Pro dvacetiletého mladíka z Trutnova, studenta střední školy v Hořicích, to byl poslední den před náhradním termínem maturitní zkoušky. Od rána se doma pilně učil, aby mohl večer v klidu odjet autobusem do Hořic.

Hned jak vystoupil na hořickém nádraží, odešel do místní restaurace, kde si dal pár piv. I když měl v plánu noc strávit na internátu, nakonec bylo vše jinak. Místo, aby šel do postele, odjel autobusem za svým známým do Miletína. Chvíli bloudil po náměstí, a když kamarád nepřišel, dostal hrozný vztek. Byla mu zima, neměl peníze a k tomu všemu ho druhý den čekala zkouška z dospělosti.

Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se vydat na cestu zpět pěšky. Daleko však nedošel. Za Miletínem spadl do příkopu, a jak tak ležel ve sněhu, přemýšlel co udělá. Najednou ho napadla spásná myšlenka. Na mobilním telefonu vyťukal číslo 112 a operátorce sdělil, že se stal obětí loupežného přepadení.

Na místo okamžitě vyjeli policisté, kterým vylíčil, jak k celé události došlo. Vymyslel si, že cestou do Hořic stopl osobní vozidlo, do kterého nastoupil. Řidič však po chvíli zastavil a požadoval po něm peníze. Na důraz svých slov ho udeřil pěstí do obličeje, břicha a přitom mu vzal tři stovky.

Nutno podotknout, že se policistům jeho výpověď od samého počátku nezdála. A jejich pochybnosti se také potvrdily. Stačilo 11 dní a z údajné oběti se rázem vyklubal „sedmihlář“. Možná si ani neuvědomil, co svým oznámením způsobí. Policisté nejenže prověřovali jeho smyšlenou výpověď, ale navíc úplně zbytečně vyslýchali desítky osob.

Na svoji obhajobu mladý muž pouze uvedl, že měl strach z maturity a doufal, že komise přihlédne při hodnocení jeho znalostí k tomuto nepříjemnému zážitku a maturitní zkouškou složí.

Vzhledem k tomu, že k žádnému loupežnému přepadení nedošlo a jemu samotnému za smyšlené oznámení nic nehrozí, byla věc v těchto dne dle trestního řádu odložena. (PČR)