Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno T (pokračování)

Trosky

Známou dominantu Českého ráje tvoří zřícenina hradu, s jehož výstavbou se začalo koncem roku 1380. O způsobu stavby rozhodly vlastnosti terénu. Mezi dvěma čedičovými homolemi byl založen vnitřní hrad a na obou nepřístupných vrcholech  postaveny věže. Na nižší, zavalitější (relativní výška 47 metrů), nazývané „Baba" se zvedala nižší, pětiboká věž. Na východní, štíhlejší homoli (relativní výška 57 metrů), která se nazývá „Panna", se tyčila vysoká, obdélná věž.

Hrad odolával snahám o jeho dobytí až do roku 1469, kdy se to podařilo královskému vojsku. Poté se stal už jen střediskem hospodářské správy a několikrát ještě změnil majitele. Ještě za třicetileté války hrad stál, i když už opuštěný a zpustlý. Zapomenutou zříceninu objevil teprve až pozdní romantismus 19. století, kdy se Trosky staly inspirací malířů i básníků.

V roce 1821 prodali Valdštejnové Trosky Janu Lexovi z Ahrentalu. Jeho syn Alois začal v roce 1841 stavět točité schodiště, jímž chtěl zpřístupnit vrchol Panny a tak využít vyhlídky do dalekého okolí. V roce 1843 však zemřel a stavba zůstala nedokončena.

V roce 1925 přešel hrad do vlastnictví státu. O první větší opravy se ve třicátých letech minulého století zasloužil Klub českých turistů. Ke skutečně odborným a rozsáhlým zabezpečovacím pracím a údržbě hradu došlo až v několika posledních desetiletích za správy hradu Státním památkovým ústavem v Pardubicích. Opravy spočívaly hlavně ve statickém zabezpečení skalního masívu, vlastních hradeb a zbytků hradních paláců. Součástí těchto prací byl samozřejmě i archeologický průzkum. V letech 1997-1998. byly učiněny nálezy z mladší doby železné a mladší doby bronzové. Významným nálezem je část pícky, vytesané do čedičového podloží, dokládající lití bronzu s formou na odlévání bronzové sekerky s tulejkou. Jedná se o první archeologický nález „lití na ztracenou formu" z mladší doby bronzové v Čechách. Podobnou pečeť vyjímečnosti s sebou nese i nález a odkrytí středověké tavící pece pod věží Baba. Pozůstatek byl zakonzervován a je dalším exponátem hradu.

Další etapa oprav a rekonstrukcí se uzavřela v letech 1999-2000, kdy vzniklo impozantní schodiště na Babu – slavnostně bylo zpřístupněno 26. května 2000. Trosky patří k nejnavštěvovanějším hradům u nás, prohlídky jsou však bez průvodce.

Trubačova lávka

Nejatraktivnější součást tradičních Dnů Labe, které se konají vždy v červnu v Hradci Králové. Na Eliščině a Smetanově nábřeží i náplavkách je dva dny velice zajímavý program. Už podeváté se letos soutěžilo v přeběhu osmačtyřicetimetrové lávky, kterou tvoří polystyrénové desky spojující pravý a levý břeh Labe. Úspěšnost přeběhů není veliká, každý přihlášený má jen jeden pokus bez tréninku, většina pokusů proto končí pádem do vody. Rekordní časy mají hodnotu kolem 15 sekund. Letošní novinkou byl nuda-přeběh – v nočních hodinách se za velkého zájmu veřejnosti pokoušeli dostat z jednoho břehu na druhý odvážlivci bez oblečení.

Trunec Václav

V létě nenápadný rodinný dům u kostela, v zimě a zejména v době adventu a Vánoc cíl tisíců lidí z celé republiky i ze zahraničí. To je dům Václava Trunce z Chotovic u Litomyšle. V roce 2012 se dokonce dostal do České knihy rekordů a kuriozit. A důvod? Každý rok září jeho dům a zahrada tisíci žárovek. Zhlédl se totiž v amerických filmech a ze začátku malá výzdoba oken blikačkami přerostla ve velký koníček. Začíná zdobit dům už v říjnu a rozsvěcuje ho každý den od první adventní neděle až do Tří králů. Dům Václava Trunce je o Vánocích nejosvícenějším domem v Česku. S výzdobou začal před patnácti lety. Vloni natahal na zahradě  a na domě osmnáct kilometrů kabelů. Zdobí také plot, zdi domu, okapy, komíny, stodolu i altán a přidává dekorace – jesličky, koně, sněhuláka… O minulých Vánocích ozářilo dům Václava Trunce 15 000 LED diod a více než 15 000 klasických žároviček.

Trutnoff Open Air

Nejstarší hudební přehlídka svého druhu v zemi,  jejíž předchůdcem byly ilegální koncerty ve Starých Bukách (1984) a Hradci Králové (1986), které vždy překazila Státní bezpečnost.  V roce 1986 představitelé undergroundu  Martin Věchet a František „Čuňas" Stárek připravili rockový festival na soukromém pozemku ve Volanově u Trutnova. Jejich snahu opět překazili příslušníci StB, kteří pozemek postříkali močůvkou, od domu nechali odpojit elektřinu a organizátory zatkli. První oficiální a povolený  ročník, kterému se začalo říkat Východočeský Woodstock,  byl v roce 1990 v Trutnově na Bojišti a jeho hostem byl tehdejší prezident Václav Havel (v roce 2007 byl jmenován náčelníkem  festivalu).  V roce 1991 se festival neuskutečnil  a jeho nepřetržitá série  odstartovala v roce 1992. Koná se vždy třetí víkend v srpnu a od roku 1993 na něm hrají i zahraniční hosté – učinkovali zde např. Faith No More, The Wailers, Iggy Pop, Motörhead, v loňském roce Patti Smith.

Festivalové dny mají mimořádnou atmosféru a zajímavou dramaturgii. Potkali se zde jak interpreti spjatí s undergroundem (např. Plastic People of the Universe, Garáž, Visací zámek, Jiří Schmitzer a celá řada dalších), tak i přestavitelé popu (např. Banjo Band Ivana Mládka, Jaroslav Uhlíř, Marta Kubišová, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Jiří Suchý, Eva Pilarová), hrály zde Havelkovy Melody Makers a zpíval dětský sbor Bambini di Praga. Součástí jsou prezentace nevládních neziskových skupin, besedy a workshopy, katolická i evangelická bohoslužba. Dvakrát  byl hostem festivalu nedávno zemřelý představitel filmového Vinnetoua, francouzský herec Pierre Brice (2008, 2013).

Od roku 1995 je každý ročník věnován někomu či něčemu – v minulosti třeba Karlu Krylovi a ekologickým iniciativám. V loňském roce masakru Indiánů u Sand Creeku a ideálům 17. listopadu 1989 a letos svobodě Ukrajiny, obětem holocaustu a náboženské toleranci.

Tuček Ivan

Jeden z nejúspěšnějších leteckých akrobatů na světě, narodil se 19. listopadu 1942 v Praze. Začínal s plachtařinou, poté přešel v Hradci Králové k motorovému létání a akrobacii.

Proslavil se zejména ziskem titulu mistra světa v roce 1978, kdy se šampionát v letecké akrobacii konal na letišti v Hosíně u Českých Budějovic. Bylo to podruhé v historii, kdy tento prestižní titul získal Čech – primát patřil Ladislavu Bezákovi, který to dokázal v roce 1960.

Tuček patřil v 80. létech mezi absolutní světovou špičku (měl navíc stříbro z ME ve francouzském městě Chateauroux v roce 1977 a bronz z MS v Kyjevě v roce 1976). Všechny medailové úspěchy dosáhl na stroji Zlín Z 50-L s registrací OK-IRF, který je ve sbírkách Národního technického muzea. Po ukončení aktivní sportovní kariéry se stal krátce trenérem reprezentace, poté nastoupil k Slov-Airu jako práškovací pilot. V roce 1993 založil spolu se synem Danielem v Hradci Králové leteckou školu, kde působil jako šéfinstruktor. Za celou kariéru nalétal asi 9000 hodin a neměl žádnou vážnější nehodu. Přesto zahynul tragicky: 25. srpna 1999 se mu při zkušebním letu v jednomotorovém letadle typu Zlin Z-142poblíž rakouské vesnice Hirt při letu ve výšce asi 200 metrů po technické závadě náhle sklopilo křídlo a letoun se zřítil k zemi.

Turínské plátno

V kapli Chrámu svatého Jana Křtitele v Turíně je od roku 1578 uložena posvátná relikvie, o níž se zejména v katolické církvi traduje, že je plátnem, do něhož bylo zahaleno tělo Ježíše Krista, krátce poté co jej z sňali z kříže. Lněný rubáš je dlouhý 436 centimetrů a široký 110 centimetrů a na něm je pouhým okem viditelný obrys mužské postavy o výšce přibližně180 cm z přední a zadní strany. Věřící tvrdí, že na záhadné látce je otisk Kristova těla a krev z ran, které utržil při bičování, mučení a ukřižování. Symetrické vzory, které vypadají jako ornamenty vznikly poškozením při požáru. Dodnes nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem otisk těla na plátně vznikl. Unikátní kopii Turínského plátna nalezli v lednu 1999 v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově. Byla uložena v dřevěné schránce asi metr pod ochozem kostela za zlaceným štukovým věncem s nápisem Sancta Sindon. U plátna byla přiložena průvodní listina, s informací, že plátno daroval v roce 1651 turínský arcibiskup Julius Caesar Bergiria opatu u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Matoušovi Ferdinandovi Sobkovi z Bílenberka. Ten ji za svého života daroval broumovskému klášteru.

V dokumentu je dále uvedeno, že kopie byla při slavnostní ceremonii dotýkána s originálem a uvádí slavné účastníky obřadu a jména osob, které plátno do Čech dovezly. Obraz je namalován čtyřmi odstíny přírodní hnědavé barvy a mezi přední a zadní částí otisku je zřetelný nápis „Extractum ab originali" – Vytaženo z originálu. Na světě se nachází asi čtyřicet historických kopií, broumovská však patří k nejzdařilejším a je jedinou ve střední Evropě. Byla zařazena na seznam kulturních památek České republiky.

Kopie turínského plátna je k vidění v bývalé jídelně  (refektáři) benediktinského kláštera v Broumově v rámci pravidelných prohlídek.

Turov

Vrch s nadmořskou výškou 602 m na sever od Hronova na území Chráněné krajinné oblasti Broumovsko je též nazýván Blaníkem Jiráskova kraje. Traduje se, že v něm spí čeští rytíři a až Čechům bude nejhůře, vyjedou v čele se sv. Václavem národu na pomoc.

V hoře se prý ukrývají poklady hlídané skřítky a otevírající se jen dvakrát do roka – na Svatého Václava nebo na Velikonoční pátek. V těchto dnech se vydává na projížďku i Svatováclavské vojsko. V lesích se pak ozývá dusot koňských kopyt a řinčení zbraní. Na vrchu se také  prý v dávných dobách popásali divocí tuři. Lovci, kteří je naháněli, našli jejich mládě a vzali jej domů. Mládě však volalo tak zoufale, že rodiče malého tura sešli za ním do údolí, zpět na kopec se už nevrátili a postupně zdomácněli. Proto se podle pověstí hora nazývá Turov a vesnice na jejím úpatí podle jména vůdce lovců Rokyty – Rokytník.

V roce 1913 koupila část území na vrcholu hory TJ Sokol a postavila zde z dobročinných sbírek dřevěnou turistickou útulnu. K hoře Turov se vztahuje i několik děl Aloise Jiráska, který si toto místo velmi oblíbil, proto byla po něm útulna pojmenována.  Dřevěná bouda však v roce 1935 vyhořela a na jejím místě byla postavena nová zděná chata. Postupně zde bylo vybudováno rekreační zařízení s několika sportovišti, chatkovým táborem, lyžařským vlekem a minigolfovým hřištěm. Celý areál je však už několik let opuštěný a zdevastovaný.

Na úbočí hory byl v květnu 1938 vybudován pěchotní srub T-S 19 Turov, který měl sloužit k zastavení postupu nepřítele přes Jestřebí hory. Od roku 2009 je objekt rekonstruován a příležitostně zpřístupněn veřejnosti.

Tyflocentrum

Obecně prospěšná společnost, která má za cíl pomáhat nevidomým a slabozrakým občanům, dosáhnout jejich maximální samostatnosti a zvýšit kvalitu života. Poskytuje jim informace, psychologickou podporu, odbornou i praktickou pomoc při řešení konkrétních problémů, zejména při zvládání obtížných životních situací. Zajišťuje návaznost služeb sociální intervence pro občany se zrakovým a jiným postižením, spolupráci s pracovišti zaměřenými na základní rehabilitaci, rekvalifikaci a další speciální služby. Integrací nevidomých a slabozrakých lidí chce minimalizovat psychologické, zdravotní, sociální a ekonomické důsledky zrakového postižení. Na území východních Čech působí centra s krajskou působností v Hradci Králové od října roku 2002 a v Pardubicích od září roku 2003.

Tyfloservis

Na území celé republiky zajišťuje od roku 1991 terénní a ambulantní rehabilitaci nevidomých a slabozrakých. Dnešní obecně prospěšná společnost působí i v Královéhradeckém a Pardubickém kraji – má sídlo v Hradci Králové v ulici Milady Horákové. V Pardubicích nabízí konzultační hodiny v Centru pro zdravotně postižené a seniory v Bělehradské ulici. Tyfloservis vyvíjí i další aktivity jako nácvikové programy pro veřejnost, testování  pomůcek, osvětové akce, účastní se veletrhů a soutěží. Zároveň pořádá přednášky, kurzy čtení a psaní Braillova písma, prostorové orientace, sebeoobsluhy, psaní na kancelářském stroji, Poskytuje i konzultace např. k odstraňování architektonických bariér, k obsluze kompenzačních pomůcek, podílí se na organizování celonárodní sbírky Bílá pastelka.

Tyl Josef Kajetán

Zakladatel moderního českého divadla, tvůrce národní hymny, prozaik a novinář se narodil 11. července 1856 v Kutné Hoře. Tylův otec byl krejčím a hudebníkem u vojska. V roce 1822 začal studovat na Akademickém gymnáziu v Praze, o čtyři roky později přešel na gymnázium do Hradce Králové, kde bydlel u Václava Klimenta Klicpery, který u něj probudil lásku k divadlu.

Po maturitě odešel do Prahy, kde však studia na filosofické fakultě nedokončil a už v roce 1829 se stal hercem Hilmerovy kočující divadelní společnosti. Trvalejší příjem mu zajistilo místo účetního v pražských josefských kasárnách a mohl se ve větší míře věnovat divadlu. V letech 1834–1837 vedl ochotnickou družinu v Kajetánském divadle na Malé Straně. Současně redigoval beletristický časopis Květy (s přestávkami až do 1845), řídil literární revue Vlastimil a začal vydávat časopis Pražský posel, poté Sedlské noviny.

V letech 1846–1851 byl dramaturgem Stavovského divadla a zapojil se i do politiky – v roce 1848 byl zvolen do říšského sněmu. Po nástupu absolutismu byl postihován cenzurou a nakonec zbaven místa. V roce 1851 vytvořil s českým souborem divadla kočovnou společnost, se kterou působil do roku 1853 pod cizí koncesí, neboť vlastní mu nepovolili. Poté řídil české hry v německo-české Zöllnerově společnosti, se kterou byl i v Hradci Králové, kde v divadle na Malém náměstí a v dřevěné aréně na místě dnešní Střelnice uvedl Klicperovy hry.

Z Tylových her uveďme hry ze života (Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera) pohádkové hry (Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena,) a historické hry (Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus).

K nejznámějším patří veselohra se zpěvy Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, která byla poprvé uvedena 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle a hudbu k ní složil František Škroup. Píseň Kde domov můj, zpívaná ve 4. dějství slepým houslistou Marešem, se stala českou národní hymnou.

Tylovu předčasnou smrt 11. 7. 1856 způsobily rostoucí bída a velké pracovni vypětí. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s ním písní Kde domov můj. Jeho hrob je na Mikulášském hřbitově v Plzni.