Aktivní knihovnice Alena Pospíšilová

Redakce Iva Kovářová 13. 3. 2019

Žít celý život na jednom místě, na samotě u lesa, kde vysoká jsou nebesa, není v dnešní době tak časté. Jsem vděčná za to, že mně, Aleně Pospíšilové, tato možnost byla dopřána. V nedávné době opravil u nás v Malechovicích nový majitel domek schoulený u silnice pod železničním náspem poblíž vlakové zastávky. K Pastušině, jak jsme byli od dětství zvyklí obecní domek nazývat, se váže několik mých dávných vzpomínek. Obyvatelé naší malé vesnice se tam scházeli v polovině minulého století na různých schůzích, 8. března jsme zde my děti říkaly básničky při oslavách MDŽ (Mezinárodní den žen). Poprvé jsme se tady dívali společně na televizi. Maličká obrazovka blikala a my jsme v úžasu sledovali první televizní pořady.

1/6

Aktivní knihovnice Alena Pospíšilová

Hlavní moje vzpomínka se váže ke knihovně, která zde byla umístěna. Dokonce si pamatuji dodnes kousek básničky z jedné krásně ilustrované knížky. Svět kolem knih a knihoven nakonec naplnil celý můj život. V roce 1972 jsem nastoupila po maturitě do Okresní knihovny v Semilech. Ve stejné budově jako knihovna sídlila také Lidová škola umění, kde učil děti vztahu k výtvarnému umění malíř Vladimír Komárek. Nás „knihovnářky“, jak nám s oblibou říkával, občas navštívil a s humorem jemu vlastním nás pobavil.

Alena Pospíšilová z Malechovic Zdroj: Deník/ Iva Kovářová