S těmito třemi různými sazbami koresponduje také třikrát změněná právní kvalifikace, a to u jednoho projednávaného skutku. Zatím poslední kvalifikace zní: Zločin pohlavního zneužití.

Mužův právník 
si servítky nebral

Obžaloba viní muže z toho, že ve dvou případech, poprvé v nezjištěné době mezi zářím 2008 a koncem roku 2009, podruhé 2. dubna 2010, zneužíval dnes sedmiletého syna, jehož věk bezpečně znal a jehož měl svěřeného ke hlídání.

Jan E. od začátku svoji vinu popírá a tvrdí, že za celým procesem stojí jeho bývalá družka. „Prostě se mi mstí. Vadí jí hlavně to, že mě náš syn má radši než ji. Už několikrát předtím mi vyhrožovala, že mě dostane za mříže," řekl muž několikrát u soudu.

Při zatím posledním líčení také uvedl, že nikdy by svým dětem nic špatného neudělal.

„Je to absurdní. Státní zástupce je opravdu mým případem posedlý. Nikdy bych to neudělal. Myslíte si, že bych jezdil za synem sedm set padesát kilometrů kvůli tomu, abych ho zneužil? Vždyť je to na hlavu postavené," hájil se obžalovaný, který také kritizoval způsob tvorby znaleckých posudků.

„Soudem oslovení znalci udělají posudky, jak se jim hodí. Když jsem za nimi dorazil, usmívali se na mě, tvrdili mi, že už vědí, co jsem zač, a za několik minut vytvořili na čtyřicet let starém stroji posudek. Podle nich jsem prostě deviant. Jak si toto mohou dovolit," uvedl obžalovaný.

Servítky si nebral ani mužův právní zástupce Vít Burša. „Postupem času vidím tu zarputilost, se kterou se státní zástupce snaží poškodit mého klienta. Je mi to už opravdu trapné," obořil se na soud při svém závěrečním návrhu Burša. Podle něj nebyly provedené důkazy, ač jich byla celá řada, zcela průkazné a ani jeden není bez zásadních vad.

Poukázal například na to, že u znaleckých posudků dál přetrvávají pochybnosti o jejich hodnověrnosti. „Znalci nejsou oprávnění hodnotit důkazy. Velmi mě překvapilo, že když jsme jednu znaleckou výpověď napadli s tím, že její závěry neodpovídají výsledku vyšetření, znalec se v soudní síni pak vyjádřil v tom duchu, že pro něho je při posuzování rozhodující, co se dočetl ve spisech," uvedl Burša.

Podle něj je takový postup nestandardní. Jako nestandardní označil Burša i samotný způsob vyšetření. „Kdo to kdy viděl, aby sexuologický posudek vypracovával člověk, který k tomu není předurčen, nebyl to totiž lékař. Zarážející je i fakt, že mého klienta vozili na toto vyšetření až do Havlíčkova Brodu. Proč ho nedovezli do Hradce, kde je řada fundovaných odborníků?" uvedl Burša s tím, že zarážející je i práce policie a jejích přepisů chlapcovy výpovědi.

„V ní chlapec  nikdy neřekl, že by ho jeho otec nějak zneužíval. Když mu vyšetřovatelé tuto otázku položili třikrát během několika minut, znechuceně odhodil hračku a řekl, že nikdy nic takového netvrdil. Při dotazu na sexuální hry doslova uvedl: Ty hry jsem vymýšlel já a tatínek dělal jen to, co jsem chtěl," uzavřel Vít Burša obhajovací řeč a dodal, že pro svého klienta kvůli důvodným pochybnostem požaduje zproštění obvinění.

Žádosti však soud nakonec nevyhověl a muže poslal do vězení na tři roky.

Podle všeho to však není konečný verdikt v celé kauze, Jan E. se totiž i proti nynějšímu rozsudku přímo v soudní síni odvolal.