Kliknutím zvětšíteDnes už se to málo připomíná, ale památka svatého Cyrila a Metoděje se v českých zemích a na Slovensku dlouho slavila 20. března, tedy v době krátce před Velikonocemi a současně v čase jarní rovnodennosti. Z hlediska liturgie ani roční doby toto datum příliš nevyhovovalo. Liturgicky proto, že vlastně narušovalo 40denní postní dobu od Popeleční středy do Velikonoc, a z hlediska roční doby proto, že šlo o čas jarních plískanic, k nimž se příliš nehodily náboženské poutě, jež se pro oslavu cesty křesťanských věrozvěstů nabízejí.
Ke změně došlo právě před 160 lety, v neděli 5. července 1863, u příležitosti připomenutí si prvního milénia jejich příchodu (předpokládá se, že oba soluňští poutníci dorazili na Velkou Moravu v roce 863).
Rozporuplný odkaz papeže
Mužem, jenž tuto změnu posvětil, byl původem italský papež Pius IX. Zřejmě nejvýznamnější papež 19. století a jeden z nejvýraznějších vůdců katolické církve v historii. Jeho odkaz se projevuje v mnoha aktuálních otázkách dneška, přičemž změna svátku Cyrila a Metoděje je možná ta nejméně kontroverzní. Nejvýrazněji se s odkazem tohoto papeže setkáváme v diskutované otázce potratů.
„Papež Pius IX., narozený jako Giovanni Maria Mastai-Ferretti, se zapsal do debaty o potratech tím, že odstranil z katolické doktríny rozdíl mezi ‚oživlým‘ a ‚neživým‘ plodem a stanovil edikt, že člověk by měl být chráněn od okamžiku početí. Toto prohlášení způsobilo, že se potrat v jakékoli době těhotenství začal trestat exkomunikací. Rozhodnutí papeže Pia IX. se stalo kanonickým právem církve,“ uvádí The Embryo Project Encyclopedia.
Pius IX. se stal hlavou katolické církve v roce 1846, kdy mu bylo 54 let (narodil se 13. května 1792) a na papežském stolci zůstal až do roku 1878, tedy 32 let, což je nejdelší ověřené vykonávání papežského úřadu v historii. V době svého zvolení byl považován za zastánce liberalismu a reforem. „Amnestoval politické zločiny, dal svobodu tisku a do vysokých funkcí v církvi jmenoval mnoho liberálních jedinců,“ vyjmenovává papežovy úvodní kroky zmíněná encyklopedie.
Revoluční hnutí roku 1848 ale jeho politiku zásadně otočilo. Po atentátu na italského premiéra Rossiho raději Pius IX. uprchl z Říma a všechny účastníky krátkodobé římské republiky exkomunikoval z církve. Vrátil se až v roce 1850, poté, co revoluci v Itálii potlačila francouzská armáda, a jeho politika i vyhlašování doktrín se od té doby stávaly stále konzervativnějšími a snažily se zastavit revoluční vlnu.
„V roce 1854 vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí, vyjadřující dlouhodobou katolickou víru, že Maria, Matka Boží, byla počata bez prvotního hříchu. Jeho Sylabus of Errors z roku 1864 byl silným odsouzením liberalismu, modernismu, morálního relativismu, sekularizace, odluky církve od státu a dalším myšlenkám osvícenství. Centralizoval církevní moc ve Svatém stolci a římské kurii a zároveň jasně definoval papežovu doktrinální autoritu. Jeho hlavním dědictvím je dogma o papežské neomylnosti,“ uvádí Wikipedia. Podle řady pramenů je Pius IX. dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších papežů v dějinách.
Žádost z Olomouce
Snaha posílit autoritu římskokatolické církve a jejích dogmat se pravděpodobně významně podílela i na tom, proč papež tak bryskně vyhověl žádosti z českých zemí o změnu data svátku Cyrila a Metoděje. Žádost podal tehdejší olomoucký arcibiskup, kardinál Bedřich z Fürstenberka. Toho vedly důvody, o nichž jsme se už zmínili, a sice, že původní datum svátku příliš nevyhovovalo z důvodu počasí a liturgického období.
„Arcibiskupova výzva k papeži Piovi IX. tvrdila, že 9. března během chladného a blátivého období nemohou lidé cestovat na plánované masivní slavnosti tak snadno, a proto se nedostavují ve velkém počtu, a že půst není vhodnou dobou pro radostný festival,“ píše se v 10 let staré práci Martina Votruby z Pittsburské univerzity.
Cyril a Metoděj na nástěnné malbě v Trojanském klášteře v Bulharsku
Jak ale Votruba dodává, fakt, že Řím na arcibiskupův apel tak rychle odpověděl, svědčí o tom, že požadované datum bylo s Vatikánem konzultováno již předem. A že měl možná také své důvody, proč mu vyhovět.
„Rychlá odpověď Říma naznačuje, že požadované datum 5. července bylo zvoleno také ve snaze vyvážit stále častější připomínání disidentského kněze Jana Husa 6. července, jehož nechal Vatikán toho dne v roce 1415 upálit. Čeští etničtí aktivisté ho začali v 19. století propagovat jako symbol svého protihabsburského disentu,“ uvádí Votruba.
Rozhodnutí přenést svátek křesťanských věrozvěstů den před vzpomínkou na Husovo upálení tak můžeme vnímat také jako snahu trochu oslabit kult Jana Husa coby církevního kritika, a zajistit tak římskokatolické církvi zvláště v českých zemích silnější postavení. V této souvislosti stojí za zmínku, že v roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni i za patrony všech slovanských národů.
Crha a Strachota
Za připomenutí také stojí, že samotná jména obou věrozvěstů Cyril a Metoděj byla v roce 1863 ještě poměrně nová a nepříliš zažitá, protože až do poloviny 19. století se jim u nás říkalo Crha a Strachota. Crha byl totiž běžnou zkomoleninou jména Cyril a jméno Strachota vzniklo pravděpodobně chybným překladem řeckého jména Methodios – překladatel se pravděpodobně domníval, že jméno je odvozeno od latinského pojmu „metus“ označujícího strach.
Ačkoli sochy i obrazy ztvárňují oba světce často v tradičním biskupském oděvu, biskupy zřejmě nikdy nebyli. Metoděj byl v době příchodu na Velkou Moravu zřejmě jáhen, tedy pověřený administrativní církevní pracovník, jenž prošel prvním stupněm svátosti svěcení, ale ještě se nestal knězem. Cyril (neboli Konstantin), ač o několik let mladší než Metoděj, byl už nejspíš kněz. Konstantin bylo jeho původní jméno, pod nímž také působil na Moravě. Jméno Cyril přijal jako řeholní až krátce před smrtí, kdy vstoupil do kláštera.
Oba pocházeli ze Soluně a na Velkou Moravu byli vysláni byzantským císařem Michaelem III. a patriarchou Fotiosem. Ti se rozhodli vyhovět žádosti moravského knížete Rostislava o duchovní a učitele, jež by mu pomohli založit na Moravě novou církev.
Podle katolické liturgie si je Rostislav vyžádal, protože na Moravě se v té době ještě stále šířilo mnoho pověr, chyběla posvátnost manželství a bujela nevěra, a stále se tam konaly pohanské oběti.
Skutečná příčina však byla politická: druhý velkomoravský kníže potřeboval získat protiváhu vůči Východofranskému království, které se na Velké Moravě snažilo uplatnit svůj vliv. Panovník Východofranské říše Ludvík Němec ho sice jako svého chráněnce dosadil na velkomoravský knížecí stolec, ale očividně měl představu, že velkomoravský kníže bude z vděčnosti jednat podle jeho vůle a Rostislavovo postavení vnímal spíše jako jeho vazalský úděl.
Tomu se začal moravský vládce bránit a od roku 850 přerušil s Ludvíkovou říší styky, vyhnal z Moravy východofranské (latinské) kněze a přijímal na Moravě Ludvíkovy odpůrce prchající před jeho hněvem.
Východofranský panovník reagoval na tuto „neposlušnost“ tím, že v roce 855 vpadl s armádou na Velkou Moravu. Jeho voje došly až k Rostislavově hlavní pevnosti, tam však podniklo velkomoravské vojsko úspěšný protiútok. Rostislav pak pronásledoval nepřátelské vojáky až za hraniční řeku Dunaj a vyplenil východofranské území na druhém břehu.
Žádost o příchod učitelů a šiřitelů křesťanství se měla stát dalším krokem na cestě k emancipaci velkomoravské říše, neboť měla vést k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem.
Pouť jako znamení odporu
Jistým paradoxem dějin zůstává, že papež Pius IX. ustanovil datum svátku Cyrila a Metoděje na červenec kvůli jednoduššímu pořádání národních poutí a že v těchto poutích viděl pravděpodobně cestu, jak posílit vliv církve i její sepětí se státem, neboť tehdejší habsburské mocnářství, jehož byly české země součástí, bylo založeno na klerikálním imperialismu.
Přesto to byla právě tato národní pouť, pořádaná každoročně na Velehradě, která o spoustu let později zásadně povzbudila lidi k odporu proti státní moci. Nešlo už ovšem o stát habsburský, ale komunistický.
V roce 1985 se této pouti zúčastnilo 200 tisíc lidí a původně náboženská slavnost přerostla ve spontánní nenásilnou masovou demonstraci proti komunistickému režimu v tehdejším Československu, jednu z prvních svého druhu. O dva roky později vyhlásil tehdejší kardinál František Tomášek pastýřským listem desetiletí duchovní obnovy národa a o dva roky později se režim zhroutil. Shodou okolností jen těsně poté, kdy byla v Římě svatořečena další česká světice, Anežka Česká.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
