Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno U (dokončení)

Ulrych Petr

Skladatel, textař a zpěvák je rodákem z Hradce Králové, kde spatřil světlo světa 21. února 1944. Sice vystudoval letecké inženýrství na Vojenské akademii Brno, místo světa techniky si ho však přivlastnil svět hudby, kde začal působit profesionálně v roce 1966. Pravidelně vystupuje po boku své sestry Hany. Nejprve sourozenci účinkovali s bigbeatovými kapelami Vulkán a Atlantis. V roce 1974 pak založili skupinu Javory, jež se inspiruje moravským folklórem. Z celé řady významných alb jmenujme  dvě – Nikola Šuhaj Loupežník ze 70. let byl natočen ve spolupráci s jazzovým Orchestrem Gustava Broma, a Příběh z 80. let byl inspirován románem Vladislava Vančury Markéta Lazarová. Kromě časté koncertní činnosti Petr Ulrych skládá filmovou a divadelní muziku.

Univerzity

Hradec Králové: Vysoké školství sahá do roku 1959, kdy byl založen Pedagogický institut, ze kterého se o pět let později stala samostatná Pedagogická fakulta. 1. 7. 1992 vznikla Vysoká škola pedagogická, která byla základem  Univerzity. Ta má ve svém rodném listě rok 2000. Její dnešní podobu tvoří Pedagogická fakulta, Fakulta informatiky a managementu, Filosofická fakulta, Přírodovědecká fakulta a Ústav sociální práce. V bakalářských, magisterských a doktorských studijních oborech je 9000 studentů. Rektorem Univerzity Hradec Králové je Josef Hynek, prorektory Monika Žumárová, Kamil Kuča a Petr Grulich.

Pardubice: Jejím základem byla Vysoká škola chemická (1945), která se později změnila na Vysokou školu chemicko-technologickou (1953). Univerzitní statut získala v roce 1991 – stávající Fakultu chemicko-technologickou doplnila Fakulta územní správy (dnes Fakulta ekonomicko-správní) a přidala se Dopravní fakulta Jana Pernera. Název Univerzita Pardubice je používán od roku 1994. Kromě jmenovaných fakult zde ještě jsou Fakulta elektrotechniky a informatiky, Filosofická fakulta, Fakulta zdravotnických studií a v Litomyšli  Fakulta restaurování a Centrum materiálového výzkumu. V bakalářských, magisterských a doktorských studijních oborech je 10 500 studentů. Rektorem Univerzity Pardubice je Miroslav Ludwig, prorektory Tatiana Molková, Jiří Kulhánek, Karel Rýdl a Jana Kubanová.

Úpa

Nejvýše pramenící česká řeka – její tok začíná v Krkonoších   na Bílé louce poblíž Studniční hory v nadmořské výšce 1432 metrů. Původ jejího jména je spojován s baltským nebo keltským slovem upe, které znamená řeka. Délka jejího toku 78,2 kilometru. Na jejím horním toku jsou Pec pod Sněžkou, Velká Úpa, Svoboda nad Úpou, Trutnov a Úpice. Protéká Babiččiným údolím (je na ní známý Viktorčin splav), pod Ratibořicemi je část vody odváděna umělým přivaděčem k napájení přehradní nádrže Rozkoš. Z České Skalice pokračuje do Jaroměře, kde se v nadmořské výšce 250 metrů vlévá do Labe. Z přítoků přijímá zprava Zelený potok, Javoří potok, Albeřický potok, Černohorský potok, Maršovku a zleva malou Úpu a Olešnici. Na snímku agentury čtk je průtok Úpy Obřím dolem.

Urbánková Naďa

Populární česká zpěvačka se  narodila 30. června 1939 v Nové Pace jako Naděžda Balabánová.  V roce 1957 se stala diplomovanou zdravotní sestrou, ale v tomto oboru pracovala jen dva roky. Po skončení školy se systematicky věnovala zdokonalování pěvecké i herecké profese, což jí bylo bližší.  V roce 1959 debutovala jako herečka v pardubickém divadle. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmu Kdyby tisíc klarinetů a do divadla Semafor, kde mj. vystupovala také s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou, Miloslavem Šimkem, Jiřím Grossmanem a Zuzanou Burianovou. Nejznámějšími hity té doby se staly Drahý můj v duetu s Jiřím Grossmanem a Grossmanovo Závidím. V roce 1969 začala spolupracovat s Country beatem Jiřího Brabce, o tři roky později se stala vítězkou čtenářské ankety Zlatý slavík. Na prvním místě se držela až do roku 1976. V dalších letech spolupracovala s orchestrem Václava Hybše a působila v pražském Hudebním divadle Karlíně.

Po problémech v osobním životě, třech nevydařených manželstvích, krachu v podnikání,  nezdarech v politice se v devadesátých letech vrátila ke zpěvu a veřejnému vystupování. Překonala velké zdravotní problémy a nalezla útočiště a domov v konventu opatství Želiv nedaleko Humpolce. Její dcera Jana Fabiánová (nar. 11. 3. 1979 v Praze) je rovněž zpěvačkou.

Ústecký desetiboj

Nejstarší závod svého druhu v České republice pořádají atleti v Ústí nad Orlicí od roku 1945, objevilo se v něm téměř 700 atletů. Koná se vždy na začátku měsíce října. Loňský sedmdesátý ročník byl zároveň krajským přeborem Pardubického kraje mužů, žen, starších žáků a starších žákyň. V osmi kategoriích se představilo 58 závodníků z osmnácti oddílů. Hlavní kategorii vyhrál Radoš Rykl ze Sokola Hradec Králové, který získal 6028 bodů. Rekord závodu drží Pavel Baar z Litomyšle, který v roce 2008 dosáhl výkonu 7310 bodů.

Písmeno V

Vaclík Vladimír, PhDr.

Rodák z Křivoklátu (10. ledna 1925) byl významným etnografem, a betlémářem, publicistou a novinářem. Po maturitě na rakovnickém gymnáziu byl nasazen na nucené práce v Německu. Po osvobození vystudoval etnografii a bohemistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1950 získal titul PhDr. Začal učit češtinu a později byl v Hradci Králové krajským zpravodajem deníku Svobodné slovo. V době normalizace byl dělníkem v Ingstavu, pak se živil jako komunální fotograf.

Díky odbornému zájmu jeho manželky Marie se mohl tajně uplatnit jako její spolupracovník v proměně malého provinčního muzea v Třebechovicích pod Orebem ve specializované muzeum betlémů. Začátkem osmdesátých let využil relativního zmírnění ateistického tlaku režimu a začal své teoretické poznatky o betlémech doplňovat terénním výzkumem. Poznatky tehdy zpracoval ve třech publikacích a v řadě odborných článků. Po listopadu 1989 založil celostátní betlémářskou organizaci – České sdružení přátel betlémů (ČSPB) a stal se jejím předsedou. Po smrti své manželky v roce 1991 řídil Vaclík třebechovické muzeum betlémů. V roce 2001 byl zvolen v Pamploně prezidentem celosvětové betlémářské organizace Universalis Foederatio Praesepistica. Jeho zásluhou se  v Hradci Králové uskutečnil světový kongres této organizace (2004) a tři významné mezinárodní výstavy betlémů. Město Hradec Králové ho ocenilo prestižní cenou Hradecká múza (1994) a Královéhradecký kraj za přínos v oblasti lidové kultury cenou Zlatý kolovrat (2004). Vladimír Vaclík zemřel 30. března 2013.

Vágner Josef, Ing.

Do života lesníka, zoologa a spisovatele osudově zasáhla Afrika a zoologická zahrada ve Dvoře Králové n, L, Zoo, kterou vedl v letech 1963 až 1984, dosáhla pod jeho vedením mimořádného rozvoje. Zahradu podstatně rozšířil a založil v ní v Čechách ojedinělé safari, které se dodnes specializuje na africkou zvířenu. Neúnavný popularizátor africké přírody a vychoval s manželkou Zdeňkou pět dětí.

Vágner uspořádal sedm velkých a dvě malé expedice do afrických zemí, kde se svými spolupracovníky odchytil více než 3000 zvířat, z nichž po pečlivém výběru dovezl do Československa téměř dva tisíce kusů.

Ačkoliv rodák z podkrkonošské Ždírnice, narozený 26. května 1928, původně vystudoval lesnickou fakultu na ČVUT, po absolvování několika afrických expedic se z něj brzy stal světově uznávaný odborník na tropickou zoologii. V osmdesátých letech otevřeně upozorňoval na devastaci světové přírody.

Vydal řadu knih, které byly přeloženy do sedmi jazyků – na mezinárodním veletrhu v Lipsku v roce 1979 získalo jeho Safari pod Kilimandžárem ocenění Zlatá kniha. Domluvil se rusky, německy, anglicky, francouzsky a svahilsky. Od roku 1984 byl v invalidním důchodu – ze svých afrických výprav si přivezl řadu nemocí, trpěl záchvaty malárie. Po pádu komunistického režimu v listopadu roku 1989 se stal načas mluvčím Občanského fóra v Hradci Králové, kde uplatnil své řečnické nadání.

Milovník dobrého moravského vína, houslové muziky a ctitel obrazů Zdeňka Buriana zemřel 6. května 2000.

Váchal Josef

Malíř, grafik, spisovatel a básník se narodil 23. září 1884 v Milavči u Domažlic a zemřel 10. května 1969 ve Studeňanech u Jičína.

V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval  v Bělé pod Bezdězem, o tři roky později začal studovat malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, a následně  se na soukromé škole věnoval grafice. V ní se snažil hledat a formovat originální postupy. Josef Váchal vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do nich četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.

Po nástupu komunistického režimu se však postupně dostával do izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchalův život v zapomnění nezvrátila ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968, kdy byl oceněn titulem národní umělec.  Rozsah a význam jeho díla mohl být znovuobjeven až po roce 1989. V roce 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od Váchala.

V roce 2008 byla jeho kniha Šumava umírající a romantická nejdráže prodanou bibliofilií na českých dražbách. Téměř dvacetikilové dílo, které Váchal napsal, namaloval a vytiskl v 11 vyhotoveních během pouhých tří let (1928-1931) se prodalo za 3,12 milionu korun. Letos v květnu pak Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel za 1,625 milionu korun.

Vachek Emil

Novinář, spisovatel a dramatik byl rodákem z Hradce Králové (2. února 1889).  Jeho studium na reálce, kde redigoval nejdříve třídní časopis a později časopis Revue nejmladších (přispíval do něj i Karel Čapek!), přerušil spor s katechetou a proto přešel na obchodní akademii. Poté, co se rodina přestěhovala do Prahy přešel na obchodní školu, kterou však rovněž nedokončil a začal se živit jako novinář. V roce 1911 se stal redaktorem Práva lidu a později i jiných časopisů např. Nové svobody (1927-1929). Ve 30. letech působil ve vedení nakladatelství Evropský literární klub a byl literárním ředitelem nakladatelství Sfinx. Později pracoval jako volný spisovatel. Spolu s Eduardem Fikerem je považován za zakladatele české detektivky, vytvořil postavu detektiva Klubíčka (romány Tajemství obrazárny, Muž a stín, Zlá minuta, Černá hvězda, Devatenáct klavírů atd.). Z jeho další tvorby připomeňme romány Pán světa (1925) a Bidýlko (1927) a desetidílný dokumentární cyklus Německá válka (1945-1947).

S motivy Hradce Králové se setkáváme ve Vachkových  románech Sup (1920), Až se ucho utrhne (1940) a Student Kosman (1940), v detektivce Beraní dvůr (1964), povídce Ostromíři (1948) a divadelní hře Benedek (1936). V roce 1960 pak vznikla kniha Vzpomínky na starý Hradec.  Emil Vachek (foto: archiv čtk) zemřel 1. května 1964 v Praze.

Valčík Josef

Účastnil se největšího činu domácího odboje za druhé světové války. Svým kolegům Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi dal 27. května 1942 v zatáčce v Kobylisích znamení o příjezdu automobilu „kata českého národa", zastupujícího říšského protektora a jednoho ze spoluautorů holokaustu Reinharda Heydricha. Heydrich byl při výbuchu zraněn a 4. června 1942 zemřel. Valčík, zahynul spolu s dalšími sedmi parašutisty 18. června 1942 v kostele v Resslově ulici v Praze.

Rodák z vesnice Smolina u Valašských Klobouk (2. listopadu 1914) se vyučil koželuhem a ve 30. letech pracoval v Otrokovicích a ve Zlíně v Baťových závodech. Po okupaci Čech a Moravy utekl v srpnu 1939 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt do Francie. V červenci 1940 přijel do Anglie, kde se v roce 1941 přihlásil k plnění úkolů v okupovaném Československu. V říjnu 1941 byl vybrán do výsadku Silver A (jeho kolegy byli velitel skupiny nadporučík Alfréd Bartoš a telegrafista, svobodník Jiří Potůček), jejímž hlavním úkolem bylo udržování spojení s Anglií a předávání důležitých zpráv o dění v protektorátu prostřednictvím vysílačky (krycí jméno Libuše). Po několika nezdařených pokusech byl výsadek proveden společně s účastníky skupin Anthropoid a Silver B v noci z 28. na 29. prosince 1941. Z důvodu navigační chyby nebyl výsadek proveden u Heřmanova Městce ale u Senic nedaleko Poděbrad.

Rotmistru Valčíkovi se podařilo ukrýt vysílačku v lomu Hluboká u Ležáků, odkud v lednu 1942 navázal spojení s Londýnem. Pak působil s falešnými dokumenty jako číšník v Pardubicích, krátce se objevil ve svém rodišti na Valašsku a pak v Praze navázal kontakty s Gabčíkem a Kubišem.