Ale pozorně jsem pročítal knihy dalšího rodáka – spisovatele Jana Weisse (1892 – 1972), zejména román Přišel z hor (1941).

Rád vzpomínám i na jednu výstavu jičínského malíře a lékaře Jaroslava Volfa (1925 – 2010), kterou zde měl v roce 1999 v Krkonošském muzeu uvedenou pod názvem Skutečnost a sen (30 obrazů). Jilemnice je také rodištěm malířky, grafičky, pedagožky Libuše Vojtkové (4. září 1939). Ale její cesty života ji zavedly daleko, až na Českomoravskou vrchovinu. Přesto bych rád připomněl její jméno i tvorbu, v níž nejednou v podtextu zaznívá vzpomínka i odezva rodného kraje.

Studia

Libuše Vojtková vystudovala nejdříve dvouletou aranžérskou školu v Praze, potom přešla na Školu uměleckých řemesel v Brně, kterou absolvovala v roce 1960. Zde studovala obor malba a grafika. Grafiku hlavně u profesora J. Bruknera. Po absolvování studií nastoupila na umístěnku do podniku Žďas Žďár nad Sázavou, kde pracovala po 19 let jako výtvarnice ve výtvarném oddělení, ve kterém pracovali i akademičtí malíři Miroslav Roštínský a Rostislav Magni.

Později absolvovala doplňkové pedagogické studium na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita) a působila jako pedagožka na středním odborném učilišti ve Žďáru nad Sázavou, kde vedla výtvarné osoby. Absolvovala několik studijních cest (Egypt, Francie, Gruzie, Jugoslávie).

Výstavy

Její první výstavní účast je spjata s výtvarnou skupinou Kontakt, která působila ve Žďáru, potom už ale vystavovala samostatně a na společných výstavách i s jinými autory, zúčastňovala se pořádaných výstavních salonů a výstav horáckých výtvarníků. Od roku 1967 pravidelně vystavovala na výstavách Svazu českých výtvarných umělců v Jihlavě, od roku 1968 v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Její dílo potěšilo i v Praze, Brně, Žamberku, Bystřici nad Pernštejnem a řadě dalších míst, v zahraničí v bulharské Sofii (1979).

Libuše Vojtková je skromnou a přemýšlivou tvůrkyní. V její tvorbě nacházíme krásné monotypy, kresbu, grafiku, malbu. Je inspirována prostředím a krajinou, ve které žije. Je plně soustředěna na pečlivou práci, motivována přírodou  a přírodními prvky – zejména zřetelně v grafice, kde se intenzivně soustřeďuje na konfrontaci černé a bílé plochy, na jejich prolínání v různých časových polohách. Zvlášť zřetelné je to v jejím cyklu nazvaném Krajiny, ale i v další tvorbě.  Vychází hlavně z dotyků vnější a vnitřní skutečnosti, z osobního vztahu a prožitku, které transformuje do výtvarné podoby. Její výtvarný projev má moderní nepopisný ráz, zajímavé kompoziční řešení plochy, transformaci skutečnosti, prožitku, citového vztahu do výsledného výtvarného díla. Jilemnická rodačka nikdy nezapomíná na rodiště, na rodný kraj. Proto alespoň drobnou vzpomínkou připomínám její dílo, i když letos neslaví žádné jubileum. Ale v lidském životě nejsou jen jubilea.

Josef Pavlík