'Zkáza přišla bleskově,' naříká muž z vyplaveného Bydžova

Stál na zahradě, na šikmé ploše, která se svažuje směrem k hnusné kalné vodě. K hnědému moři, které tady nemá co dělat. Díval se na sousedovu chatu, minimálně do výše jednoho metru schovanou v rozvodněné Cidlině, říčce, která protéká také jeho městem, Novým Bydžovem.

I ten byl na začátku týdne na šikmé ploše…

„Tohle jsme tady nezažili od šedesátých let," říká Jan Ottmanský, muž z bydžovské čtvrti Metličany.

Je pondělí, tedy den, kdy je situace v městě na Královéhradecku jednoznačně nejhorší. Cidlina, jindy mírná, se rozvodnila do rozměrů, které místní nepamatují.

A to během pouhých pár minut.

V neděli šel Jan Ottmanský spát naprosto v klidu, nic nenasvědčovalo tomu, jak se řeka rozlije. „A v pondělí nám řekli, že bude ještě hůř," podotkne. Mluví potichu, ne úplně zlomeně, ale zničeně.

Rozpovídá se hlavně o sousedovi. „Volal mi, ptal se, jak to vypadá a byl na dně. Ani se nedivím," mávne rukou k chatičce rostoucí z vody. „Ale co naděláme…"

Začíná velký úklid, uplavaly desítky knih

Ze stoleté povodně se vzpamatovává Nový Bydžov, vedle podkrkonošského Rudníku a Hostinného jedno z nejpostiženějších míst východních Čech. Voda opadla, ale to nejhorší teprve začíná: zjišťování škod, vysoušení a úklid. Náš snímek je z novobydžovské knihovny, kde velká voda vnikla do sklepa a zničila tam desítky knih. V suterénu stále zbývá několik centimetrů vody, vedle depozitáře v ní plave i vybavení zdejší zkušebny. Hasiči pomáhají vodu odčerpávat.

Vydržel dlouhých 129 let. V pondělí se zřítil

Jaroměř – Komenského most postavili Jaroměřští přes Labe už v roce 1884. Od té doby žil spolu s městem život jeho obyvatel.

Několik generací po jeho železné konstrukci překračovalo řeku, když lidé potřebovali na náměstí, vraceli se v podvečer ze šichty domů nebo chtěli trávit krásné chvíle v parku na druhém břehu. Tlapaly po něm i nožky školáků ze Základní školy Na Ostrově, která leží hned za ním. Sloužil i turistům, kteří mířili po červené turistické značce mezi Kuksem a Hradcem.

To vše až do noci z neděle na pondělí.

Po druhé hodině ranní se ozvala rána, jako kdyby uhodil velký hrom. Praskl mohutný kamenný pilíř, který přitom v minulosti vydržel i mnohem větší povodně. Následně se jedna ze zavěšených bočních železných lávek zřítila do hnědých vln rozvodněné řeky.

„Když to pilíř, který se rozevírá, nevydrží, tak celý most se neudrží a spadne do řeky. Mně připadá jako prasklý zub, jak prasklá stolička," řekl starosta Jiří Klepsa.

Je to zvláštní osud historické památky, neboť právě v den, kdy se zřítila, se měly jeho boční lávky začít opravovat. Byly totiž v nedobrém stavu, a proto byly už předtím uzavřeny.

„Oprava se neměla týkat pilíře. To nás ani nenapadlo, že by mohl skončit tak, jak skončil," dodal starosta Klepsa.

Možná až ráno, když obyvatelé museli na náměstí ujít mnohem delší kus cesty, protože most zůstal zavřený, si uvědomili, jak byl s jejich životem spjat a dobře jim sloužil.

Pak statik rozhodl: most musí celý pryč.

Ještě v pondělí vytáhly bagr a obří jeřáby dva kusy zřícené železné lávky, což přitáhlo zraky mnoha obyvatel.

Odstranit se bude muset postupně i hlavní část mostu, která váží 150 tun.

Povodeň vše odnesla. I budoucnost

Nová Paka – Lenka Linková už v sobotu večer po celodenním dešti sledovala Rokytku s černými obavami, bydlí totiž na jejím břehu. A ráno se naplnil ten nejhorší scénář.

Dravá voda zaplavila dvůr  a nebezpečně stoupala dál. Lenka vzbudila manžela, který stačil odvézt auta, naložit psy a ucpat hlavní dveře. To už přijeli hasiči a vyzvali obyvatele, aby dům opustili. Vyskákali oknem. Nechali tu úplně všechno, nestačili nic zachránit, jen pár věcí, které hodili  do kufru vozu. Živel v domě zlikvidoval všechno, co mu přišlo do cesty. Zůstaly po něm jen nánosy bahna.

Linkovi se vrátili druhý den ráno. Nad spouští se jim chtělo brečet. „Vzala jsem si na úklid dovolenou, manželovi dali neplacené volno, pomáhají nám kamarádi. Horší je, že dům má  popraskané zdi, a tak ho musí prohlédnout statik. Bohužel, nedá se nic dělat," vysvětluje Lenka.

Záhy se ale nad svým osudem rozpláče. „Zbyly mi jen jedny spoďáry, je to hrozné," říká. O budoucnosti zatím nechce vůbec přemýšlet.