Raději zabloudím, než bych nikam nešel nebo nejel.

Beskydy – Valašsko = Vsacko

7. - 8. ledna 2014
Já si vybral jen Vsetínské vrchy na úterý, které jsou kolébkou turistiky. Nejvyšším bodem pohoří je vrchol Vysoká (1024) ležící 4 km od sedla Bumbálka. Oblast patří do povodí Vsetínské Bečvy, která se později vlévá do řeky Moravy. Převládají zde smrkové a smíšené lesy či bučiny.

Horní Vsacko je oblast východně od Vsetína proti proudu řeky Bečvy lemována Vsetínskými vrchy a Javorníky. Je pozoruhodná starými valašskými vesnicemi s dochovanou původní architekturou.

Ve středu to byla naučná stezka Radegast z Pusteven na Radhošť a potom naučná stezka Velký Javorník a Veřovické vrchy. Nejvyšším bodem Beskyd je Lysá hora (1324), kterou jsem viděl ve středu neustále díky dobré viditelnosti. Bylo to každý den 28 náročných kilometrů se značným převýšením.

V úterý už ve 4.17 hodin jsem marně čekal ve vlaku na spolucestujícího Pepu Kužela, který přislíbil účast na plánovaném výletě; možná zaspal anebo byl líný. V Nymburce jsem okamžitě přestoupil na vlak do Kolína, kde už přijížděl mezinárodní rychlík EC směr Žilina. V tomto rychlíku jsem si musel koupit zlevněnou jízdenku IN 50 do Vsetína. Mladá průvodčí mi k ní naúčtovala příplatek 40 Kč a tvrdila, že jsem si jízdenku měl koupit předem v pokladně.

Toto jsem pochopitelně odmítl, načež mi řekla, že pokud nezaplatím, musím v následující stanici, tj. v Pardubicích vystoupit. Zašel jsem proto za vlakvedoucí, které jsem nesprávné jednání průvodčí sdělil a z peněženky jsem vytáhl výpis z přepravního řádu TR 10 a četl: "manipulační přirážka k jízdnému se při odbavení cestujícího s aplikací IN Senior ve vlaku neúčtuje, pokud se přihlásí v rychlíku nebo vlaku vyšší kvality o vystavení jízdenky a ohlásí přestup z osobního nebo spěšného vlaku, do kterého nastoupil v neobsazené stanici". Stanice v Jičíně ve 4 hodiny ráno nebyla obsazena. Vlakvedoucí se za průvodčí omluvila, přirážku jsem neplatil a spokojený jsem cestoval sám v kupé v ležící poloze až do Vsetína, kde jsem v 9 hodin vystoupil. „Zážitek nemusí být příjemný, hlavně aby byl velmi silný".

Nádraží ve Vsetíně.Ve Vsetíně jsem využil necelou hodinovou přestávku k procházce parkem ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, za kterou je renesanční zámek ze 17. století. Poté jsem pokračoval vlakem do Nového Hrozenkova, kde jsem si prohlédl římskokatolický kostel sv. Jana a Pavla a po modré turistické značce začal stoupat kolem dřevěných chalup podél potoka lesem do sedla Pod Vsáckou Tanečnicí. Počasí bylo vcelku příznivé, vysoká oblačnost, bezvětří s teplotou dole 7°C.

Vsetín 2 km – Nový Hrozenkov (456) – Pod Vsáckou Tanečnicí (880) 8.5 km – Tanečnice (900) 9 km – Čarták (803) 14 km – Soláň hřeben (845) 15.5 km – Pod Kotlovou (820) 18.5 km – Horní Bečva (505) 21 km – restaurace Zavadilka 23.5 km – Prostřed. Bečva, směr Suchá 28 km; převýšení 950 m.
Na Tanečnici začal foukat studený vítr a bylo trochu mlhavo. Sestup začal nepříjemně blátivou cestou, po které nebylo možné jít (až 30 cm bláta a vyjeté koleje od těžké těžící techniky dřevařů). Po kilometru se cesta podstatně zlepšila a hřebenovka pokračovala převážně lesem, ale s výhledy napravo na zamlžené Javorníky a vlevo na Beskydy, a daleko vzadu byla vidět i Lysá hora. Na Čartáku byly zbytky umělého sněhu, ale louky spíše zelené jako na jaře.

Po červené turistické značce jsem pokračoval až ke křižovatce cest Pod Kotlovou, kde jsem potkal v protisměru první turisty. Po zelené značce jsem sestoupil rozmáčenou lesní cestou podél potoka do obce Horní Bečva, kde svítilo slunce. Prohlédl jsem si katolický kostel sv. Jana a Pavla a zastavil se v nově opraveném hotelu Valaška, kde za ubytování žádali 370 Kč, což se mi zdálo drahé. A tak jsem pokračoval při zapadajícím slunci k restauraci Zavadilka, kde mi doporučili ubytování v blízkém kempu.

Bohužel nikdo nebyl přítomen, proto jsem pokračoval po silnici už skoro za tmy do osady poblíž Suché, kde byla útulná hospoda. Požádal jsem hospodského, ať mi obstará levné ubytování a já si dal zatím domácí tlačenku a dvě piva Radegast, neboť žízeň po 28 km byla veliká. Setkal jsem se 300 m od hospody s majitelem chatičky, která byla samozřejmě nevytopená. Vzpomněl jsem si na minulý pátek, kde jsem podobnou situaci zažil s přáteli na chalupě Luboše. Zde však majitel zapnul přímotopy i bojler na ohřev teplé vody, a ještě mi ukázal sklípek, kde měl dříví, abych si mohl zatopit v krbových kamnech. Zapomněl jsem však doma zápalky a tak jsem se s čelovkou vrátil do hospody pro zápalky, které však nebyly. Vypůjčil jsem si tedy zapalovač, který jsem poté vrátil.

Tyto krátké procházky byly velice příjemné, neboť bylo jasno, obloha plná hvězd a měsíc svítil; i tak čelovka v hustém lese byla dobrá, zvláště když jsem pokaždé přecházel lávku přes řeku. Zapnul jsem ještě elektrický vařič, ale v tom pojistky nevydržely takový odběr. Začal jsem hledat rozvaděč, což se mi po chvilce podařilo a přímotop vyhříval dále až do rána. V chatě bylo cekem 6 lůžek. Já využil jen moderní sprchový kout s tryskami ze všech stran. V mikrovlnce jsem si ohřál skvělé grilované maso z domova a k tomu popíjel svůj oblíbený Tramín. Místo TV jsem si raději četl z knih, které byly k dispozici, zvláště o Valašsku a jeho historii. Trochu déle mi trvalo, než jsem objevil místo, kde byl signál, odkud lze poslat SMS. Nakonec odešla baterie mobilu a já byl i další den bez spojení. Byl to velmi romantický večer, kdy jsem se nenudil a trochu znavený, ale spokojený jsem ulehl do postele kolem 23. hodiny.

Středa, 8.1. Prostřední Bečva – Pustevny (1018) 8 km – Radegast, socha (1105) 9.5 km - Radhošť (1129) 12 km – Černá hora (885) 14.5 km - sedlo Pindula, též zvané Rožnovské sedlo (552) 17 km – Zadní Javorník (830) 20 km - Malý Javorník (775) 20.5 km – Velký Javorník (905) 22 km – Padolí (550) 25 km – Veřovice (450) 28 km; převýšení 1350 m!

Ilustrační foto.Na sedmou hodinu jsme se domluvili s majitelem, že si přijede pro klíče. Já už po bohaté snídani ještě za šera začal stoupat po silnici bez provozu na Pustevny. Bylo skoro jasno, teplota asi 4°C, občas z mlhy vysvitlo i vycházející slunce a tak pohodlná cesta rychle ubíhala. Byla delší než po turistické značce, ale tu by bylo obtížné za šera hledat. V horních partiích byla trochu mlha, která se postupně rozpouštěla. Před devátou hodinou jsem si prohlížel překrásné historické stavby rekreačního střediska Beskyd. Pustevny jsou dřevěné stavby v lidovém slohu od architekta Dušana Jurkoviče. Nejznámější jsou secesní stavby Libušin a Maměnka vpravo s bohatým dekorem typickým pro Valašsko.

Odtud jsem pokračoval ve stoupání, ale už v husté mlze k soše Radegasta na vrchol bájného Radhoště, kde byly na teploměru u chaty jen 2°C a na nové asfaltové cestě místy zmrzlý sníh a někde i led. Teprve u sousoší Cyrila a Metoděje před dřevěnou kaplí se obloha vyčistila a od té doby jsem stále častěji viděl Lysou horu, nejvyšší místo Beskyd. Kaple je zasvěcena sv. Cyrilu a Metodějovi. Základním materiálem zdí je kámen. Podobu dřevěné kaple mu dává šindelové obložení. Na vrchu kaple je dřevěná věž se zvonicí.

Ilustrační foto.Sestup po sjezdovce na Černou horu a poté lesem do sedla Pindula byl už snadný a stále více jsem potkával turisty v protisměru. Slunce příjemně hřálo do zad, je tu mnoho zelených janovců a tak jsem si cestu moc užíval a často fotil. Zvláště pěkný byl pohled zpět na kapli a vedle stojící vysílač. Z Rožnovského sedla následoval prudký výstup asi o 200 m výše bukovým lesem prozářeným sluncem.

Další pohodlná cesta vedla asi 2 km téměř po rovině nad městem Frenštát pod Radhoštěm. Následovala odbočka vlevo do strmého kopce, spíše „krpálu", kde to velmi klouzalo; bylo to dalších 100 metrů nahoru k Zadnímu Javorníku. Další cesta na Malý Javorník byla už snadná zrovna jako pokračování na Velký Javorník se stálou vyhlídkou na dominantu Beskyd, tj. Lysou horu. Zde jsem kromě mnoha turistů všech věkových kategorií potkal i mladšího cyklistu, který vyjel až k Velkému Javorníku, který je nejvyšším bodem Veřovických vrchů.

Kromě příjemné hospůdky se zde nachází nová 26 m vysoká dřevěná vícepatrová rozhledna s ocelovými kotevními prvky z roku 2013. Na vrcholu mne oslovila dvě děvčata, neboť je zaujaly mé nášivky na bundě z nepálských Annapuren a španělského Santiaga. Loni byly na okruhu kolem Annapuren a plánují poutní cestu do Santiaga. Bohužel jsem jim nemohl věnovat více času, abych stihl vlak domů; vyměnili jsme si alespoň mailové adresy. Seběhl jsem opět bukovým lesem do Padolí a odtud už po pohodlné asfaltové cestě do Veřovic na vlakové nádraží. V protisměru opět kráčelo mnoho turistů, neboť bylo opravdu krásné slunečné počasí. Jedna dvojice sedící na lavičce mne dokonce pozvala na ochutnání jejich domácí slivovice.

Všichni byli velice přátelští a svou vzájemnou sympatii projevují právě tak, že s vámi vypijí kalíšek (i dva) slivovice. Dokonce i do hospody si přinesou lahvičku své slivovice, kterou tam ochutnávají; takové jsou tady zvyky.

Dva dny jsem si užíval Valašska v harmonii s přírodou v duchu maximální svobody; to je má cesta ke štěstí. Nádraží Veřovice.Zde už před víc jak 100 lety Leoš Janáček zkomponoval klavírní skladby „Po zarostlém chodníčku", které jsou založené na moravských lidových melodiích.

Deset minut před odjezdem vlaku jsem stihl doplnit tekutiny Radegastem v kiosku na nádraží a dojíst česnekovou pomazánku. Krátká byla cesta do Valašského Meziříčí, kde jsem měl jen 3 minuty času na přestup do mezinárodního expresu IC Košičan do Prahy. Přistoupil jsem do kupé, kde seděla mladá dívka s počítačem na stolku. Nelíbilo se to však průvodčímu, který mi sdělil, že kupé je vyhrazené pouze pro dámy. To bylo překvapení nejen pro mne, ale i pro dívku, studentku z Košic, která jela na zkoušky do Prahy, kde studuje „cestovní ruch".

K mému překvapení průvodčímu sdělila, že si přeje, abych v kupé zůstal a dělal jí společnost během jízdy. Tímto jsem byl potěšen a otevřel druhou láhev Tramínu určenou původně pro mého spolucestujícího Pepu Kužela, který však včera ráno do vlaku nenastoupil. Naše spojovací téma bylo hlavně cestování, i když já byl jen starý zkušený amatér, ona v oboru vzdělaná, ale mladá, a tak toho ještě moc nestihla. Byla však pěkná a příjemná a připomínala mi Zuzku z Banské Bystrice, která se mnou byla jak v Dolomitech, tak i nedávno v Nepálu. V duchu jsem si říkal: "nejvíce hledáme to, co máme před očima" .

V Pardubicích jsem jen taktak stačil vystoupit a víno bylo skoro vypito. Za chvilku jsem pokračoval přes Hradec Králové domů do Jičína, kam jsem přijel v půl deváté večer.

Velice spokojený jsem se vrátil domů a už plánoval další výlet na Veřovické vrchy, ale až napadne sníh, tzn. na sněžnicích, a bude svítit slunce.

Trasa: ČD Hostašovice – Hodslavice Domoraz (385) na Trojačku (709) – Huštýn (748) – Krátká (757) – Dlouhá (859) – Kamenárka (859) – Velký Javorník (918) a sestup do Veřovic (450), asi 20 km, převýšení 1200 m, túra minimálně na 7 hodin. Kdo se přidá?

Výstup na vrchol končí až úspěšným sestupem, a to se mi dnes podařilo.
V Jičíně 10. 1. 2014     I v a n Pírko
Jitka Press, Jičín
Copyright © Jitka 2014