Vrchní soud v Praze však případ vrátil do Hradce a obžalovaní si napodruhé polepšili, u jednoho z nich dokonce soud od potrestání upustil. Původně jim  hrozily tresty ve výši až osmi a 12 let vězení .

Státní zástupce sedm mužů a jednu ženu vinil, že se v letech 1997 až 2011 spolupodíleli na provozování erotického nočního klubu Crocus v Pardubicích, a za tuto dobu získali více než 40 milionů korun. Trojice z nich budovu, v níž klub sídlil, vlastnila, další lidé ze skupiny pracovali jako ostraha nebo za barem.

Na gang kuplířů přišli policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Policisté uvedli, že od vzniku klubu až do zatčení obžalovaných se v podniku mohly vystřídat desítky mladých žen ve věku od 18 do 35 let. Podle obžaloby dívky dostávaly pouze polovinu výdělku, zbytek si obžalovaní ponechali a rozdělili. Ve dvou případech měly být dívky k prostituci dokonce nuceny násilím.

„Každý týden v klubu poskytovalo své služby průměrně šest žen. Jejich výdělky byly různé. Byla mezi nimi i žena, která za takřka 15 let vydělala svým zaměstnavatelům šest milionů korun. Jinak se výdělky pohybovaly od deseti do tří set tisíc korun" řekl státní zástupce Milan Šimek.

Většina obžalovaných vinu odmítla.  Třeba spolumajitel objektu, ve kterém klub fungoval, Martin Coufal řekl, že objekt pronajali dalším nájemcům, kteří v něm provozovali noční bar a ubytování.

„Nesouhlasím s tím, že by se tam měly točit takové peníze. Nevěřím tomu, že by tam mohl někdo být držený násilím," řekl Coufal, který tvrdil, že většina jeho příjmů pocházela z provozování stanice technické kontroly.

Soud však vzal za prokázané, že Marian Kašpar, Martin Coufal a Václav Meskář jako „vedení podniku inkasovali každý v průměru měsíčně od 60 tisíc do 70 tisíc korun čistého, čímž každý z nich získal neoprávněný majetkový prospěch celkem převyšující 10 milionů korun".  Petr Imlauf, Tomáš Kotek si přišli nejméně na 2,4 milionu a Tomáš Zemánek na 270 tisíc korun. Finanční prospěch měla i obžalovaná Jana Králová. Vedle kuplířství soud některé z mužů odsoudil také za výtržnictví a ublížení na zdraví.

Většina obžalovaných půjde do věznice s dozorem, dvěma byl trest podmíněně odložen. U Ladislava Čadského soud od potrestání upustil, protože   spáchání činu litoval a soud uvěřil jeho snaze o nápravu.

Soud obžalovaným také uložil propadnutí aut, počítačů, telefonů, střelných zbraní či peněz. Státní zástupce a většina obžalovaných si ponechali lhůtu k podání odvolání, Čadský se práva na odvolání vzdal.