regionálních matadorů, jakými jsou Jan Horník nebo Tomáš Jirsa.

Nezafunguje ve druhém kole tradiční výzva všichni proti Babišovi a kandidátům ANO?
Jistě, to je klasický problém Andreje Babiše, který přiznává, že Senát ANO neumí. O SPD to platí dvojnásob. Do horní komory totiž ve druhém kole volí převážně lidé s vyšším vzděláním a zájmem o politiku. Ale protestní hlasy mohou jít nezávislým kandidátům typu Daniely Kovářové, bývalé ministryně spravedlnosti, nebo advokátky Jany Zwyrtek Hamplové, která se teď zviditelnila na demonstraci na Václavském náměstí. Pro politology to bude velmi zajímavá laboratoř v tom smyslu, koho podpoří voliči, kteří chtějí uplatnit protestní hlas proti vládě. Můj odhad je, že by Senát mohl být politicky mnohem pestřejší a nezávislí by se mohli stát třetí silou v horní komoře. Budou to jiné senátní volby, než na jaké jsme byli zvyklí.

Politolog Lukáš ValešZdroj: Deník/Přemysl Spěvák

Ovlivní je výkon Fialovy vlády, která se poměrně dlouho odhodlávala k zastropování cen energií a další citelné pomoci lidem v energetické krizi?
Do určité míry určitě. Šance kandidátů, kteří se zviditelnili coby odpůrci vlády, se zvýšily. Z mého pohledu se vláda nechová čitelně a logicky. Pětikoalice má volby na krku, avšak celé měsíce čekala nevím na co. Teprve když měla plný Václavák, rozhoupala se. A to ještě premiér Fiala označil všechny svolavatele za ruské trolly. To přece politik nemůže pár týdnů před volbami říct. Navíc provozují politiku zcela odtrženou od reality. Energetická krize nedopadá jen na domácnosti, ale ve velkém také na podnikatele, tedy tradiční elektorát ODS.

Dnes jsou paradoxně největšími kritiky vlády představitelé průmyslového sektoru, majitel Madety Teplý, šéf Svazu průmyslu a dopravy Hanák, ba dokonce i jeho zástupce Radek Špicar. Vláda se tedy dostala pod velký tlak, na který ale neumí akčně reagovat a nechává to běžet samospádem. Lidé jsou znejistěni, co bude. A přitom vidí, že dokonce konzervativní britský premiér Boris Johnson prosadil pětadvacetiprocentní daň ze zisků ropných a plynárenských společností, aby pomohl domácnostem. Politici v současné těžké době musejí být akční a přesvědčit lidi, že za nimi stojí. Možná to je největší průšvih Fialovy vlády, která ukázala bezradnost v okamžiku, kdy občané očekávali jasné činy.

Senátní volby ovšem mohou promluvit i do prezidentského klání. Premiér Fiala sdělil, že po nich oznámí další postup koalice Spolu. Je reálné, že postaví vlastního kandidáta, třeba Miloše Vystrčila z ODS, pokud by na Jihlavsku suverénně obhájil mandát? Nebo Miroslavu Němcovou, senátorku ODS, even-tuálně nestraníka Pavla Fischera, jehož do Senátu podpořily ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN?
Mohou to být tato tři jména, ale kdybych si chtěl zaspekulovat, mohl by to být i sám Petr Fiala. Politici ODS se totiž velmi obávají eventuálního neúspěchu v komunálních volbách. Překvapilo mě, že když jsem na jaře hovořil s některými starosty a místostarosty za ODS, už tehdy hořekovali nad chováním vlastní vlády a báli se jak o svá města, tak o své posty. Pokud by ODS fatálně neuspěla, znamenalo by to stovky lidí bez práce. Pak by přišel obrovský tlak zespoda, aby vláda radikálně přehodnotila svoje pasivní chování.

Může to být Pavel, Nerudová i Fischer. Fiala se vyjádřil ke kandidátům na Hrad

Jak by mu měl Petr Fiala čelit?
Nejjednodušší by bylo, kdyby odvolal ministra průmyslu a obchodu Síkelu a předhodil ho veřejnosti jako obětního beránka. To měl udělat už dávno, jako profesor politologie přece ví, jak tyto věci fungují. V ODS ovšem může být i silnější pnutí a jisté signály jsme zaznamenali od jihočeského hejtmana Martina Kuby a ministra spravedlnosti Pavla Blažka. A pokud člověk jako Blažek kritizuje vlastního premiéra, jehož vlastně přivedl do velké politiky a připravil mu předsednické křeslo v ODS, je to pro mě velký signál, že se v ODS něco děje.

Klidně by se mohlo stát, že pokud vláda zásadně nezmění své chování a neobětuje pár ministrů, mohl by tu být i tlak na odchod Petra Fialy z funkce premiéra. Samozřejmě je to spekulace, kterou potvrdí či vyvrátí povolební období. Ale nevylučuji, že reakcí na volby by mohlo být posunutí Petra Fialy do role ideálního prezidentského kandidáta. To je ale jen taková hříčka na hradní téma. Chci hlavně upozornit, že letošní senátní a především komunální volby mohou rozhodnout nejen o budoucnosti vlády, ale i Petra Fialy v čele ODS.