Válka je stejně blízko jako pláže na Makarské, říká velvyslanec Jakub Landovský

Příští týden mají premiéři a prezidenti členských států NATO na summitu v litevském Vilniusu schválit posun v kolektivní obraně, tedy nasazení sta tisíc vojáků do deseti dnů a tří set tisíc do třiceti dnů v místě konfliktu. Co dalšího summit přinese?
Tato změna byla v podstatě schválena už na posledním summitu v Madridu. Teď se dostáváme k tomu, kolik je třeba k těmto zhruba sto brigádám pozemních sil nábojů a logistického vybavení, ale také k novým závazkům v oblasti vzdušných sil, což je zhruba 1400 bojových letadel. Na moři bude připraveno ke společné obraně 250 lodí a ponorek. Vojáci také ví, kde mají případně operovat. Pro české to bude hlavně Slovensko a pobaltské země.

Změny si vyžádají obrovské peníze. O nich se bude také mluvit?
Debata o financích trvá docela dlouho a jednoduše řečeno jde o ta dvě procenta hrubého domácího produktu na armádní výdaje. Lidé by měli vědět, že nejde jenom o nějaké nákupy zbraní a obranné plány, ale že pro obranu státu je třeba také kybernetická infrastruktura, sklady nebo dálnice, po nichž denně jezdí i oni. Celkově se to všechno vejde pod pojem bezpečnost. Za socialismu se na obranu vydávalo šest i víc procent.

Společná obrana NATO: Připraveno bude 1400 letadel a stovky lodí, říká Landovský

Jenže tehdy se lidí nikdo neptal.
To je pravda. Myslím však, že dneska lidé chápou, jak moc se mezinárodní situace zhoršila. Vidí, že je třeba na obranu přispívat víc, aby válka nenastala. Když jste schopen se bránit, nikdo na vás jen tak nezaútočí.

Zmíněná možnost nasazení většího počtu vojenských sil tedy přináší do českých domácností klid, neboť východní hranice NATO bude dostatečně vyztužená a nepropustná, takže se Slovensko, Polsko, natož Česko nemohou stát druhou Ukrajinou?
Přesně to se snažíme do celého světa vyslat jako hlavní zprávu. Jsme klidní, jednotní, velice pečlivě budujeme vlastní obranu. A pomáháme Ukrajině, kterou napadlo Rusko. Pokud by Rusko uspělo, jeho apetyt by narůstal. Bohužel bojiště na Ukrajině je od nás zhruba stejně daleko jako Makarská v Chorvatsku. Je to blíž, než si někdo myslí. Nebo by si přál.

Velvyslanec při NATO Jakub Landovský.Zdroj: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Pohříchu očekávaná velká ofenziva se zatím nekoná. Není chyba, že Ukrajinci postupují po celé frontové linii, místo aby všechny síly vrhli na jedno místo a učinili zásadní průlom?
Ukrajina není Rusko. Ke svým vojákům se chová jako k lidem a snaží se šetřit jejich životy. I z toho důvodu testuje ruskou obranu v celé délce té tisícikilometrové fronty a hledá slabé místo. Ruský režim ukázal svoji zranitelnost, jak potvrdila Prigožinova akce. Lidé, kteří za něj bojují, se bojí, že když se budou chtít vzdát nebo utečou zpátky, postřílejí je nějaká trestní komanda. Morálka je lepší na straně Ukrajinců a skutečný úspěch ještě přijde. Situace se vyvíjí podle mě tak, že konflikt v dohledné době skončí dobrým výsledkem. Kdyby dopadl opačně, bude to pouze pauza před další válkou, která bude daleko horší než ta předchozí. To musí vidět každý rozumný člověk.

Nepochybně jste ale zaznamenal další SOS Volodymyra Zelenského, který hlásí, že nemá střely, tanky, potřebnou vojenskou techniku. Bude na to reagovat i summit v Litvě?
Bude. Je tam na to speciální výstup, který se týká obranného průmyslu. Je důležité, aby všechny výrobky v oblasti velkorážové munice byly použitelné ve všech typech děl, která ukrajinská armáda používá.

Ve Vilniusu budou vedle sebe sedět lidé jako Petr Pavel, Olaf Scholz nebo Mateusz Morawiecki. A Viktor Orbán, který nedávno uvedl, že Ukrajina není samostatný stát a bez západní pomoci by už neexistovala. Jak si lídři s tak odlišným pohledem na věc mohou podat ruku?
Uvnitř Aliance si všichni spojenci mohou navzájem podat ruku. To, že někdo řekne něco, co se ostatním nelíbí, neznamená, že mu odepřeme základní lidskou slušnost. I s lidmi jiného názoru je nutné neustále diskutovat a přesvědčovat je o tom, že by se měli chovat odpovědně a nenahrávat Rusku, které tuto válku rozpoutalo.

V Polsku to vře. Vláda chystá na volby referendum proti migrantům

Povede se přesvědčit Orbána, aby společně s Tureckem neblokoval přijetí Švédska do NATO?
Vázne to už jen na těchto dvou zemích. Již vstup Finska posílil ve skandinávské oblasti alianční obranu. Je to velmi dobrý spojenec, který se umí bránit a vedl úspěšně války i se Sovětským svazem. Svoji svobodu a nezávislost uhájil, byť za cenu dlouhé neutrality. Doufám tedy, že to vyjde i se Švédskem. Čím dřív, tím lépe, ale nemohu v tuto chvíli odhadnout, zda těch několik málo dní do summitu bude dost na to, abychom na něm mohli přijetí Švédska oznámit.

To nebude, protože maďarský parlament během léta přístupovou smlouvu neratifikuje.
Ono stačí, když lídři s ústavní většinou jako Orbán v Maďarsku nebo s čerstvou většinou jako Erdogan v Turecku před celým světem řeknou, že to udělají. Pak už nemusíme čekat na parlamentní účtenku. Stačí mezi jedenatřiceti státníky oznámit, že nás brzy bude třicet dva.

Podle článku 10 alianční smlouvy může o členství požádat každý evropský stát s demokratickým právním systémem. Co to konkrétně znamená?
První podmínkou je, že země žádající o vstup musí nějak přispět ke společné obraně Evropy. A evropský kontinent nemá jen geografické, ale také politické hranice. Je to otázka sounáležitosti, státního zřízení a demokratického charakteru vlády i individuálních svobod. Všichni ctíme právo národů rozhodnout o své budoucnosti samy. Jako si Česká republika před čtyřiadvaceti lety vyjasnila, že chce patřit na Západ (ČR vstoupila do NATO 12. března 1999 – pozn. red.), stejně tak neupíráme právo Ukrajincům, aby se rozhodli, kam chtějí patřit. Zároveň musíme čekat na souhlas všech členů. U Ukrajiny už to však není o tom, jestli vstoupí, ale spíše kdy vstoupí a za jakých podmínek. Teď běží válka a nikdo nechce Alianci zatáhnout do válečného konfliktu. Všichni zároveň souhlasíme s tím, že Ukrajina patří do euroatlantické rodiny států.

Díky za každou ukrajinskou vlajku. Zelenskyj v Praze ocenil českou podporu

Nebude její členství v NATO znamenat trvalý latentní konflikt na východní hranici, protože žádný vládce Ruska se s tím nesmíří?
To tvrdili někteří členové Aliance před vypuknutím války. Celý náš region teď správně říká, že když jsme Ukrajinu nechali v šedé zóně napospas Rusku, byl to důvod pro jeho rozpínavost a agresivní výpad. Rusko umí pracovat s tím, že někdo patří do NATO. Dlouhodobě je podle nás lepší mít stabilní pevnou hranici než šedivé zóny omezené suverenity, které jsou pozvánkou k ruské agresi.

Čím je pro vás obranná smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy? Ministryně obrany Jana Černochová její význam přirovnala ke vstupu do NATO a Unie, prezident Pavel i šéf ANO Babiš hovoří spíš o formálním a technicistním dokumentu.
Obranná smlouva je splnění starého domácího úkolu, který 24 aliančních zemí už podepsalo. Nijak nepředjímá konkrétní rozhodnutí parlamentu o případném vstupu, pobytu nebo dislokaci cizích vojsk. V tom jsme velmi opatrní, což má po roce 1968 svoji historickou logiku. Článek 43 Ústavy to řeší a musí být za všech okolností naplněn (mj. říká, že parlament vyslovuje souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky – pozn. red.). Pokud ale plánujeme společnou obranu, musíme vědět, jak by v případě potřeby cizí voják na našem území mohl fungovat. Proto je tady ta technická část, která, lidově řečeno, hovoří o tom, kam si americký voják pověsí kabát a kanady nebo jak bude vypadat jeho daňové přiznání a sociální služby.

Obrannou smlouvu mezi USA a ČR podpořím. SPD říká nepravdy, uvedl Babiš

Eventuálně jak bude potrestán, když se dopustí přečinu či zločinu. Dá se stručně shrnout, že spáchá-li ho v souvislosti s plněním vojenských povinností, bude spadat pod americkou jurisdikci, zatímco v ostatních případech bude podléhat českému trestnímu řízení?
Je to přesně tak. Jde také o to, aby byl voják při plnění svých služebních povinností efektivní. Když dostane rozkaz, musí ho splnit. Pokud ale dojde k něčemu mimo službu, porve se nebo něco ukradne, bude platit česká jurisdikce. Česká republika neplánuje hned patřit mezi státy, kde jsou americké základny, avšak je dobré si ty věci vyjasnit. Třeba z Německa, kde mají USA velkou leteckou základnu, žádné znepokojivé zprávy nechodí. Spíš je vidět, že americká přítomnost některé lokality ekonomicky oživuje.

V médiích jste řekl, že Američané by v případě svojí přítomnosti neplatili daň z přidané hodnoty, což je správné, neboť přidaná hodnota by byla v jejich příspěvku k naší obranyschopnosti. Proč je tedy vůbec tématem jejich eventuální pobyt v Česku? Nejde snad o spojence, o povzbuzení lokální ekonomiky?
Podle mě jde o širší ekonomický rozměr, cenu peněz, úvěrování. Kapitál rád vidí, že země, do níž jde, je bezpečná. Spolupráce s USA a členství v NATO jsou záruky, které mohou zvednout hodnotu a bezpečnost naší ekonomiky. Investice do obrany, kvalitní infrastruktury, rychlého internetu či dobrého školství jsou věci, které ve svobodné tržní ekonomice vytvářejí konkurenční výhodu, jež stát posouvá k větší prosperitě. Není to tedy jedna věc, ale všechno dohromady, co rozhoduje o našem úspěchu. My budeme brzy slavit 25 let v NATO a sama Aliance 75. narozeniny. To už je rozumná dáma ve zralém věku. A prokázala, že členství přináší daleko víc výhod než nevýhod.

Každý metr stojí životy. Výsledky ofenzivy chce Kyjev ukázat před summitem NATO

Aliance identifikovala dvě největší hrozby, tedy terorismus a Rusko. To jsou ale zcela odlišné příběhy. Lze být na oba stejně dobře připraveni?
Máte-li strukturu kolektivní obrany proti hrozbě, jakou je Rusko, úkol zasáhnout proti teroristům se jeví jako snadno zvládnutelný. Máme systém, jenž je schopen přeskupit síly tak, aby mohl působit mimo alianční území v nějaké operaci proti terorismu. Víme, že každý spojenec vnímá poměr ruské hrozby a terorismu trochu jinak. Jsou země, které kladou větší důraz na rozpadání států v Africe s migrací a pašeráctvím. Proto držíme politický balanc mezi aliančním „jihem“ a „východem“. Víme však, že vojenská struktura má schopnost působit v obou směrech, přičemž kolektivní obrana vyžaduje mnohem víc sil, prostředků a schopností než boj s terorismem. Terorismus udržel Alianci akceschopnou a jednotnou v období před tím, než se Rusko zbláznilo. To byl příběh Afghánistánu a podobných misí a operací NATO.

Jistě sledujete vypjatou diskusi kolem migračního paktu Unie. Maďarsko a Polsko zablokovaly summit evropských lídrů, Morawiecki požaduje referendum a Andrej Babiš říká, že jediným řešením je nepustit do Evropy ani jednu loď z Afriky a všechny je vracet. Je to problém, o nějž by se NATO mělo zajímat?
V tuto chvíli to není hlavním předmětem zájmu, ale problém narušování suverénního prostoru ilegální migrací je vážný a nese s sebou i riziko terorismu. Monitorování středozemního prostoru a v případě kalamity ilegální migrace i konkrétní pomoc mohou být jedním ze scénářů, jimiž se spojenci budou zabývat. Když bude nějaká země, třeba Itálie, cítit problém, vyvolá jednání a začneme se o tom bavit. Také víme, že Rusko a zejména Bělorusko využívalo migraci jako nástroj válečného úsilí a hybridního působení, když posílalo ve velkém množství uprchlíky přes polskou hranici. Skutečně to spolu může souviset a je třeba to tak chápat. Útok na naši bezpečnost nemusí být jen vojenského charakteru, jako je třeba tanková kolona, může jít o výbuch plynovodu, muničního skladu nebo kybernetický útok na nemocnici. I tím se samozřejmě v NATO zabýváme.

Orbán zablokoval Česku peníze EU na ukrajinské uprchlíky. Babiš ho podpořil

Česká vláda přijala novou bezpečnostní a zahraničně-politickou koncepci, v níž jsou za dvě největší hrozby označeny Rusko a Čína. Liší se v tom nějak od aliančních spojenců?
Mocenský vzestup Číny je samozřejmě velkou změnou rovnováhy sil v 21. století. Je to obrovská země a civilizace, která stojí na jiných než našich hodnotách. Česká republika zvolila v nové Bezpečnostní strategii formulaci, která není vůči Číně tak ostrá jako vůči Rusku a terorismu. Říká, že Čína bude v 21. století bezpečnostní výzvou, v některých oblastech je to systémový rival, což znamená, že pod vedením Komunistické strany Číny má jiný systém hodnot. A že dopady jejích kroků na světové dění je třeba sledovat, vyhodnocovat a společně na ně reagovat. Je do toho třeba promítnout i vojenskou logiku. Některé domény vojenských operací, třeba v kybernetickém prostoru nebo vesmíru, smazávají geografickou vzdálenost Číny od Evropy, a tam střetávání s Čínou již běží. Pokud růst moci Číny vnímají jako závažný problém Spojené státy, Aliance se tomu také bude věnovat. Jinak pochopitelně vítám, že Česká republika si v oblasti hrozeb udělala jasno, protože původní bezpečnostní strategie nezmiňovala žádné konkrétní země, což bylo chybné. Nemůžete se na něco připravovat, když to neumíte ani pojmenovat.

V roce 2018 jste byl v komunálních volbách lídrem pražské kandidátky ČSSD. Jste stále jejím členem?
Už dva roky jsem nestraníkem. Do stranické politiky jsem se zapojil, když všichni říkali, že se musí politika změnit. Chtěl jsem tedy začít u sebe, ale voliči tu nabídku nepřijali, a tím to pro mne skončilo. Jsem ale rád, že jsem to zkusil.

Ptala jsem se proto, že vaši bývalí straničtí kolegové, konkrétně Lubomír Zaorálek, jsou mírně skeptičtí k obrovskému růstu výdajů na obranu. Varují před tím, abychom se neuzbrojili, a ptají se, zda těch peněz na obranu nebude tak moc, že na ostatní oblasti jich bude hrozně málo.
To je hezká úvaha Luboše Zaorálka. Česká republika v letech 2001 až 2004 plnila dvě procenta na obranu bez problémů. Potom přišla vláda sociální demokracie a začala z obranného balíku peníze odebírat a vytvářela velký vnitřní dluh. Vláda ODS v tom pokračovala. A když jsem v roce 2014 nastoupil do této oblasti, byl český obranný rozpočet 39 miliard. Armáda pod větou „Řežeme sádlo, ne svaly“ došla až na dřeň. Působil jsem v resortu obrany dlouhou dobu a vím, že dluh vůči naší vlastní bezpečnosti je obrovský. Proto to musíme napravit. Navíc je to i otázka solidarity uvnitř Aliance, která je jedinou zárukou toho, že se budeme umět ubránit. Žádná země naší velikost není schopna ve velkém konfliktu uspět, když nemá spojence.

Letouny F-35 za 122 miliard? Částka zahrnuje i infrastrukturu, říká Černochová

Na konci června přišla zpráva, že americká vláda souhlasí s prodejem čtyřiadvaceti stíhaček F-35 České republice. Za 123 miliard korun. Není to přece jen moc, když i prezident Petr Pavel je v této oblasti opatrný a nevylučuje ani švédskou nabídku na Gripeny páté generace?
Tyto dva typy stíhaček je třeba vnímat odlišnou optikou. Gripeny jsou základním prostředkem k udržení suverenity státu při zajišťování ochrany a pořádku ve vzdušného prostoru nad Českem. Letoun F-35 je kromě toho velmi výkonným senzorem, sbírá obrovské množství dat na válečném poli, což, jak vidíme na Ukrajině, je absolutně klíčová věc pro bojovou činnost. Je také důležitým uzlovým bodem vojenské komunikace. Má zajisté velké finanční nároky. Je to ale prostředek, který si v Evropě koupili téměř všichni. Objednávkový list pro toto letadlo má 580 položek. Znamená to, že minimálně v první polovině 21. století je pro NATO v oblasti stíhacích letadel platformou číslo jedna letadlo jménem F-35 z USA.