Život v uzavřeném městě, den čtvrtý: Postaral jsem se o pozdvižení v obchodě

19. 3. 2020

/Z UZAVŘENÉHO MĚSTA LITOVEL PÍŠE REDAKTOR DENÍKU JIŘI FIŠARA/ Po včerejšku jsem zase vyrazil ven. Poprvé od uzavření zóny jsem se dostal přímo za hranice Litovle. Do nedalekých Unčovic, které jsou také v uzavřené zóně, bylo potřeba doručit nákup rodině. A když už jsem se na cesty vydal, bylo jasné, že vezmu nákup i pro pár dalších lidí.

Kliknutím zvětšíte

Foto: Deník

Sportovní redaktor Deníku Jiří Fišara Zdroj: DENÍK/Jiří KopáčOproti svému obvyklému zvyku jsem na nic ze zboží nezapomněl. Potraviny dál fungují, sehnat se dá pořád téměř všechno. Maximálně jste nuceni vyměnit oblíbenou značku za tu méně oblíbenou. Ovšem úplně „bez ztráty kytičky“ se to taky neobešlo.

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Ten hňup, co na pár minut zablokoval jednu z pokladen, jsem byl bohužel doopravdy já. Nákupy se mi povedlo roztřídit do jednotlivých zásilek tak mistrně, aby každý dostal právě to, o co požádal. Problém nastal při placení. Karta totiž na obvyklém místě v peněžence jaksi nebyla. Rozhodl jsem se situaci zachránit platbou přes mobil, jenže ten začal stávkovat, navíc v ochranných rukavicích se mnou moc komunikovat nechtěl. No, co vám budu povídat, opotil jsem se až daleko pod zády.

Život v uzavřeném městě, den třetí: Máme tu své hrdiny. Chraňme je

Nakonec se podařilo fiasko zažehnat a platba po pár minutách proběhla. Jestli byly dvě nebo pět, to nejsem schopen říct. Moje vystoupení úplně nebavilo jednu paní z konce fronty a nemám jí to vůbec za zlé. Nedivím se. Naopak děkuji všem, kteří sváděli moje selhání na techniku a přetížené linky. Omlouvám se každopádně všem.

Poučte se a nebuďte jako já! Choďte lépe připraveni!

Kromě nervozity, kterou jsem tedy vyvolal sám, probíhalo všechno v naprostém klidu. Neviděl jsem jediného člověka bez roušky. Pracovníci poctivě dezinfikovali košíky i vozíky, než se dostali k dalším zákazníkům.

Vojenská policie

Opravdu nečekaným zážitkem byla cesta z Litovle ven. Když vidíte prázdné náměstí nebo ulice, lidi v rouškách, je to zvláštní pocit. Ale když na jindy frekventované křižovatce odbočíte z vedlejší na hlavní prakticky bez zpomalení, to je ještě silnější pocit. Tak nízký provoz na výjezdu z Litovle na Olomouc nebývá ani v noci. Na kraji Unčovic vás pak hlídka vojenské policie pustí jen doleva do vesnice, což byl můj záměr, takže domluva proběhla bleskově. Při zpáteční cestě už jsme na sebe jen mávli jako staří známí.