Nic takového se však nestalo a tak se podnikatel nemusel dívat do tváří lidí, kterým měl „odcizit“ 40 milionů korun.

Napálení drobní investoři, kteří projekt zachránili (v předloňské veřejné dražbě nedokončený bytový komplex za 36 milionů sami vydražili), si, přes svoji nepřítomnost v soudní síni, však na Mareše čas udělali a se svými pocity se svěřili Deníku. Někteří reagovali na fakt, že jsme v článku „Nedostavěné byty v Pardubicích bude řešit soud“, napsali, že ztráta poškozených díky této akci, která by se dala nazvat jako „Majitelé sobě“, nakonec dosáhla „jen“ několik set tisíc korun.

„Přišel jsem takřka o dva miliony“

Jedním z nich byl Jindřich Kutil, který nám mimo jiné napsal: „Za tento článek děkuji. Mám ovšem jednu připomínku: bytové družstvo Milheimova zde bylo prezentováno způsobem, který vyvolává dojem, že jeho členy jsou všichni poškození, tedy byty původně kupující občané. Není to problém jen tohoto článku, ale prakticky všech, kde je výše zmíněné družstvo jmenováno. Členů družstva je sice nadpoloviční většina (tuším, že přibližně 39), ale zdaleka ne všichni poškození. Já sám patřím také mezi podvedené klienty. Firmě Kvalt jsem zaplatil dva a čtvrt milionu korun. Prakticky celou částku jsem uhradil z hypotéky, kterou jsem si za tímto účelem pořídil. Když byla na firmu Kvalt vyhlášena exekuce a část kolegů podvedených založila bytové družstvo, byl jsem původně (pro výši své pohledávky) také přizván, ale z finančních důvodů jsem se připojit nemohl. Na vstupní poplatek bych si ještě u příbuzných snad půjčit dokázal, ale na jakékoliv další doplácení (které je rozhodně nemalé) bych už peníze zaručeně nesehnal. Po dražbě, ve které si bytové družstvo celý komplex koupilo a díky tomu, že ostatní zájemci se dražby nezúčastnili (stavba se tedy prodala za vyvolávací cenu), jsem dostal zpátky vyrovnání ve výši cca 300 tisíc korun. Pokud tedy družstevníci prodělali – jak jste napsali – „jen“ statisíce, já jsem přišel o 1,9 milionu korun. Osobně se průběhem dražby cítím poškozen, protože rozhodnutí dalších zájemců o stavbu se dražby nezúčastnit sice družstvu pomohlo, ale ostatní věřitelé na tom tratili. Prodejní cena se mohla vyšplhat mnohem výše a i vyrovnání by potom bylo vyšší. Neberte, prosím, tento text jako kritiku či vyjádření nespokojenosti s vaší prací, ale jako spravedlivé rozhořčení nad situací, do které jsme se – ne vlastní vinou (neboť my jsme svoji část úmluvy dodrželi) – dostali,“ napsal Jindřich Kutil.

„Mareš komplikuje život mnoha lidem“

Dalším z mnoha, kterým podnikatel Mareš obrátil jejich životy naruby byl i Milan Mudruňka, který ve svém dopise uvedl: „Děkuji vašim novinám, že věnují svoji pozornost kauze Byty v Milheimově ulici. Bohužel, asi vám – ani kolegům z jiných novin – není známa podstatná věc. Bytovým družstvem vyřešilo se ztrátou řádově ve stotisících svoji situaci 39 klientů. Zbylých 29 klientů, kteří z mnoha důvodů do družstva nevstoupili, skončilo s většími či menšími ztrátami a nikde se o tom nehovoří. Příklad za všechny: pan Mareš nezodpovědným a riskantním podnikáním připravil mého zetě o 1,9 milionu korun + úroky z hypotéky. Práci, kterou v této kauze odvedla policie a jak je věc dále justičně řešena, nekomentuji. Vše nasvědčuje tomu, že pan „podnikatel“ odejde od soudu čistý. Že přinejmenším zásadním způsobem zkomplikoval život nevinným lidem, si asi Mareš vůbec nepřipouští. A spravedlnost – alespoň dle mého selského rozumu – smutně pláče!“

„Nic nezákonného jsem neudělal“

Mareš před soudem vypověděl, že se cítí nevinen.

„Nic nezákonného jsem neudělal. Banka nám čtyři měsíce neposlala peníze z úvěru a neměli jsme jak zaplatit dodavatele. Tak jsem převedl čtyřicet milionů s tím, že je vyplatím. Nakonec bylo potřeba jen osm. Zbytek jsem vrátil na účet. Dispoziční právo jsem měl,“ řekl u soudu Mareš.

Obžaloba s ním však nesouhlasí: „V době transakce mu byla známa nepříznivá finanční situace firmy Kvalt a to, že finance nebyly použity na dostavbu bytového komplexu,“ píše se v obžalobě.